Seznamte se s organizátory Seberozvojové skupiny

Seznamte se s organizátory Seberozvojové skupiny

Fakulta / článek / pozvánka

Zajímají se o psychologii a osobní rozvoj, chtějí na sobě pracovat a vnést do svého života pozitivní změnu. Zároveň dobře vědí, že v týmu se to lépe táhne. Alžběta, Petra, Anička a Willy už druhým rokem na Matfyzu vedou studentskou Seberozvojovou skupinu.

Organizátoři Seberozvojové skupiny: Petra Hyklová
Organizátoři Seberozvojové skupiny: Petra Hyklová

Seberozvojová skupina funguje na fakultě od minulé zimy a schází se každý druhý týden v semestru. Je určena všem studentům a studentkám MFF UK, kteří se zajímají o osobní rozvoj, chtějí potkat spolužáky z jiných ročníků i programů a mají chuť si popovídat o škole a životě, úspěchu i neúspěchu, radostech i obavách, efektivitě i odpočívání.

Součástí programu pravidelných schůzek jsou krátké workshopy na témata, která se týkají snad každého: členění obtížných úkolů na malé kroky, efektivita a organizace času, odpočinek a psychická hygiena, mindfulness, biorytmy, komunikační cvičení atd. V každém uzavřeném běhu skupiny si studenti také stanovují svůj vlastní rozvojový cíl na dva měsíce, jehož plnění některé významně posune.

Protože právě teď je ten správný čas se do skupiny na jarní semestr přihlásit, přinášíme vám rozhovor s jejími organizátory: Alžbětou, Petrou, Aničkou a Willym. Dozvíte se mimo jiné, proč se vůbec rozhodli takovou skupinu na Matfyzu založit a co jim samotným tato zkušenost dává.

Která tři slova tě vystihují?

Willy: Rodina, Matfyz a pomáhání.
Petra: Zvídavost, zvířátka, čaj.
Alžběta: Citlivá, zvědavá, přemýšlivá.
Anička: Nadšení, hudba a kafe.

Co tě přivedlo k organizaci Seberozvojové skupiny?

Alžběta: Měli jsme podobnou skupinu zájemců o osobní rozvoj s kamarády. Zjistila jsem tak přímou zkušeností, že víc hlav víc ví a že se občas vyplatí nechat se inspirovat cizím přístupem. Už dříve mě napadlo, že kdyby taková skupina fungovala v době mých studií na Matfyzu, určitě by mi to hodně pomohlo. Proto když jsme se s Petrou a Aničkou loni na podzim náhodou potkaly na jednom z kurzů KPC, navrhla jsem spolupráci.

Anička: V druhé covidové vlně jsem si prošla přestupem z filozofické fakulty na Matfyz, což pro mě byla velká změna. Na Matfyzu jsem neznala nikoho ze svého oboru. Na přednáškách jsem potkávala jen černé obrazovky a hrozně mě to psychicky sejmulo. Přihlásila jsem se proto na kurz, který na MFF pořádala Iva Šindlerová. Tam jsem potkala matfyzáky, kteří taky řešili svoje trable a se kterými jsem si mohla popovídat. S Alžbětou a Petrou jsme se poté rozhodly, že v této aktivitě budeme pokračovat. Shodly jsme se, že nás baví komunikovat s lidmi a že bychom rády, aby se k nám přidali i ostatní. Na Matfyzu jsme proto vytvořily skupinu, kde si zájemci mohou v bezpečí a diskrétně popovídat.

Petra: Na Matfyzu jsem studovala víceoborové učitelské studium. K matematice, fyzice a didaktice jsem si přibrala ještě historii vědy. Během studia jsem nadšeně využívala možnosti, které fakulta studentům poskytuje: kurzy jazyků, sportu, fotografování, soft skills. Pomáhala jsem studentům se speciálními potřebami. A pak jsem si začala pohrávat s myšlenkou kurzů praktických dovedností pro život, které by mně samotné na začátku studií velmi pomohly. V prvním roce pandemie jsem se seznámila s Aničkou a Alžbětou a založily jsme Seberozvojovou skupinu, kde jsem mnohé nápady rozvinula v miniworkshopy.

Willy: Ke skupině jsem se nejprve přidal jako účastník loňského jarního běhu. Ten probíhal online a na část programu jsme byli rozděleni do malých skupinek, tzv. „breakoutroomů”. Na jednom setkání chyběla jedna z organizátorek, a tak jsem se nabídl, že ji zastoupím, aby setkání mohla nadále probíhat v menším počtu a každý z účastníků měl svůj prostor. Pomáhal jsem i na dalších setkáních, až se holky nakonec rozhodly, že si mě nechají... Bylo mi ctí do dalšího běhu vkročit už jako organizátor.

Které oblasti osobního rozvoje tě zajímají nejvíce a proč?

Anička: Zajímá mě oblast psychického zdraví a psychohygieny. Myslím, že ta podivná online covidová doba odhalila, jak moc důležité je předcházení depresím a úzkostem. Baví mě taky komunikace, což asi souvisí s mým zájmem v jazycích. No a ze všeho nejvíc mě baví lidi. Myslím, že bavit se s různými lidmi a porovnávat jejich světonázory s tím svým, je pro mě nejzásadnější forma seberozvoje.

Petra: Zajímám se o zdravou životosprávu, péči o fyzické i psychické zdraví a management vlastního času a zdrojů. Všechno jsou to věci, které bych ocenila jako začínající vysokoškolačka nebo ještě mnohem dřív. Baví mě učit se ze zkušeností jiných lidí a vzájemně se inspirovat.

Alžběta: Dostala jsem do vínku hodně intenzivní emoce, a tak pro mě vždycky byla hlavní práce s nimi. Potkala jsem se tak s psychologií, ale také, nejprve skrze jógu, s relaxací a prací s tělem, a později i s meditací. Na skupinách rozvíjím empatii a naslouchání.

Inspiruje mě Maslowův koncept sebeaktualizace. Podle Maslowa je totiž přirozenou lidskou potřebou využívat svoje nejvlastnější schopnosti, rozvíjet se a naplňovat v životě svůj potenciál. Když to neděláme, nejsme spokojení. Od té doby, co to vím, se mi žije o něco odvážněji.

Willy: Mnoho lidí trápí prokrastinace, která se stala v poslední době obrovským problémem. Proto mi přijde zajímavé zaměřit se na boj s ní a probírat to s účastníky skupiny. Zamyslet se nad tím, zda daná aktivita má pro nás opravdu smysl, čeho chceme ve skutečnosti dosáhnout a jaké cíle chceme naplnit. Popřemýšlet, jestli přistupujeme k danému problému opravdu správně, či zda by nebylo vhodné zkusit úplně jiný přístup či metodu. Když budeme chtít, můžeme se stát o dost lepšími.

Co tě na organizaci baví?

Petra: Baví mě sledovat, jak se účastníci vyvíjejí a posouvají k jasnější představě o sobě samých. Miluji synergii, která ve skupinách vzniká, momenty, kdy je skupina mnohem víc než součet svých členů. Je pro mě velmi zajímavé objevovat nová témata.

Anička: Ráda organizuju věci, takže mě baví příprava témat a cvičení, které mohou rozvíjet ostatní, ale taky mě. Je hrozně fajn, když se ostatní nebojí říct svůj názor a pohled na věc.

Willy: Vidět, jak účastníci dělají pokroky, plní si své cíle a sny! Vždy potěší, když to, co děláme, někomu pomůže a posune ho to dál.

Alžběta: Nejvíc mě baví, když vidím „aha“ momenty účastníků, když se povede porozumět a třeba i jen o malinký kousek posunout nějaké to trápení nebo nejistotu. Taky se mi moc líbí ten lidský souzvuk, který vzniká odvahou se otevřít a ochotou naslouchat.

Co jsi se díky skupině naučil/a ty?

Anička: Hodně jsem se naučila o svých silných stránkách. Překvapilo mě, jak velkým problémem může být pro ostatní komunikace a v čem ten problém vlastně spočívá, protože to pro mě nikdy nebylo téma k řešení. Mimo jiné díky organizaci těchto setkání jsem si uvědomila, že Matfyz možná není úplně pro mě, a byla jsem si to schopná přiznat před ostatními matfyzáky. Skupiny jsem se ale nezřekla, myslím, že pro ostatní může být inspirativní vidět, že i neúspěch někdy může vést k větší spokojenosti a nalezení vlastní cesty.

Alžběta: Vyzkoušela jsem si směr osobního rozvoje, kterému jsem se do té doby tolik nevěnovala a který do skupiny vnesla Petra ve formě závazků, tedy stanovení si konkrétních rozvojových cílů a budování zvyků. Navíc jsem se naučila hodně ze spolupráce s ostatními na přípravách. V neposlední řadě, přijít před studenty jako facilitátorka skupiny je pro mě nové, náročné a naplňující zároveň.

Petra: Posunula jsem se ve svých slabých stránkách a vytvořila si jasnější představu o těch silných. Naučila jsem se pracovat se středně velkou skupinou lidí. Vyzkoušela jsem na sobě a na účastnících různé způsoby lektorování a ponořila se do spousty témat, po kterých už dlouho pokukuji.

Willy: I věci, o kterých si myslíme, že jsou pro nás nemožné, takové ve skutečnosti nemusejí být. Dlouhodobě se mi nedařilo vydržet u sportování. Například u běhání jsem vydržel jen pár týdnů a myslel jsem si, že svůj výkon už nemůžu zlepšit a že budu pořád špatným sportovcem. Nakonec jsem během skupiny přistoupil ke sportování jinak. Z pár kilometrů se staly půlmaratony, až jsem během tří měsíců dokázal zdolat více než 1 100 kilometrů. Především jsem ale zjistil, že i dlouhodobý neúspěch v některé oblasti našeho života se nakonec může stát úspěchem, když se nepřestaneme snažit a když budeme stále hledat cestičky, jak svůj sen nebo cíl splnit.

Anna Eisenreichová je bývalou studentkou magisterského oboru Jazykové technologie a počítačová lingvistika na MFF UK, nyní studuje obor Empirická a komparativní lingvistika na FF UK.

Petra Hyklová je doktorandkou v oboru historie vědy na MFF UK a lektorkou fyziky, matematiky a soft skills.

Alžběta Kadlecová je absolventkou Teoretické fyziky a doktorandského studia v oboru Fyzika kondenzovaných látek na MFF UK.

Willy Svoboda je studentem na matematické sekci MFF UK, studentským průvodcem pro první ročník a bývalým organizátorem soutěže MaSo.


Mohlo by vás také zajímat:

Michal Šrajer: Chci, aby lidem bylo v práci dobře
Nový spolek propojí studentky Matfyzu
Není ostuda říct si o pomoc