Začalo to studentskou demonstrací a skončilo pádem komunistického režimu. Od sametové revoluce letos uplyne právě třicet let. Jak prožívali listopadové období roku 1989 studenti a pedagogové Matfyzu?
Jiří Veselý: „V Karlíně jsme nějaký čas bydleli“
Jak jste vnímal situaci na podzim roku 1989?
Uvedu takový příklad. Těsně před 17. listopadem jsem byl ve městě Erlangen v tehdejším západním Německu. Kolegové se mě ptali, jak dlouho to u nás ještě bude trvat. Řekl jsem, že při naší povaze možná ještě tak rok až dva. Z Erlangenu jsem potom vezl do Prahy profesora Heinze Bauera, přijeli jsme krátce po 17. listopadu. Vzpomínám si, jak jsem jel kolem VŠE, kde stála seřazená nějaká policejní vozidla. Vyvedlo mě to z míry, že jsem si málem škrábl auto. Tehdy jsem ještě přesně nevěděl, co se v pátek stalo.
Prof. Bauer měl u nás strávit týden, v rámci kolokvia měl v pondělí 20. listopadu na Matfyzu pronést přednášku. Ta se ovšem nekonala, stejně jako seminář v Albrechticích, který měl následovat. Hrozně nás to tehdy mrzelo, protože dostat k nám takového odborníka nebylo úplně jednoduché. Měli jsme strach, aby se prof. Bauerovi v Praze něco nestalo. Když se to celé takhle vyvinulo, předpokládali jsme, že z Prahy radši odjede. On tu však zůstal celý plánovaný týden a byl prostě neuhlídatelný. Pobíhal po městě, byl hrozně zvědavý. Dlouho pak na ten listopadový týden vzpomínal.
Byl to pro vás po návratu šok?
Nebyl to šok, my jsme doufali, že to přijde. Akorát jsem nečekal, že to může přijít tak rychle. Ta přednáška měla proběhnout na Malé Straně jako součást tzv. Nešetřilovského kolokvia. Říká se mu tak podle prof. Nešetřila od nás z fakulty. Zvou se na něj slavní matematici. Po přednášce jim prof. Nešetřil vždy dá keramický hrneček, taková je tradice. Když jsme v pondělí dorazili na fakultu, bylo už jasné, že probíhá stávka, nevěděli jsme však, co se bude dít. Vzpomínám si, že jsem přišel do budovy a na jednom místě stála v kruhu skupina studentů, kteří se modlili. To mě překvapilo. Jeden z nich nás potom zdvořile požádal, jestli bychom to kolokvium mohli zrušit, což jsme nakonec udělali.
Zapojil jste se vy sám potom do stávky nebo dalších listopadových událostí?
Zapojil. Hned po návratu z Německa jsme to probrali s manželkou a ona souhlasila. V pondělí proběhla v Karlíně ve velké posluchárně K1 taková schůze. Studenti během ní vyslovili přání, aby mohli zůstat v budově. Někteří lidé byli proti, ale já jsem řekl, že s nimi zůstanu. Nebyl jsem jediný, přidali se i další kolegové. V podstatě jsme tam potom nějaký čas spolu se studenty bydleli.
Vzpomínáte si, kolik studentů se stávky zúčastnilo?
To je těžké odhadnout, ale bylo jich poměrně hodně, možná stovka. Naším specifikem byly jehličkové tiskárny. To byla velká výhra, že jsme je na fakultě měli, v té době moc rozmnožovacích prostředků nebylo. Jeli jsme pak na plné obrátky ve dne v noci. Myslím, že některé tiskárny na to potom odešly…
doc. RNDr. Jiří Veselý, CSc. (* 1940)
Narodil se v Ostravě, odkud se později s rodiči přestěhoval do Čech. V roce 1962 absolvoval MFF UK, obor Matematická analýza. Od roku 1962 až dodnes je spjat s fakultou. Hned po nástupu absolvoval vojenskou službu a po ní nastoupil na tehdejší Katedru aplikované matematiky. Přednášel základní kurzy matematické analýzy, věnoval se propagaci Matfyzu, pracoval ve fakultním i celouniverzitním Akademickém senátu. Je autorem několika učebnic. Věnuje se popularizaci matematiky, zabývá se také její historií.
Mohlo by vás zajímat:
Tenkrát v listopadu: Martin Šmíd
Tenkrát v listopadu: Oldřich Semerák
Tenkrát v listopadu: Antonín Kučera
Tenkrát v listopadu: Jiří Podolský
Tenkrát v listopadu: Eva Hajičová
Tenkrát v listopadu: Pavel Lukáč
Tenkrát v listopadu: Jan Klíma
Tenkrát v listopadu: Pavel Cejnar