Studenti se na univerzitě v Melbourne opravdu nenudí, i proto semestr uběhl jako voda. Na jižní polokouli už nastala zima a všichni se soustředí především na závěrečné testy.
Zkouškové probíhalo do konce června, takže se akorát stihnu vrátit domů, abych odevzdal bakalářku na podzimní termín.
Závěrečný sprint
Ke každému předmětu máme dva projekty. Těsně před začátkem semestru proto ještě rychle dokončujeme rozdělané projekty a píšeme shrnutí. Ta shrnutí musejí mít formu akademického článku a jsou důležitější než samotná práce. Je nutné je řádně ozdrojovat a používat správnou terminologii. Po odevzdání si je se spolužáky navzájem recenzujeme.
V rámci předmětu Cluster and Cloud Computing absolvujeme exkurzi do datového centra spravovaného univerzitou. Je to obrovské centrum, které má geograficky oddělené budovy a hostuje velké množství projektů. Jsou přes něj sdílena data různých vládních organizací a ostatních australských škol. I my v rámci předmětu dostáváme přístup na menší server, abychom si vše mohli vyzkoušet v praxi.
Cestování po Novém Zélandu (foto: archiv autora)
Následně absolvujeme rozlučkový den pro mezinárodní studenty, na kterém si vyslechneme spoustu přednášek a poskytujeme zpětnou vazbu, jak se nám studium líbilo. Na to se tady hodně dbá. Občas mám pocit, že trávím více času na přednáškách věnovaných tomu, jak studovat, než samotným studiem.
Otužování u zkoušek
Zkoušky se konají v obrovských výstavních halách. Vždy je několik předmětů najednou a v jedné hale tak zkoušku skládají stovky studentů. Hned při příchodu si musíme veškeré věci dát do předem připravených kontejnerů, dovnitř si smíme vzít jen průhlednou láhev s vodou, psací potřeby a nezbytné maličkosti. Výjimkou jsou cennosti, které ale musejí být po celou dobu pod židlí na zemi.
Každému je zkontrolován studentský průkaz a na toaletu je možné odejít pouze po kontrole, že nemáme nic v kapsách. Protože jsme ve výstavních halách, je všude zima a já si na zkoušky beru i deku. Kolem sebe však vidím studenty, kteří jsou jen v šortkách. Není divu, že jsou tak otužilí, když v budovách se tu většinou netopí a spousta studentských bydlení topení vůbec nemá.
Po zkouškách ještě rychle dáme obligátní kafe, které je zde údajně nejlepší na světě. Teoretizujeme, že by bylo lepší přijet na ten druhý semestr, protože je vhodnější počasí na cestování, a že jsme vlastně nestihli spoustu věcí. Většina kamarádů jsou ale místní studenti, kteří zůstávají i přes prázdniny v Melbourne, a zvou mě proto, ať určitě někdy přijedu.
Zastávka během jízdy po Great Ocean Road (foto: archiv
autora)
Semestr byl určitě přínosný jak studijně, tak soukromě. Potkal jsem spoustu nových lidí, mám pozvánky do celého světa a procvičil jsem si australskou angličtinu. Také jsem navštívil kamarádku na Novém Zélandu, což jsem jí dlouho sliboval.
Za sebe můžu pobyt rozhodně doporučit. Pokud si nejste jisti finanční stránkou, v Austrálii se dá poměrně snadno pracovat při škole. Moje doučování programování nakonec nabralo takových obrátek, že jsem musel zvyšovat sazbu a ještě odříkat studenty.
Další postřehy z cest od Jana Knížka si můžete přečíst také zde.
Předchozí díly: