Prázdniny začaly, léto je v plném proudu a vy možná zrovna teď přemýšlíte, kam vyrazíte na výlet. Máme pro vás inspiraci – vydejte se s námi na putování po fyzikálních zajímavostech Česka. V novém letním seriálu postupně navštívíme různé kraje republiky a objevíme fyziku i tam, kde byste ji možná nehledali. Začínáme v Praze. Sraz u Lorety.
Dnešní toulky nás zavedou do původních čtyř pražských měst. Náš výlet začíná na Hradčanech. Projdeme Loretánskou ulicí směrem k Hradu a zastavíme se na Hradčanském náměstí, u budovy někdejší Hradčanské radnice (Loretánská 1). Na jejích vratech se totiž nachází první fyzikální zajímavost – nenápadná kovová tyčka, která představuje etalon pražského loktu.
Loket patří mezi staré délkové míry používané už ve starověku. V každé zemi, a někdy i městě, měl loket jinou délku. Délka toho pražského byla stanovena ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. na 59,3 cm – schválně si ho porovnejte s délkou vaší ruky od loktu po špičku prstů. Na Hradčanskou radnici se ale etalon loktu dostal o dost později, samotná radnice vznikla až po roce 1598, kdy byly výnosem císaře Rudolfa II. Hradčany prohlášeny za samostatné město.
Z Hradčan pokračujeme přes Malou Stranu a Karlův most až ke Klementinu, které je naší další zastávkou. Areál byl založen jezuity v roce 1556 jako škola, která byla posléze povýšena na univerzitu. Ta zde sídlila i po zrušení řádu jezuitů až do roku 1930, kdy se odtud odstěhovala filozofická fakulta a budova se stala sídlem Národní knihovny.
Z pohledu fyziky je velmi zajímavá Astronomická věž. Od roku 1775 se zde prováděla pravidelná meteorologická měření, jde tedy o jedno z nejstarších dosud používaných měřicích míst na světě. Současné měřicí přístroje se nacházejí v prvním patře budovy na severní straně nádvoří oproti Astronomické věži. Na zdech Klementina je také rozmístěno čtrnáct slunečních hodin – bohužel jen přibližně polovina z nich je na nádvořích, která jsou volně přístupná veřejnosti.
S Klementinem sousedí Městská knihovna na Mariánském náměstí. Vejdeme do jejího vestibulu, kde můžeme nahlédnout do nekonečna. Slovenský výtvarník Matej Krén sem totiž v roce 1998 umístil své dílo nazvané Idiom nebo také Sloup vědění – sloup z knih se dvěma zrcadly proti sobě, která vytvářejí dojem nekonečného komína nebo nekonečné studny.
Od Městské knihovny pokračujeme na Staroměstské náměstí, kde se nachází nejrozsáhlejší fyzikální objekt celé procházky – Pražský orloj. Vzhledem k tomu, že popis jeho jednotlivých částí by vydal na samostatný článek, zůstaneme tentokrát jen u stručného výčtu. Astronomická část orloje ukazuje čtyři druhy časů:
- Babylónský čas, který rozděloval den i noc na 12 hodin, délka jedné hodiny se tak v průběhu roku měnila.
- Staročeský čas, u kterého den začínal západem Slunce, během roku se den také měnil.
- Hvězdný čas, jehož jeden den odpovídá době, za kterou se Země otočí kolem své osy o 360°. Oproti běžně používanému slunečnímu dni (tj. „od slunce v nadhlavníku do slunce v nadhlavníku“) je asi o 4 minuty kratší.
- Středoevropský čas, v současnosti používaný a občas nesprávně označovaný jako „zimní“.
Kromě toho lze z orloje vyčíst fázi Měsíce, výšku Slunce na obloze, čas svítání i soumraku, datum a další údaje (podrobnější informace najdete například zde).
Na Staroměstském náměstí se zastavíme ještě u pražského poledníku vyznačeného na dlažbě nedaleko orloje. O tom, jaký měl účel, se dočteme z mosazné desky: „Meridianus quo olim tempus Pragensis dirigebatur“ neboli „Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas“. Pomocí stínu, který na něj vrhal mariánský sloup, se určovalo pravé poledne. To si ostatně můžeme ověřit, nový mariánský sloup stojí na stejném místě jako ten původní (jen pozor, v současné době nastává pravé sluneční poledne vzhledem k letnímu času a časovým pásmům asi 6 minut po 13. hodině). Pražský poledník je 14°25´17´´ východně od nultého (Greenwichského) poledníku.
Ještě jedny zajímavé hodiny nás dnes čekají. Najdeme je na věži Židovské radnice na rohu Maiselovy a Červené ulice nedaleko Staroměstského náměstí. Zajímavé jsou především proto, že na nich čas běží opačně. Místo číslic mají hebrejská písmena a podobně jako se v hebrejštině píše zprava doleva, jsou také hodiny zrcadlově převrácené, tj. ručičky se pohybují „proti směru hodinových ručiček“. Stejně tak délka ručiček je opačně – naše velká ručička je tady malá a naopak.
Ze starých „čtyř měst pražských“ nám zbývá navštívit ještě Nové Město. Zde na budově Novoměstské radnice na rohu Karlova náměstí se nachází druhý etalon pražského lokte. Aby byl chráněn před vandaly, byl umístěn výš než dva metry nad zemí. Během trhů u něj byly umístěny schůdky a přeměření prováděl určený zřízenec.
Pražský loket se jako jednotka udržel až do roku 1765, kdy Marie Terezie nařídila používat místo něj vídeňský loket, jehož délka je 77,8 cm. Jeho etalon však nenajdete v Praze, ale například na radnicích v Mělníku, Českých Budějovicích či v Chrudimi.
Fyzikálních zajímavostí je v Praze, samozřejmě, daleko víc (i mimo historická pražská města), například:
- Na Vltavě je několik zdymadel, v centru například na Žofíně a mezi Dětským ostrovem a Janáčkovým nábřežím.
- V Praze působilo velké množství známých fyziků, na které tu dodnes můžeme najít odkazy. Pamětní desky mají v hlavním městě například Albert Einstein, Johannes Kepler, Christian Doppler a další. Na Pohořelci se nachází sousoší Tychona de Brahe a Johannese Keplera, pozůstatky Tychona de Brahe jsou uloženy v kostele Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí.
- Foucaultova kyvadla, pomocí kterých lze ukázat rotaci Země, jsou v Praze dokonce dvě: v budově ČVUT na Karlově náměstí a v budově MFF UK Ke Karlovu 5.
- Na Štvanici je vedle vodní elektrárny vidět jedna z původních Francisových turbín ze začátku 20. století. V současnosti je elektrárna v provozu, umístěny jsou zde tři Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu přibližně 6 MW.
Máte tip na další volně přístupné fyzikální zajímavosti nejen v Praze? Dejte nám vědět. Třeba se za nimi vypravíme v rámci některého z příštích dílů.
Zdroj:
FyzWeb – procházky Prahou. [online]. Dostupné z: http://fyzweb.cz/exkurze/praha/
