Sedm desítek osobností z řad vědců, učitelů, studentů a absolventů přeje Matfyzu k 70. výročí založení.
Co byste popřál fakultě k 70. výročí jejího založení?
Byl jsem zrovna ve třetím ročníku, když fakulta slavila 50 let. Přiznávám, že si vlastně ani nepamatuji, zda nějaké oslavy proběhly. Před 20 lety během prázdnin totiž Prahu, a také provoz fakulty, zasáhla povodeň. Když se však ohlédnu zpátky, ať už zavzpomínám na úvodní seznamovací kurz na Albeři anebo na jiné akce, uvědomuji si jednu věc. Už jako student jsem poznal, že jednou z hlavních a možná nejdůležitějších hodnot Matfyzu je jeho přátelské a otevřené prostředí. Pozdější zkušenosti mi tento prvotní dojem potvrdily. Skutečně nejde o samozřejmost, což vidím i teď po pár měsících zkušeností ve vedení univerzity. A tak bych fakultě opravdu ze srdce přál, aby ji už nepotkala žádná povodeň a aby tradice dobrých mezilidských vztahů, a ostatně i dobrého vztahu zaměstnanců a studentů, přetrvala napořád.
Jak byste charakterizoval současnou MFF UK sedmi slovy?
Otevřenost, výkonnost, spolupráce, inovativnost, pestrost, korektnost, lidskost.
Poradíte jí klíč k úspěchu do budoucna?
V současnosti není nic staršího než dnešní recepty na úspěch. Každým rokem vidíme velké změny v prioritách studentek a studentů, otevírají se stále nové oblasti výzkumu, celá společnost se vyvíjí mimořádně dynamicky, někdy i těžko v danou chvíli pochopitelným směrem. V takovéto situaci je snad, a jde o můj ryze subjektivní názor, klíčem k úspěchu schopnost rychlé adaptace na měnící se podmínky. Zároveň je však nutné zachovat vlastní strategickou vizi. Není ani třeba se nad tím dlouho zamýšlet, aby člověku došlo, že jde v praxi často o zcela protichůdné podmínky…
Vzpomínáte si na nějakou velkou osobní či pracovní výzvu spojenou s Matfyzem?
Když pominu nemalé výzvy v rámci studia na fakultě, zejména v prvním a druhém ročníku, považuji za svou první velkou „dospělou“ výzvu počátek funkce proděkana pro PRopagaci. Mnoho věcí bylo potřeba založit úplně od základu, jiné znovu promyslet a organicky zapojit do nových rámců. Minimálně první dva roky byly výzvou každý pracovní den, jak s určitou dávkou ironie často říkal tehdejší děkan prof. Jan Kratochvíl. Další opravdu velkou výzvou byl projekt rekonstrukce rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí, ten mi pár šedin určitě přidal.
Kde vidíte své místo v pomyslné dosavadní autobiografii Matfyzu?
Z oficiálního hlediska jsem měl tu čest být historicky prvním proděkanem pro PRopagaci fakulty, v době, kdy okolnosti nebyly úplně nejpříznivější. Fakulta byla v propadu přihlášek do studia, v dalších letech byl navíc očekáván propad počtu maturantů. Doufám, že i s odstupem let bude možné konstatovat, že tato práce znamenala pro fakultu přínos a pomohla jí řešit alespoň některé tehdy akutní problémy. Po nějakou dobu jsem se také věnoval historii fakulty a podařilo se, i díky řadě lidí z naší akademické obce, například zachránit hrob českého buditele, rektora a matematika Stanislava Vydry či nabídnout specifický fakultní pohled na zlomové dění v roce 1989. A tehdy mě zaujalo, jak různí pamětníci vzpomínali shodně na některé lidi s dojetím, láskou a úctou i po celých desetiletích. Právě takoví lidé tvoří nejzajímavější místa autobiografie Matfyzu. Těžko se mezi nimi ocitnu, ale snad si to mohu alespoň tajně přát.
