HSTD12: Šinkanzen, ústřice a částicové detektory

HSTD12: Šinkanzen, ústřice a částicové detektory

Fyzika / reportáž

V prosinci jsem měla možnost navštívit Japonsko a zúčastnit se konference zaměřené na vývoj a použití polovodičových dráhových detektorů, 12th "Hiroshima" Symposium on the Development and Application of Semiconductor Tracking Detectors (HSTD12). Zážitkem pro mě byla nejen účast na vědecké konferenci, ale také možnost seznámit se s japonskou kulturou, která se v mnohém liší od té naší, středoevropské.

Atomový dóm: jedna z mála budov, která přežila jadernou zkázu (foto: archiv autorky)
Atomový dóm: jedna z mála budov, která přežila jadernou zkázu (foto: archiv autorky)

Japonsko je zemí spousty společenských pravidel, ale také nesmírně milých, přesných a ochotných lidí. Všichni, se kterými jsem se setkala, ať už v restauracích, při nákupu jízdenek nebo třeba na poště, se mi vždy s úsměvem snažili maximálně vyjít vstříc. Ani moje neznalost japonštiny nebyla problémem, vždycky jsem se domluvila anglicky.

Japonská společenská pravidla jsou pověstná. Je neslušné kdekoliv na veřejnosti smrkat nebo jíst a pít za chůze, a kouřit se smí jen na vyhrazených místech. Sami Japonci všechna pravidla důsledně dodržují, ale vůči cizincům jsou velmi tolerantní. Vaši případnou neznalost přejdou se shovívavým úsměvem a pohotově vám vysvětlí, co máte udělat jinak.

Konference, na kterou jsem do Japonska přiletěla, se konala v Hirošimě, desátém největším japonském městě, vzdáleném více než 900 km od Tokia. Po příletu na tokijské letiště Narita byla přede mnou ještě dlouhá cesta. Pro představu, je to jako kdybych se z Prahy potřebovala dostat do chorvatského Splitu. Naštěstí je většina největších japonských měst propojena vysokorychlostní železnicí Shinkansen. Cestu, která by v Evropě trvala patnáct hodin, jsem v nejrychlejším z japonských vlaků urazila za pouhé čtyři hodiny. A tak jsem už ten samý den, kdy jsem do Japonska přiletěla, mohla večeřet v jedné z hirošimských restaurací.

Až do posledního zrnka rýže

Velkým zážitkem pro mě byla japonská kuchyně, která se rozhodně neomezuje jen na sushi. Vzhledem k tomu, že Japonsko je ostrovním státem, tvoří čerstvé ryby velkou část jídelníčku. Miska rýže s tuňákem maguro je v restauraci levnější než hlavní jídlo z vepřového masa. Hirošima, proslulá tradičními palačinkami okonomiyaki, je navíc jedním z největších japonských producentů ústřic. Nemohla jsem je tedy vynechat a ochutnala jsem vařené, smažené i uzené v rámci degustačního menu.

Přílohou většiny japonských jídel je dle očekávání rýže, kterou si často v restauraci můžete sami zdarma přidat. Má to ovšem i svá úskalí! Za neslušnost se považuje, pokud své jídlo nedojíte. Nevyplatí se tedy přeceňovat své síly a nandat si další vrchovatou misku navíc. Oproti české restauraci v té japonské najdete navíc na každém stole džbán vody s ledem a horký zelený čaj, kterého můžete vypít, kolik jen chcete.

Konference, které se účastní přední vědci z oboru vývoje a testování částicových dráhových detektorů, se koná každé dva roky a jednou za šest let se vrací do místa svého vzniku, japonské Hirošimy. Účastníky seznamuje s aktuálním stavem projektů nových dráhových detektorů experimentů ALICE, LHCb, CMS a ATLAS, realizovaných v rámci upgradu urychlovače LHC ve švýcarském CERNu. Během konference byly představeny výsledky elektrických testů a testů radiační odolnosti nově vyvinutých pixelových a stripových senzorů a mluvilo se i o tom, jakým požadavkům budou muset vyhovět dráhové detektory plánovaných urychlovačů.

Atomový dóm připomíná zkázu Hirošimy

Hirošima je město známé především svou rolí v druhé světové válce. V srpnu 1945 se stalo cílem bombardéru americké armády a místem dopadu první jaderné bomby použité v rámci ozbrojeného konfliktu. Nedaleko od konferenčního centra se nachází Hiroshima Peace Memorial Park a muzeum. Každý den cestou na konferenci jsme tak vídávali Atomic Dome, nejbližší stavbu epicentru jaderného výbuchu, která zůstala stát.

Park s muzeem a památníky obětí jaderného bombardování jsou v Hirošimě turisticky nejnavštěvovanějšími místy a také cílem nejvíce japonských školních výletů v celém Japonsku. Za návštěvu v Hirošimě ovšem stojí i místní hrad nebo nedaleký ostrov Miyajama s šintoistickým chrámem a bránou torii, jež jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Moje návštěva Země vycházejícího Slunce byla jen krátkou exkurzí do místní kultury. Nicméně i takto krátká návštěva stačila k tomu, aby si mě Japonsko získalo. Je obdivuhodné, s jakou přesností zde vše funguje a jak milí a ochotní Japonci jsou. Doufám, že někdy v budoucnu se do Japonska podívám a budu mít možnost celou zemi mnohem více poznat. Závěrem musím poděkovat kolegům z Fyzikálního ústavu AV ČR, kteří mi účast na konferenci a získání nových, nejen vědeckých, zkušeností umožnili.


Mohlo by vás také zajímat:

Zápisky z Erasmu: Universidad de Las Palmas de Gran Canaria III
Za studiem k protinožcům III
Kalifornie: Slunečný stát plný překvapení

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.