Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky a informatiky převezmou na začátku října Ceny Albertus. Do sedmého ročníku byly nominovány téměř dvě desítky pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Osm z nich porota vybrala mezi finalisty.
Další osobností z osmičlenné skupiny finalistů, které vám na matfyz.cz představujeme, je Karel Heřman, učitel fyziky a matematiky na Gymnáziu Příbram.
Právě Karel mě inspiroval ke kariéře učitele fyziky. Ukázal mi, že fyzika není jen soubor vzorců a pouček, ale především cesta k objevování světa, spolupráci a inspiraci dalších lidí. – Libor Šmíd (kolega)
Je pravda, že učitelem se člověk nestává, ale rodí?
Na tuhle otázku odpoví asi každý jinak. Někdo má možná to štěstí, že se opravdu učitelem narodí, jiný se k téhle roli musí propracovat – u něj pak hodně záleží na tom, jakým způsobem ho ovlivnil pobyt ve škole. Z obou skupin ale mohou vzejít inspirativní jedinci.
Jaká je vaše největší učitelská slabost?
Bohužel, občas se mi stává, že dodělávám věci na poslední chvíli. Můj matikář na gymnáziu to v době mého studia nazval: „Je neustále metr před bičem.“
Kdy vás naposledy něco naučili vaši studenti?
Studenti nás učí pořád – jen je potřeba se nechat učit. V oblasti IT jsou většinou někteří o dva kroky před námi. Typickým příkladem je dnes AI. Někdy ale stačí, aby student přišel se zajímavým pokusem nebo problémem a učitel je zase o něco chytřejší.
Jakou fyzikální osobnost byste rád pozval na kávu?
Ze světových fyziků by to asi byl Nikola Tesla. Jeho objevy předběhly svoji dobu a zásadně ovlivnily svět. Navíc jeho životní příběh je jak inspirativní, tak i tragický. Podle mě je to jeden z nejvýraznějších a nejvýznamnějších fyziků historie. Z žijících osobností by to byl Jiří Grygar. Jeho „Okna vesmíru dokořán“ byl, alespoň co si pomatuji, první populárně naučný pořad, který jsem nadšeně sledoval. Ve své době celé rodiny čekaly na další vysílaný díl.
