Druhým rokem organizuje jednu z největších středoškolských fyzikálních soutěží v Evropě. Pro Vojtěcha Davida je Fyziklání srdcovou záležitostí, i když sám studuje matematiku. „Popularizace matematiky je hodně složitá, protože na rozdíl od fyziky, která může předvést hezký experiment, v matematice se experimenty odehrávají především v hlavě a to někdy bolí,“ říká vedoucí Fyziklání, člen party semináře FYKOS a spoluorganizátor dalších popularizačních akcí Matfyzu.
Co vás přivedlo do Fyziklání, když sám studujete matematiku?
Vždycky jsem měl blízko jak k matematice, tak i fyzice a chemii, ale po maturitě jsem si musel vybrat, a tak zvítězila matematika. Jako středoškolák jsem se účastnil různých fyzikálních soutěží, včetně Fyziklání, ke kterému jsem získal silný vztah. Když se na Matfyzu naskytla příležitost zapojit se do organizování této soutěže, využil jsem ji, protože mi to přišlo jako dobrá výzva a taky způsob, jak dál zůstat v kontaktu s fyzikou.
Už ve druhém ročníku studia jste se stal hlavním organizátorem mezinárodní soutěže, která má každý rok více jak tisícovku soutěžících. Nebylo to trochu brzy? Tušil jste, co všechno to bude obnášet?
Měl jsem spoustu informací od svých kolegů, především od svého předchůdce Daniela Dupkaly, který Fyziklání vedl šest let. Zároveň jsem se už v prváku na organizování podílel, takže jsem celkem věděl, do čeho jdu. Je ale pravda, že na vše se člověk dopředu připravit nemůže. A jestli to nebylo předčasné? Myslím si, že ne. Příprava takové soutěže zabere v podstatě celý rok a nejméně dva ročníky trvá, než se člověk ve své roli zaběhne. Abyste nemuseli soutěž opouštět hned poté, co se vše naučíte – protože studium na Matfyzu trvá obvykle pět let – je vhodné začít co nejdříve.
Soutěž je téměř kompletně v rukou studentů. Co všechno máte coby hlavní organizátor na starost?
V podstatě úplně všechno, dohlížím na celý organizační proces. Vzhledem k tomu, že akci pořádáme jako parta dobrovolníků a kamarádů a vše si zařizujeme sami, tak je těch úkolů docela hodně – od shánění peněz od sponzorů přes tvorbu programu a soutěžních úloh (které jsou v jádru samotné akce!) až po marketing, IT nebo logistiku. Na Fyziklání se podílí velký organizační tým. Na místě akci zajišťuje více než stovka lidí, dlouhodobě na přípravách pracují především organizátoři FYKOSu, kterých je v současnosti asi 50.
To je velká zodpovědnost. Jak zvládáte stres nebo nenadálé situace?
Snažím se k tomu přistupovat co nejvíc konstruktivně, a když se naskytne problém, tak ho řeším. Možná tím trochu „rozčiluji“ své kolegy, protože to navenek působí, že si z ničeho nic nedělám… Naštěstí na to nejsem sám. Ve chvíli, kdy se něco pokazí, dáme s ostatními hlavy dohromady a většinou všechno dobře dopadne.
Co vám to dává?
Obrovské zkušenosti v mnoha oblastech. Například jsem se díky Fyziklání dostal na schůzky s poměrně velmi vysoce postavenými lidmi, třeba s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem, který převzal záštitu nad letošním ročníkem. Je pěkné vidět, že naše akce zajímá i lidi mimo obor. Je to obrovská zkušenost v rámci project/event managementu. Trochu mě to naučilo být větším perfekcionistou. I když to tak možná nevypadá, jsem poměrně roztěkaný člověk, většinou dělám minimálně pět věcí najednou. Bylo pro mě docela důležité naučit se mít ve věcech pořádek, psát si, jaké úkoly je během dne potřeba udělat apod. Myslím si, že zkušenost s takovou akcí se hodí do jakéhokoli dalšího budoucího uplatnění.
Fyziklání je týmová fyzikální soutěž pro studenty středních škol se zájmem o fyziku a řešení zajímavých úloh. Soutěží pětičlenné týmy, jejichž úkolem je vyřešit co nejvíce z připravených úloh v časovém limitu tří hodin. Od roku 2018 je možné soutěžit také v anglickém jazyce, a Fyziklání je tak otevřeno i týmům mimo Českou republiku a Slovensko (od roku 2022 mohou zahraniční účastníci využít stipendijní programy). Soutěž každoročně vyhlašuje Matematicko-fyzikální fakulta UK a spoluvyhlašuje ji Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Organizátoři soutěže jsou převážně studenti MFF UK, kteří jsou sdruženi ve studentské skupině FYKOS (Fyzikální korespondenční seminář). FYKOS pořádá během školního roku i online podobu této soutěže – Fyziklaní Online.
Jak soutěž vlastně začínala?
Moji předchůdci s ní začínali před více než 15 lety v posluchárnách Matfyzu pouze s několika tuzemskými týmy. Fyziklání bylo inspirováno Fyzikálním Nábojem, který tehdy pořádali studenti na Slovensku. Se zvyšujícím se zájmem se k soutěži přidružily i víkendové akce pro účastníky. Postupem času vznikla myšlenka udělat z pouhé soutěže něco, co bude mít přesah, za čímž stál především předchozí hlavní organizátor Daniel Dupkala. Dnes je Fyziklání v podstatě festival, oslava fyziky a společenská událost s doprovodným programem, na kterou se sjíždějí týmy z celého světa, protože od roku 2018 je soutěž dvojjazyčná. Do posledního ročníku se zapojilo přes 1200 středoškoláků z 22 zemí nejen z Evropy, ale například i z Asie či Jižní Ameriky…
Čím to je, že Fyziklání oslovuje tolik mladých lidí nejen u nás, ale i ve světě?
Do značné míry je to tím, že soutěž už má vybudovanou tradici a že se o ní ví. Vědí o ní učitelé, mimo jiné i díky tomu, že se pravidelně jezdíme prezentovat na učitelské veletrhy, a vědí o ní také řešitelé FYKOSu. Především je to ale soutěží samotnou. Už ze svých středoškolských let si pamatuji, že mě bavilo se toho účastnit. Člověk si započítá a zároveň se pobaví a pozná nové lidi. Na soutěži panuje dost příjemná atmosféra. Bonusem je doprovodný program, který účastníkům, doufáme, něco dá i do budoucna.
Často se zmiňuje, jak jsou žáci a studenti s matematikou a fyzikou na štíru. Vaše soutěž a počty účastníků ale ukazují, že to není zas až tak hrozné. Jak to vidíte vy?
Je třeba říct, že je spousta soutěží, které mají v těchto oborech docela velkou účast, třeba matematická nebo fyzikální olympiáda mají obrovskou tradici. I když v ústředních kolech bývá třeba jen 50 účastníků, v těch předchozích je studentů daleko víc. Zapálení žáci tedy zcela jistě existují, podle mého názoru by jich ale mohlo být ještě víc. Když se podíváme na naši soutěž, tak letos se Fyziklání zúčastnilo nějakých 950 studentů z Česka, to zas není tolik, pokud si uvědomíme, že to jsou studenti z celé republiky napříč všemi ročníky středních škol.
Jak jste si vy našel cestu k matematice a fyzice?
Mě odmalička zajímaly vědy a rodiče to docela dobře podchytili tím, že mi dávali knížky s touto tematikou. Zároveň jsem měl obrovské štěstí na lidi kolem sebe, musím zmínit třeba Michala Vavroše, svého učitele matematiky na gymnáziu, který mě podporoval a dal mi velké množství příležitostí se v matematice rozvíjet. Myslím, že bez něj bych nebyl tam, kde jsem teď. Matematika mě bavila ze všech předmětů vždycky úplně nejvíc, okouzlovala mě její čistota. Základní jednotkou matematiky je argument, nějaká myšlenka, která se nedá zpochybnit, to se mi vždycky líbilo. Matematický argument je v podstatě nejčistší forma argumentu.
Co by podle vás mohlo pomoci otevřít matematiku širšímu spektru lidí?
Aby se matematika mohla otevřít lidem, musejí být lidé otevření matematice. A to je docela oříšek, protože ve společnosti je silně zakořeněná představa matematiky jako něčeho složitého, co nedává smysl. S matematikou je to bohužel podobně jako třeba se hrou na hudební nástroj: aby si člověk mohl užít něco hezkého, musí si nejprve projít rutinou. V hudbě se musíte nejprve naučit přehrávat určité etudy a v matematice je nutné nejprve propočítat řadu příkladů a rovnic.
Matematika se bohužel často redukuje právě na to řešení rovnic. Pak vyvstávají otázky jako: k čemu mi v životě bude umět vypočítat kvadratickou rovnici? Když někomu řeknu, že dělám matematiku, tak první reakcí bývá obvykle to, že mi dá z hlavy spočítat nějaký složitý příklad. Ale to je právě ta mylná koncepce. Matematika není jenom o tom umět něco vypočítat, ale především o tom umět nad problémy přemýšlet. Myslím si, že popularizace matematiky je hodně složitá, protože třeba na rozdíl od fyziky, která může předvést nějaký pěkný experiment, v matematice se ten experiment odehrává především v hlavě, což může i bolet...
Matematika je ale přeci i ve fyzice…
To je pravda. Pokud by si někdo chtěl udělat co nejširší přehled o nějakém matematickém aparátu, který se používá na řešení problémů, tak mu paradoxně nedoporučím, ať jde studovat matematiku, ale fyziku, protože fyzika té matematiky potřebuje opravdu hodně. Často potřebuje kombinovat fyzikální uvažování s tím matematickým. Dokonce existují i vtipy o tom, že fyzici matematiku používají příliš liberálně, čímž se myslí ne zcela správně. Abyste však mohli matematiku používat liberálně, musíte jí nejprve rozumět. A rozumět fyzice znamená rozumět také matematice.
Kam byste chtěl, aby se Fyziklání pod vaším vedením posunulo?
Soutěži se poměrně úspěšně daří růst. Za sebe bych byl rád, kdyby se nám tento růst podařilo nějakým způsobem udržet. Avšak není to jenom o tom sehnat spoustu účastníků, ale také o tom sehnat finance, mít nadšené organizátory a zabezpečit, že akce bude moct probíhat i příští roky. To je jeden z důležitých aspektů organizace, nad kterým se snažím zamýšlet.
Vojtěch
David
Na MFF UK studuje obecnou matematiku. Od roku 2022 vede soutěž Fyziklání,
největší týmovou prezenční fyzikální soutěž pro středoškoláky v Evropě. Zároveň je zástupcem hlavního organizátora semináře FYKOS.
Podílí se na organizování řady dalších akcí pro žáky a středoškoláky, jako jsou například letní tábory zaměřené na
matematiku, fyziku a chemii. Příležitostně také vypomáhá s organizací
Matematické olympiády. Ještě jako student Wichterlova gymnázia
spoluzakládal Ostravskou přednáškovou noc. Ve volném čase se rád podívá
na kvalitní film.
Mohlo by vás také zajímat:
Začínající
fyzik: Věda je vzrušující cesta
Hana
Turčinová: Neumím si představit vědu bez práce pro komunitu
Daniel
Šimek: Řídím se heslem „co tě nezabije, to tě posílí“