V dalším díle procházek po fyzikálních zajímavostech Čech, Moravy a Slezska se vydáme až těsně k polské hranici. Naším cílem bude údolí poblíž města Zlaté Hory v okrese Jeseník.
Zlaté Hory, Zlatý potok, Zlaté jezero… Už místní názvy napovídají souvislost s těžbou zlata. Místní ložiska zlaté rudy byla objevena ve 13. století, ale rýžováním se zde zlato získávalo možná už o několik století dříve. Zlato se tu různými způsoby dobývalo až do roku 1993 a celkem se ho zde vytěžilo něco okolo šesti tun. Zajímavostí jsou dva zlaté valouny o hmotnostech 1,4 kg a 1,8 kg vytěžené koncem 16. století, které byly věnovány do sbírek císaře Rudolfa II. Kromě toho se z místních rud získalo také například velké množství mědi, zinku, olova či stříbra.
Cílem našeho výletu je tzv. Údolí ztracených štol – oblast na říčce Olešnici asi 2 km jihozápadně od centra Zlatých Hor. Údolím prochází naučná stezka o délce 2,5 km s deseti informačními tabulemi. Na nich se lze dozvědět jak o místních rýžovištích zlata a historii zdejšího dobývání zlata, tak o samotném zpracování zlaté rudy. My se zastavíme hlavně u jednoho místa – tam, kde voda teče do kopce.
Vzhledem k tomu, že k rýžování bylo potřeba spousta vody, byly v oblasti vybudovány umělé vodní kanály a náhony. V krajině dnes už většinou najdeme pouze jejich pozůstatky, hlavní přivaděč vody byl ale obnoven a naučná stezka jeho trasu částečně kopíruje. Náhon začíná v říčce Olešnici a vede směrem ke Zlatým Horám, kde se na jižním okraji města vlévá do Zlatého potoka. Původně se kanál po cestě ještě větvil, druhá větev vedla z Údolí ztracených štol severně a vlévala se do Skřivánkovského potoka, který teče západně od Zlatých Hor směrem k polské hranici. A právě na trase původního a v současnosti obnoveného kanálu se nachází místo, kde kanál téměř kopíruje vrstevnici, ale vzhledem k okolnímu terénu se zdá, jako by voda tekla do kopce.
Při pohledu na kanál se nabízí samozřejmá otázka, jak zvládli středověcí stavitelé vybudovat kanál z řeky do sousedního údolí a převést přitom vodu přes kopec. Odpověď nenašli odborníci ani v dobové literatuře, můžeme tak jen obdivovat umění středověkých geodetů.
Kromě popisu místních kanálů a jejich stavby se z příslušné informační tabule dozvíte také, jaký je rozdíl mezi kanálem a náhonem: v obou případech jde o přivaděče vody, avšak náhon vede vodu k pohonu určitých vodních strojů, zatímco kanál nemá jasný účel. A proto je místní kanál současně náhonem – jeho část slouží k pohonu hornických mlýnů.
Za návštěvu v údolí rozhodně stojí i hornický skanzen. Budete-li zde v otevírací době, můžete si prohlédnout repliky vodou poháněných hornických mlýnů používaných k drcení zlaté rudy, repliku hornického srubu či funkční napodobeninu tavicí pece, ve které se oddělovalo zlato z rudy. Součástí prohlídky je také rýžování zlata, domů si tak můžete odnést zlaté šupinky. Každoročně v srpnu se zde pořádá i soutěž v rýžování zlata „O putovní zlatou pánev starosty Zlatých Hor“.
Hádanka na závěr: Zkuste si rozmyslet, jak velké byly valouny zlata, které odtud Rudolf II. dostal. Vešly by se vám do ruky, nebo byste na ně potřebovali velký pytel?
Nápověda: Kostka na této fotografii sice není ze zlata, takže váží jen přibližně 900 gramů, ale velikostně odpovídá 1 kg zlata.
Užitečné odkazy:
Naučná stezka v Údolí ztracených štol: https://zlatehory.cz/naucna-stezka-v-udoli-ztracenych-stol/d-306276/p1=37146
Zlatokopecký skanzen: https://zlatehory.cz/hornicky-skanzen-zlatorudne-mlyny/d-305555/p1=36170
