Začalo to studentskou demonstrací a skončilo pádem komunistického režimu. Od sametové revoluce letos uplyne třicet let. Jak prožívali listopadové období roku 1989 studenti a pedagogové Matfyzu?
Libor Pátý: „Dědictvím revoluce je svoboda v jednání“
Jak vzpomínáte na rok 1989?
Jako na období velké naděje. Konec komunismu pro nás znamenal velkou úlevu a změnu.
Věřil jste v rychlý konec režimu?
Samozřejmě, že jsem věřil.
Jak jste se účastnil listopadových událostí?
V pátek 17. listopadu jsem byl na Albertově. Byl jsem jedním z těch, kteří tam měli projev, mluvil jsem za Kruh nezávislé inteligence. Požádal mě o to profesor Katětov, který měl hlavní slovo. Řekl mi to jen pár hodin před samotnou manifestací. Na Albertově to bylo velmi silné. Bylo nás tam několik na konci těch schodů a v čele stál velký desetitisícový průvod studentů.
Potěšilo vás, kolik studentů přišlo?
Jistěže ano, to bylo velké pozdvižení.
Šel jste potom s průvodem do centra Prahy?
Ano. Nejdřív jsme šli na Vyšehrad, odkud jsme se potom vrátili a směřovali na nábřeží a k Mostu Legií. Došel jsem až na Národní třídu, kde se nás ujal nějaký funkcionář, později se ukázalo, že to byl funkcionář KSČ. Šel s námi Národní třídou až ke křižovatce se Spálenou ulicí.
K pověstnému zátarasu?
Ano, tam byl ten zátaras. Ale tomu masakru, ke kterému došlo, jsem byl náhodou ušetřen, povedlo se mi odejít. V bezpečí jsem opustil prostor mezi Spálenou a Národní třídou a odjel jsem do Troji na Matfyz.
Věřil jste zprávě o smrti Martina Šmída?
Ano, tomu jsme tehdy věřili. Přemýšlel jsem, zda jsem ho znal…
Jak jste prožil víkend po 17. listopadu?
Na víkend po 17. listopadu si samozřejmě velmi dobře vzpomínám. Byly to dny naplněné úsilím, které vyvrcholilo založením Občanského fóra. Já jsem byl jedním z dvanácti zakládajících členů. Ve středu jsme potom s manželkou odjeli do Brna, kde jsme pomáhali se založením tamního Občanského fóra.
Vzpomínáte si na studentskou stávku?
Ano, byť jsem středu a čtvrtek strávil s manželkou v Brně. Ostatní dny stávky jsem byl v Troji, kde měli studenti besedy. Besedovali s lidmi z fakulty i mimo ni. Já sám jsem se besed také účastnil. Byl o ně velký zájem, posluchárny byly plné.
Spolupracovali studenti hodně během stávky s vyučujícími?
Ano. Jednali společně. Pedagogové stávku většinově podporovali. Nevybavuji si ale, že by někdo mezi pedagogy byl vůdčí osobností změn, jakýmsi proklamátorem myšlenek, šlo spíš o spolupráci.
Jak se ke stávce stavělo vedení fakulty?
Nemohu říct, že by děkan fakulty, kterým byl tehdy Pavel Lukáč, můj bývalý student, nebo děkan univerzity, byli jakkoliv určujícím faktorem. Šlo o spontánní běh věcí.
prof. RNDr. Libor Pátý, CSc. (* 1929)
Studoval na gymnáziu v Nymburku, z politických důvodů však odmaturoval v roce 1948 na gymnáziu v Kolíně. Poté nastoupil na obor matematika a fyzika na Přírodovědeckou fakultu UK. Jeho studia přerušila základní vojenská služba, kterou absolvoval u Pomocných technických praporů (PTP), vysokoškolské vzdělání dokončil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Kromě pětileté přestávky na přelomu 50. a 60. let, kdy pracoval v Tesle Holešovice, je celý jeho profesní život spjat s Matfyzem, kde se stal v roce 1982 docentem a po revoluci profesorem. Jeho specializací je vakuová fyzika a fyzika nízkých tlaků, v této oblasti publikoval 37 původních vědeckých prací. Je také autorem deseti čs. patentů a vypracoval v oboru vakuové techniky čtyři státní normy – je považován za zakladatele tohoto oboru v Čechách. V první postkomunistické vládě byl náměstkem ministra školství a významnou měrou se podílel na novém zákonu o vysokých školách. Je držitelem různých ocenění a medailí, včetně osvědčení o třetím odboji, čestným členem vědeckých společností a držitelem státního vyznamenání Rakouské republiky.
Soubor vzpomínek na 17. listopad je nově dostupný také v knižní verzi. Publikace Tenkrát v listopadu: Vzpomínky na Matfyz v čase zlomu obsahuje celkem 17 rozhovorů doplněných bohatou fotodokumentací i rejstříkem pojmů.
Mohlo by vás zajímat:
Tenkrát v listopadu: Milan Horák
Tenkrát v listopadu: Jiří Hořejší
Tenkrát v listopadu: Jiří Dolejší
Tenkrát v listopadu: Miloslav Feistauer
Tenkrát v listopadu: Martin Šmíd
Tenkrát v listopadu: Oldřich Semerák
Tenkrát v listopadu: Antonín Kučera
Tenkrát v listopadu: Jiří Podolský
Tenkrát v listopadu: Eva Hajičová
Tenkrát v listopadu: Pavel Lukáč
Tenkrát v listopadu: Jan Klíma
Tenkrát v listopadu: Pavel Cejnar