Fakulta slaví kulaté výročí, letos v září je jí už 70 let. Přinášíme další díl ankety, ve které přeje Matfyzu k narozeninám sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Mám pro Matfyz dvě přání, týkají se vlastně stěžejních částí: vstupů a výstupů. Přál bych Matfyzu, aby jeho pověst mezi mladými lidmi, a zejména středoškolskými studenty, odpovídala skutečnosti. Matfyz je určitě velmi specifický prostředím, tematikou, zahloubaností a v některých případech třeba oblékáním, ale je velkou chybou se Matfyzu obávat. Ano, trošce dřiny se tu student nevyhne, protože Matfyz a jeho učitelé dělají bez výjimky svoji práci poctivě a pořádně, ale nejít na Matfyz kvůli nejasnému strachu z nedostatku nějakého talentu je iracionální.
Druhé přání se týká výstupů. Přál bych si, aby si Matfyzu všimli mladí podnikatelé, startupová scéna. A aby současně respektovali čas nutný k dokončení příslušných stupňů studia. Všimněte si, že nemluvím o velkých firmách, ty o Matfyzu a našich studentech dobře vědí a rádi je od nás přebírají. Mluvím o lidech ve věku našich studentů, ale s nadáním obchodníků. Naši studenti dělají ve škole i mimo ni neuvěřitelně zajímavé a přínosné věci, ale nemají parťáky, s nimiž by s nápadem a výsledkem ze své diplomky, bakalářky nebo disertace založili startup.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK sedmi slovy?
Zábava, důkladnost, nadšení, technologie, teorie, porozumění, přátelskost.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
Podle mého je zásadním klíčem k úspěchu obecně schopnost definovat si vlastní cestu, důkladně se jí věnovat a pravidelně definici upravovat, aby odrážela současnou společnost. Určitý stupeň diverzity, volnosti a „nekontrolování“, jestli všichni přesně po této cestě jdou, je pak jasnou evoluční výhodou. Funguje jako obrana proti nečekaným zvratům ve vývoji.
Druhým mimořádně důležitým klíčem je soustředit se na boj s přírodou, nikoli boj s ostatními lidmi, ať už kolegy v oboru nebo konkurenty. Zatímco boj mezi lidmi jen odsává všem sílu, boj s přírodou nás sjednocuje, posouvá schopnosti lidstva dál a na úrovni každého jednoho pěšáčka dává zcela jasné kritérium pro hodnocení úspěchu: podařilo se ti prolomit technologický problém, rozlousknout matematickou otázku, vysvětlit, modelovat a predikovat vývoj a chování jakéhokoli složitějšího přírodního systému, včetně například systému mezilidské komunikace? Pak jsi jasným a neoddiskutovatelným vítězem, nemusíš se bát, jestli ve tvé „komisi“ náhodou nezasedne někdo z „protivníkova tábora“.
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Školní výzvy samozřejmě byly, ale „stačilo zabrat a neusnout na vavřínech“. Vyzvedl bych proto spíše pracovní výzvu, která přišla s koordinováním evropského projektu ELITR. Nejzajímavější bylo uvědomit si, že s každým partnerem (a v projektu jich máme relativně málo) musíme takříkajíc mluvit jinak. Někdo reaguje na maily, někdo potřebuje posílat pozvánky do kalendáře, někoho bylo možné chytit pouze v nejmenované komunikační platformě, která první zpopularizovala mezinárodní hovory, jednomu partnerovi jsme museli volat německy na pevnou linku. Koordinátor proto musí být především takový komunikační chameleon.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
To je příliš těžká otázka, ne nadarmo se soudobá historie moc nestuduje. Vidím to možná trochu sobecky: odjakživa pracuji na tom, co mne zajímá, baví, a s příjemnými a schopnými kolegy. Peníze za to dostávám vlastně mimochodem. Matfyz je pro mne prostředí a prostředek, abych takto mohl plout dál, abych měl kolem sebe stále inspirující lidi a příznivé okolnosti, kde si své sny mohu plnit. Matfyzu to samozřejmě chci vrátit, a proto pomáhám hledat, vybírat a vzdělávat lidi tak, aby byli příjemnými a schopnými kolegy, ucházím se o granty a jiné výzvy, aby měl Matfyz prostředky na udržování a rozvíjení pracovního prostředí. Doufám, že Matfyz jako instituce tento můj osobní přístup chápe, že jej schvaluje a snad i vítá.
