Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky převezmou na začátku října Ceny Albertus. Do šestého ročníku byly nominovány téměř tři desítky pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Šest z nich porota vybrala mezi finalisty.
Další osobností ze šestičlenné skupiny finalistů, které vám na matfyz.cz představujeme, je Mgr. Iva Dostálová Sekaninová, učitelka fyziky a výpočetní techniky na VOŠ a SPŠE Olomouc.
První dojem, který Iva zanechává, je její nakažlivé nadšení pro fyziku. Není to jen předmět, který vyučuje, je to její životní vášeň, kterou s láskou předává svým žákům.“ – Martin Stodůlka (kolega, ZŠ Olomouc)
Je pravda, že učitelem se člověk nestává, ale rodí?
Učitelem se člověk vždy nerodí a já jsem toho důkazem. Moje cesta začala v technických oborech a k učitelství mě přivedl až náhodný zážitek za katedrou. Postupně jsem zjistila, že právě práce s dětmi a fyzikální experimenty jsou tím, co mě naplňuje. Učitelkou jsem se tedy stala díky lidem, které jsem na své cestě potkala.
Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Pokud bych mohla ve školství změnit jednu věc, zajistila bych, aby se řediteli škol stávali pouze lidé, kteří skutečně rozumí vzdělávání. Byli by to vedoucí, kteří vnímají svou práci jako poslání, a ne jen jako funkci. Museli by mít opravdový zájem o žáky, studenty i učitele. Taková škola by se pak stala místem, kde se dobře učí i dobře pracuje a kde všichni cítí, že jejich práce má smysl. Já mám velké štěstí, že pracuji pod výborným ředitelem, který všechny tyto hodnoty naplňuje. Uvědomuji si však, že ne každý má podobnou zkušenost, a právě proto bych si přála, aby takových ředitelů bylo ve školství co nejvíce.
Na jaký fyzikální moment nikdy nezapomenete?
Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem si oblékla žlutou kombinézu, nasadila přilbu, připnula dozimetr a mohla vstoupit do kontrolovaného pásma Jaderné elektrárny Dukovany. Byl to pro mě neskutečně silný zážitek, protože jsem měla možnost ocitnout se přímo v prostředí, kde probíhá štěpení atomů a vzniká obrovské množství energie. K tomuto zážitku se navíc pravidelně vracím ve výuce se svými žáky i studenty. Vždy jej poslouchají se zaujetím a kladou spoustu otázek, což jim pomáhá vidět fyziku v reálných souvislostech.
Kde a jak nejčastěji dobíjíte baterky?
Když se potkám s kolegy, kteří jsou stejně nadšení jako já. Když objevím nějaký zajímavý pokus či aktivitu pro své žáky. Když slyším v hodině „Hustý! Tý jo! Dnes mě to bavilo!“. Když se nám podaří uspět v nějaké soutěži. Když mi zkrátka moje práce dává smysl. Všechna tato „když“ dobíjí moje baterky.
