Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky převezmou na začátku října Ceny Albertus. Do šestého ročníku byly nominovány téměř tři desítky pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Šest z nich porota vybrala mezi finalisty.
První osobností ze šestičlenné skupiny finalistů, které vám na matfyz.cz představujeme, je Mgr. Martina Nováková, učitelka fyziky a tělesné výchovy na Střední škole a základní škole Klášterec nad Ohří.
Martina Nováková je osobností, která výrazně přesahuje běžné očekávání od učitelské profese. Její práce je postavena na hlubokém respektu k dětem, odborné erudici a lidské laskavosti. Je inspirací pro své kolegy a skutečnou oporou pro žáky i rodiče. – Jiří Kypta (ředitel, Střední škola a základní škola Klášterec nad Ohří)
Na jaký fyzikální moment nikdy nezapomenete?
Momentů, na které nelze zapomenout, je mnoho. Měla jsem učitele, jehož metody byly velmi tvrdé a pro dnešní dobu nemyslitelné. Paradoxně, právě díky němu jsem se mohla posunout dále. Vzpomínám si, jak se jednou při hodině fyziky pan učitel zeptal, co se stane, když u okna namíříme čočku na papír. Moje odpověď zněla: „Zjistila jsem, že když chci propálit papír, tak to trvá dlouho.“ Tehdy jsem pochopila, že existuje dualita a že každý jeden moment vnímáme jinak a komunikace je základ všeho.
Mezi úsměvné momenty patří jednoznačně vzpomínka na malého Martínka K. Když jsem dětem prakticky ukazovala Archimedův a Pascalův zákon, došlo k malé kolizi. Při demonstraci jsem během couvání spadla do lavoru s vodou. Martínek tenkrát pohotově přiskočil k umyvadlu, kde byly zavěšené ručníky, a ujal se sušení mého pozadí. Od té doby nabral Archimedův zákon jiného rozměru: „Jak velké hýždě máš, tolik vody vytlačíš…“
Jakou nejlepší radu do života učitele jste kdy dostala?
Byla to nejspíš rada, kterou jsem dostala od 70leté paní uklízečky v mateřské škole: „K tomu, abys byla dobrá paní učitelka, ti chybí to nejdůležitější – s láskou a pečlivostí vychovej své vlastní dítě, pozoruj, pouč se a pak určuj směr.“
U startu mé vlastní pedagogické praxe však byla paní ředitelka M. Müllerová ze ZŠ v Chomutově, která mi na moje, tehdy odlišné, přístupy říkala: „Dělej, jak myslíš, ale opovaž se něco nesplnit.“ Byla přísná, ale věděla jsem, že nade mnou drží strážnou ruku a má otevřené srdce. Forma a cesta mohou být jiné, ale cíl by měl být stejný.
Čím byste byla, pokud byste se nestala učitelkou?
Myslím, že zdravotní sestrou. Otec, kdysi sanitář, mě k první pomoci a péči o jiné vedl od dětství. Dodnes jsem mu za to vděčná. Ve škole je tato zdatnost velmi cenná. V době covidové pandemie jsem vypomáhala v nemocnici a tam jsem si opět připomněla hluboký význam a smysl pomáhajících profesí. A také jejich nenahraditelnost. Když se dnes zamýšlím, přeji si, aby i učitelská profese zůstala tou nepostradatelnou.
Kdybyste měla tu možnost, jakou fyzikální osobnost byste pozvala na kávu?
Pana Jiřího Grygara, jehož jméno mám pevně ukotveno v paměti už od dětství – vesmír a černé díry jsou zkrátka fascinující. Ale protože jsem nenasytná, rovnou bych uspořádala konferenci a přizvala bych ještě Nikolu Teslu, jehož pohled na energii a lidskou duši mne v poslední době zaujal, a také paní Danu Drábovou, která mne inspiruje svým přehledem a přímostí. Ke kulatému stolu bych přizvala i paní Sklodowskou Curie, jejíž život mě v mnohém inspiruje, a samozřejmě také Alberta Einsteina, který byl idolem mého mládí, tenkrát pro rozčepýřené vlasy a vyplazený jazyk, a dnes si ho vážím hlavně pro jeho odvážnou teorii. Nesmím zapomenout ani na našeho slavného Járu Cimrmana, bez jehož nadhledu a smyslu pro život bych se neuměla zasmát svým chybám a omylům.
