Od narození trpí těžkou formou hemofilie, dědičným onemocněním, které se projevuje poruchou srážlivosti krve. Ani závažná diagnóza však Danielu Šimkovi nebrání v tom, aby žil svůj život naplno. A tak studuje, sportuje a taky podporuje ostatní hemofiliky. V rámci mezinárodního projektu Save One Life se v červenci chystá společně s dalšími osmi dobrovolníky pokořit nejvyšší horu Evropy Mont Blanc. Ještě předtím musí vybrat čtyři tisíce euro, které pomohou pacientům v rozvojových zemí.
Danieli, jak se teď máte?
Mám se dobře, i když jsem neustále v jednom kole. Studuji, pracuji a taky se snažím trénovat. Ráno odcházím z domu a vracím se pozdě večer, kdy padnu do postele. Ale nestěžuji si, baví mě, když se něco děje, jinak bych se nudil.
Do čeho momentálně dáváte nejvíc energie?
Do toho, co je zrovna potřeba. Myslím, že všechny moje aktivity se navzájem celkem dobře vyvažují. Když nestuduji, učím na jedné střední škole matematiku. A když si potřebuji dát intelektuálně oraz, jdu si zasportovat.
Čekala bych, že vás teď bude zaměstnávat především intenzivní fyzická příprava pod dohledem trenéra…
Tak to není. Nemám žádného trenéra, ani speciální tréninkový plán. Trénuji, když mám čas a chuť. Ve škole jsem si zapsal tělocvik, kromě toho chodím běhat a plavat. Nedávno jsem si taky zařídil Multisportku.
V červenci chcete zdolat střechu Evropy Mont Blanc. Jak se to stane, že si člověk bez předchozí zkušenosti s lezením po vysokých horách dá najednou takový cíl?
Samotného by mě to nenapadlo, sice sám pravidelně sportuji, ale horolezectví jsem nikdy nezkoušel. Vlastně jsem byl dosud nejvýš na Sněžce… Oslovil mě předseda Českého svazu hemofiliků, jestli bych se zapojil do mezinárodního projektu Save One Life, který pomáhá hemofilikům v rozvojových zemích. Kritéria pro účast byla přitom hodně striktní, především co se týká věku a zdravotního stavu. Díky tomu, že patřím k předělové generaci, která má už odmala nastavenou léčbu, tak jsem se na to jako jeden z mála pacientů v ČR hodil.
Váhal jste, jestli takovou nabídku přijmout?
Vůbec jsem neváhal. Myslím, že kdybych do toho nešel, tak bych si to do smrti vyčítal. Jsem typ člověka, který rád zkouší nové věci a snaží se žít naplno. Ale především mě těší, že můžu být něčím prospěšný.
Nemáte obavu o své zdraví, že by vás takový výstup mohl ohrozit?
Strach nemám, respekt ano. Výpravu povede zkušený horolezec Chris Bombardier, který jako první pacient s hemofilií zdolal sedm nejvyšších hor světa včetně Mt. Everestu. Před samotným výstupem absolvujeme školení, ve výpravě budou také lékaři a půjde s námi šerpa. Věřím, že budeme v dobrých rukách.
Jak vás v životě limituje vaše onemocnění?
V současnosti téměř vůbec. Jednou za tři dny musím brát léky a třikrát do roka absolvovat kontrolu u lékaře. To je v podstatě veškeré omezení, které mi má nemoc v současnosti přináší. A na to chceme upozornit i tímto projektem – že s kvalitní léčbou a zodpovědným přístupem je možné žít plnohodnotný život a plnit si své sny. Bohužel takové možnosti nemají všichni pacienti. Mám ohromné štěstí, v jaké zemi a době jsem se narodil. Ještě před nějakými sto lety totiž hemofilie znamenala těžkou invaliditu a zkrácený život.
Hemofilie se projevuje silnou krvácivostí, jednak při zranění, ale také spontánně bez zjevné příčiny. Jaké to bylo, když jste byl malý? Mohl jste dělat všechno to, co vaši vrstevníci?
Když jsem byl malý, tak to bylo trochu jiné. Jelikož jsem první v rodině s touto nemocí, tak se o mě rodiče více báli. Takže jsem si například nemohl jít s klukama zahrát fotbal nebo absolvovat se třídou lyžařský výcvik. Ale čím jsem byl starší a léčba šla dopředu, otevřely se mi nové možnosti. Dnes už můžu dělat v podstatě cokoli chci. Například před dvěma lety jsem začal bruslit a naučil se lyžovat.
V rozhovoru pro Český rozhlas jste pronesl hezkou větu, a sice že onemocnění dnes vnímáte jako svoji „superschopnost“. Berete to tak, že vám hemofilie víc dala, než vzala?
Beru to jako něco, co mě pozitivně ovlivnilo a díky čemu jsem dnes takový, jaký jsem. Myslím, že bez této zkušenosti bych si tolik nevážil svého zdraví a asi bych nebyl tak zodpovědný. A taky bych nepoznal tolik skvělých lidí z naší komunity.
Posílil vás podobně i Matfyz?
Matfyz byl výzva a je doteď, i když už mám za sebou bakaláře a studuji prvním rokem na magistru. Bakalářské studium mě hodně bavilo, přestože jsem zažil i těžké chvíle, po kterých mi zbyly vrásky na čele. Ale nelituji toho, Matfyz mi dal nový náhled. Díky studiu lépe chápu, jak svět funguje a co všechno za tím stojí.
Studujete matematiku pro informační technologie. Co z vás jednou bude?
To sám ještě nevím. Do budoucna bych se chtěl přiklonit spíše k té informatice, která má podle mě lepší praktické uplatnění než matematika. Dovedu si tak sám sebe představit například jako programátora. Ale záleží na tom, jaké možnosti se naskytnou, až budu finišovat studia, zatím to nechávám otevřené.
Každý z účastníků výpravy na Mont Blanc, během které vznikne také filmový dokument, musí vybrat 4 tisíce euro (zhruba 100 tisíc korun). Tyto finance budou využity při včasné diagnostice a léčbě hemofilie ve 14 rozvojových zemích, kde v současné době působí organizace Save One Life. Daniela Šimka a jeho účast můžete podpořit zasláním příspěvku na účet Českého svazu hemofiliků. Podrobnější informace k projektu a platbě jsou dostupné zde a zde.
Mohlo by vás také zajímat:
S čistou
hlavou nad mraky
Pham
Huu Uyen: Bylo štěstí, že mě poslali na Matfyz
Dyslexie
mě naučila na sobě pracovat