V půlce ledna jsem se vrátila zpátky do Česka. Jako všechno, i můj pobyt v zahraničí měl své klady a zápory. Zpětně však mohu říct, že svého rozhodnutí studovat čtyři měsíce ve francouzském Toulonu nelituji.
Na Erasmus?
Na otázku, zda jet na Erasmus, bych jednoznačně odpověděla ano. Pro studenta je to nejjednodušší způsob, jak si zkusit žít pár měsíců v cizí zemi. V autobuse cestou do Francie jsem se sama sebe ptala, co to vlastně dělám. Jedu do neznáma, znám z internetové komunikace dva lidi a vůbec netuším, co mě čeká. Ale ono to nějak dopadlo, jako ostatně v životě všechno. Samozřejmě se mi stýskalo po mých nejbližších, ale jeden semestr se to vydržet dá.
Od Erasmu každý očekává něco trochu jiného a každý si z něj něco jiného odnese. Já bych zpětně za největší benefit neoznačila to, že jsem se zlepšila ve francouzštině, poznala nové lidi a cizí kulturu (i když to všechno stojí za to), ale spíše fakt, že jsem lépe poznala sebe samu a získala jiný úhel pohledu na svůj vlastní život. Určitě však platí, že pobyt na Erasmu je přesně takový, jaký si ho každý udělá.
Do Francie?
Jedna z věcí, na které jsem nejvíc změnila názor, je právě Francie. Jet na Erasmus do Francie jsem chtěla už od doby, co jsem se začala učit francouzsky. Dokonce jsem si říkala, že bych v téhle zemi docela ráda jednou žila. Teď po čtyřech měsících však říkám, že bych se tu natrvalo usadit nechtěla. A nejsem sama, podobné názory jsem slyšela i od ostatních erasmáků.
Francouzská byrokracie není jenom mýtus, ve skutečnosti je ještě horší, než jak ji člověk zná z vyprávění. Tak třeba příspěvek na bydlení, tzv. CAF. Je skvělé, že francouzská vláda přispívá na bydlení i zahraničním studentům, vždyť ze získaných prostředků je možné pokrýt až třetinu měsíčního nájmu. Háček je však v tom, že zatím nevím o nikom ze svého okolí, komu by byla žádost o CAF už schválena. Pokaždé chybí nějaké další dokumenty, takže v praxi není možné s příspěvkem počítat minimálně do návratu z Erasmu. A takto to ve Francii chodí se vším. Když si představím, že bych tu jednou měla kupovat byt nebo podepisovat pracovní smlouvu, je mi trochu mdlo.
Ovšem nejen byrokracie pokřivila můj pohled na Francii. Jsou to i samotní Francouzi, tedy aspoň ti, se kterými jsem se setkala. Samozřejmě existují výjimky, jako úžasná rodina, u které jsem během Erasmu bydlela, většina Francouzů však vůči mně nebyla moc vstřícná. Vždycky jsem si navíc myslela, že místní ocení, pokud s nimi cizinec mluví jejich rodnou řečí. Ve Francii se mi však často stávalo, že lidé na mé francouzsky položené otázky odpovídali lámanou angličtinou jenom proto, že mám cizí přízvuk. A dokonce jsem zažila také situaci, kdy se někteří studenti na univerzitě v hodinách posmívali mým kamarádům, protože jejich francouzština nebyla perfektní. Zapomněli u toho, že pro většinu z nás to je druhý cizí jazyk, zatímco oni mají problém i s angličtinou.
Do Toulonu?
Když jsem vybírala, kam do Francie pojedu, řídila jsem se hlavně podle předmětů, které bych tam chtěla studovat. Z užšího výběru tří měst jsem se rozhodla podle geografické polohy. Z tohoto pohledu jsem si vybrala opravdu dobře. Moře bylo coby kamenem dohodil a sluníčko svítilo skoro pořád. Deštivé dny bych možná spočítala na prstech jedné ruky. Teploty jsou v jihovýchodní Francii průměrně o pět až deset stupňů vyšší než v Česku, akorát v zimě často vane silný vítr. Nejen samotná Provence, ale také její okolí nabízí spoustu zajímavých míst k návštěvě.
Pokud by ale mou prioritou byla dobrá univerzita, spíše bych jela jinam. Z předem vybraných čtyř předmětů jsem kvůli kolizím v rozvrhu mohla chodit jenom na dva. Jinak jsem měla nematematické předměty, protože na mé fakultě nebylo z čeho vybírat. Ve srovnání s výukou na Matfyzu mám pocit, že jsem se čtyři měsíce flákala. Splnit zkoušky nebyl žádný problém, i když francouzští spolužáci to vidí nejspíš jinak. Co jsem však na toulonské univerzitě ocenila, byl široký výběr sportovních a kulturních aktivit.
Vyzdvihnout je třeba také systém potravinových bank. Každý student, který bydlí v departementu Var, může jednou týdně navštívit potravinovou banku. Zaplatí pět eur a odnese si nákup v mnohonásobné hodnotě, ze kterého se dá vyžít celý týden. Přestože si člověk nemůže moc vybírat a často dostane potraviny s končící dobou trvanlivosti, jde o ohromnou pomoc, protože život ve Francii není levný. Navíc se tímto způsobem omezuje plýtvání s jídlem, které by jinak skončilo v kontejnerech.
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon I
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon II
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon III
Zápisky z Erasmu: Francie, Université de Toulon IV