Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky převezmou na začátku října Ceny Albertus. Do šestého ročníku byly nominovány téměř tři desítky pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Šest z nich porota vybrala mezi finalisty.
Další osobností ze šestičlenné skupiny finalistů, které vám na matfyz.cz představujeme, je Mgr. Adam Šťastný, učitel matematiky a fyziky z Mendelova gymnázia v Opavě.
Adam má výjimečnou schopnost přemýšlet nad výukou v souvislostech, hledat zajímavé přesahy mezi předměty a přetavit i komplikovaná témata do přístupné a zároveň podnětné formy pro žáky. – Barbora Bitomská (kolegyně, Mendelovo gymnázium Opava)
Na jaký fyzikální moment nikdy nezapomenete?
Těch momentů je hned několik. Určitě nezapomenu na první seznámení s díly a přednáškami Richarda Feynmana nebo Waltera Lewina, kteří mě inspirovali a motivovali ke studiu fyziky. Nezapomenu ani na své vlastní vyučující na základní, střední i vysoké škole, protože ti mi dali základ a odhalili krásy přírodních věd. Dodnes se mi tají dech, když si vzpomenu na svoji návštěvu mek fyziky – CERNu a ITERu. Neustále obdivuji situace, když vyjde experiment a žáci jsou nadšení. A s velmi silnými pozitivními emocemi pokaždé odjíždím i ze setkání s fyzikáři, s vedoucími center Elixíru do škol nebo s účastníky dalších akcí pro učitele fyziky, protože tak nadšené lidi pro vlastní práci asi jinde nenajdete.
Je pravda, že učitelem se člověk nestává, ale rodí?
Naučit se můžete didaktické postupy, pedagogické zásady, provedení experimentů podle návodu, ale nedoučíte se potřebné empatii, určité odolnosti vůči stresu, zvídavosti a touze sám se dozvědět něco nového. Tímto se pak liší učitel, který pouze předává naučené znalosti žákům, od učitele, který děti motivuje, rozumí jim, má u nich důvěru i respekt, a dokáže je tak posunout nejen ve svém oboru, ale především v motivaci být zvídavým a otevřeným novým věcem. Děti tak nejlépe doprovázíte na cestě stát se dospělými osobnostmi, které jsou zodpovědné, empatické, emancipované a pro společnost nepostradatelné.
Bez čeho se u vás neobejde žádná hodina fyziky?
Bez ukázky využití probírané látky v praxi nebo ve světě kolem nás. Fyzika je věda popisující jevy a děje, které známe z každodenního života. Proto nemůžeme předávat vědomosti, které nemáme napojené na konkrétní zážitek. Respektive můžeme, ale nebudou mít dlouhého trvání. Je-li to možné, nechme žáky experiment provést, vyzkoušet si ho vlastníma rukama, protože to je pak vjem, který bude trvalý a odnesou si ho z hodiny – nebude to znalost číselné hodnoty konstanty, nebudou to rovnice, bude to třeba vzpomínka na to, jak třeli brčko o vlasy nebo o tričko, které následně zůstalo viset na stěně jako přilepené nebo s ním rozpohybovali natrhané papírky.
Čím byste byl, pokud byste se nestal učitelem?
Pravděpodobně produkčním nějakého festivalu či společenských událostí. Během studií jsem brigádničil v Praze jako asistent produkce sportovního festivalu pro děti. Právě tato práce skloubí mnohé zájmy a vyžaduje dovednosti podobně jako učitelské povolání – komunikace s lidmi, nutnost poradit si v různých situacích, shánět peníze (je-li potřeba), systematizovat a optimalizovat vlastní práci, případně úkolovat brigádníky a dobrovolníky, kteří pomáhají na místě při samotné realizaci dané akce.
