Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky a informatiky převezmou na začátku října Ceny Albertus. Do sedmého ročníku byly nominovány téměř dvě desítky pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Osm z nich porota vybrala mezi finalisty.
Další osobností z osmičlenné skupiny finalistů, které vám na matfyz.cz představujeme, je Adam Šťastný, učitel fyziky na Mendelově gymnáziu v Opavě.
„Adam má výjimečnou schopnost přemýšlet nad výukou v souvislostech, hledat zajímavé přesahy mezi předměty a přetavit i komplikovaná témata do přístupné a zároveň podnětné formy pro žáky.“ – Barbora Bitomská (kolegyně, Mendelovo gymnázium Opava)
Co o vás vědí vaši studenti, ale vy byste si to nedal do životopisu?
Do životopisu bych si nedal spoustu věcí, protože je především pracovním otiskem člověka. Ta lidská rovina se do něj zachycuje jen obtížně. Studenti ale vědí, že nejsem neomylný. Občas zkouším nové metody nebo aktivity, a ne vždy všechno vyjde podle představ. Někdy se nepovede experiment, jindy příklad skončí trochu jinak, než měl. K výuce to podle mě patří. Důležité je, že když se s žáky dobře poznáte, víte, co od sebe čekat, můžete být v hodinách uvolnění a těšit se na společný čas. A to se do životopisu píše opravdu těžko.
Kdybyste mohl ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Nejspíš byrokracii. Učitelé jsou poměrně hodně zahlceni papírováním, výkazy, žádankami, propustkami a nejrůznějšími tabulkami. Čím více aktivit člověk dělá, tím více administrativy zpravidla přibývá. Čas, který bychom mohli věnovat přípravě výuky nebo samotným studentům, pak trávíme vyplňováním formulářů. S některými úkoly už dnes pomáhá umělá inteligence, ale ještě zdaleka nezvládne všechno. Kdyby se podařilo učitelům část této administrativy opravdu smysluplně ubrat, myslím, že by to bylo znát i ve třídách.
Jak by vypadal váš ideální den?
Dobrá snídaně je základ. Učit bych začínal až druhou vyučovací hodinu, takže by ráno bylo o něco klidnější. Pak bych klidně odučil šest nebo sedm hodin – ideálně samá oblíbená témata a spousta experimentů, které by byly předem nachystané a po hodině by se samy uklidily.
Jako každý den bych se potěšil rozhovorem s našimi milými paními kuchařkami. Kávovar by celý den fungoval, měl by dost kávy, vody i mléka. Kopírky by tiskly a nikdy by jim nedošel papír. Zkrátka naprostý učitelský ideál.
To nejdůležitější by ale stejně bylo ve třídách – nadšení studentů, radost z povedeného experimentu a ten okamžik, kdy zjistí, že zvládli něco nového, co se jim před chvílí zdálo těžké. To je pro mě na učitelské práci asi nejcennější.
Co byste chtěl, aby si o vás studenti pamatovali za deset let?
Přál bych si, aby si vzpomněli na veselé a „wow“ okamžiky z hodin fyziky i matematiky, na experimenty, které jsme společně dělali, a vůbec na čas, který jsme spolu strávili. Aby si pamatovali, že se za mnou mohli kdykoliv zastavit a podělit se nejen o své úspěchy, ale také obavy nebo problémy. Nemusí si za deset let pamatovat všechny vzorce. Budu rád, když budou mít pocit, že čas, který jsme spolu ve škole strávili, nebyl časem zbytečným.
