Za uplynulý měsíc jsem stihl procestovat zbylé části ostrova Gran Canaria a zároveň navštívit další čtyři sousední ostrovy. Raději než do měst jezdím do přírody a ta je na Kanárech opravdu úchvatná.
Přestože budu znovu vyprávět o svých cestovatelských zážitcích, teď na konci listopadu musely jít výlety stranou. Nastalo totiž období, kdy je potřeba věnovat se víc škole, abych mohl úspěšně dokončit semestr. V každém předmětu je požadován skupinový projekt, jehož vypracování zabere nemalé množství času.
Na vrcholu Gran Canaria
Nejvyšší vrchol ostrova Gran Canaria už jsem stihl navštívit dvakrát. Možná bych se měl trochu stydět, protože na Sněžce jsem ještě nikdy nebyl. Přibližně za hodinu se dá až nahoru dojet autem. Samotný vrchol, který má necelých 2000 m, není tolik zajímavý, ale nabízí se odtud krásný výhled na celý ostrov. Také je z něj hezky vidět sousední Tenerife s Pico del Teide, kde jsou ještě lepší výhledy.
Roque Nublo: třetí nejvyšší vrchol ostrova
Gran Canaria (foto: archiv autora)
Trochu zajímavější je Roque Nublo, na jehož vrcholku se tyčí 67 metrů vysoký skalní monolit. Považuji to za nejhezčí místo ostrova, a to nejen kvůli tomu kusu kamene, ale také výhledům a možnosti pozorování západu slunce, na který se vyplatilo počkat.
Lanzarote a La Graciosa
La Graciosa je nejmenší obydlený ostrov kanárského souostroví, kam pravidelně připlouvají trajekty z Lanzarote. Na cestu tam budu asi vždycky vzpomínat jako na nejděsivější zážitek svého pobytu. Kvůli několikametrovým vlnám, způsobeným extrémně silným větrem, jsem měl pocit, že se trajekt musí každou chvíli převrhnout. Naštěstí se tak nestalo. Na ostrově kromě dvou městeček a čtyř kopců vlastně nic není a z jedné strany na druhou ho přejdete pěšky za hodinu.
Ani krajina ostrova Lanzarote není o moc pestřejší. Je převážně pustá, jen občas se dají zahlédnout nějaké rostliny. Velmi podobně možná vypadá Mars, i když některé části připomínají spíš Měsíc. Lávové proudy a velké černé kameny jsou úplně všude. Nejvíce jich je uprostřed ostrova v národním parku Timanfaya. Když se odtud člověk rozhlédne na kteroukoli stranu, na kilometry daleko nevidí nic než kamení.
Fuerteventura
Jako ostatní ostrovy je i Fuerteventura plná sopek. Z dálky taková sopka vypadá jako hora Říp, jen s tím rozdílem, že Říp je maličký, zelený a nemá na vrcholu obří kráter. Na jednu takovou sopku jsme se rozhodli vylézt. Také cesta nahoru není tak pohodlná jako na kopec v severních Čechách. Je strmá, nezpevněná a plná překážek. Na vrcholu to však byla neuvěřitelná podívaná - nějak tak jsem si kráter vyhaslé sopky představoval.
Původní architektura ostrova Fuerteventura (foto: archiv
autora)
Další místo na tomto ostrově, které bych chtěl vypíchnout, je pláž na severu, která není písečná, ani kamenitá, jak bývá běžné, ale plná bílých korálů připomínajících popcorn. Pláži se díky tomu tak říká, a ačkoli mělo jít jen o malou zastávku na cestě, nakonec se z její návštěvy vyklubal jeden z nejzajímavějších zážitků na ostrově.
Tenerife
Na poslední ostrov, který jsem zatím navštívil, jsem se vydal se svou přítelkyní, která za mnou na týden přiletěla z Česka. Abychom toho stihli navštívit co možná nejvíce, rozhodli jsme se, že si půjčíme auto. V největší autopůjčovně na ostrovech jsem si nechal zamluvit nejmenší auto, co nabízejí. Pro dva by úplně stačilo a bylo by s ním jednoduché jezdit po úzkých horských cestičkách, ale i v dopravě ve městě, kde se téměř nedodržují žádné předpisy.
Když jsme šli do autopůjčovny pro klíčky, řekli nám, že původně zamluvený vůz pro nás nemají, ale že nám místo něj za stejnou cenu půjčí jiný z vyšší a dražší kategorie. To jsme ještě netušili, co to znamená, tedy že budeme po ostrově jezdit sedmimístným autem, které je širší než většina ostatních vozidel na silnici. Za celou dobu jsme auto nenazvali jinak než Kráva.
Ostrov jsme procestovali celý dokola. Bohužel na výstup na Pico del Teide, nejvyšší horu celého Španělska, nám čas nezbyl. Navštívili jsme ale národní park, který sopku obklopuje a je plný kamenů, lávových proudů a menších kráterů. Vůbec nejzajímavější část ostrova se však podle mého nachází na severovýchodě v parku Anaga, který je na rozdíl od zbytku ostrova velmi zelený s cedrovými lesy.
Na Tenerife jsem zatím viděl nejkrásnější výhledy, včetně těch na sousední ostrovy na západě - La Palma, La Gomera a El Hierro - které chci ještě v rámci svého pobytu také navštívit.
Západ slunce nad nejvyšším vrcholem ostrova Gran Canaria (foto: archiv autora)
Mohlo by vás zajímat:
Zápisky z Erasmu: Universidad de Las Palmas de Gran Canaria I
Zápisky z Erasmu: Universidad de Las Palmas de Gran Canaria II