Běhat začal před pár lety, a přestože jeden ze svých prvních závodů „došel“, dnes má za sebou několik úspěchů na tuzemských soutěžích a také dvě účasti na mistrovství světa juniorů. Student Matfyzu Jakub Mlčoušek se věnuje disciplíně zvané skyrunning – horskému běhu ve vysokých nadmořských výškách.
Sešli jsme se v cukrárně. Nemusíte si kvůli závodům hlídat stravu?
Tolik to nehrotím. Sport dělám hlavně pro zábavu a nechci mu obětovat všechno. Žádnou speciální dietu nedržím a klidně si sem tam dopřeju něco sladkého. Vím, že to zase rychle vyběhám…
Jak dlouho už běháte?
Začal jsem v období covidu. Měl jsem dost volného času, a tak jsem často vyrážel na túry po Beskydech, odkud pocházím. S bratrancem jsme začali trénovat na Beskydskou sedmičku, což je stokilometrový ultramaraton, který vede přes sedm beskydských vrcholků. Poprvé jsem závod došel a zabralo mi to asi 20 hodin, podruhé jsem ho nedokončil, protože jsem si vzal špatnou obuv a měl už po pár desítkách kilometrů sedřenou nohu. Ještě předtím jsem si vyzkoušel závod na Lysou horu, tzv. Lysohorský ultratrail (závod má dvě varianty – kratší trasa měří 31 km, delší 67 km; pozn. red.), který se mi docela vydařil, a na základě toho jsem dostal nabídku zúčastnit se mistrovství světa juniorů na dlouhých tratích. V roce 2022 jsem absolvoval svůj první „svěťák“ v Andoře.
Z vlastní zkušenosti vím, že běžecké začátky mohou být celkem krušné. Vy jste se rovnou vrhnul na běhání do strmých kopců. Co vás to popadlo? Měl jste natrénováno z jiných sportů?
Předtím jsem hrál pouze stolní tenis na rekreační úrovni. Ale odmala jsem hodně chodil po horách. Běhání do kopců má výhodu, že nahoru můžete vyjít a dolů seběhnout. Postupně jsem přidával běh na rovince i po cestě nahoru. Ale ani teď na závodech nevybíhám celý kopec, některé strmější úseky je výhodnější vyšlápnout, protože neztratíte tolik energie.
Čím je skyrunning specifický?
Existuje velké množství závodů, které se řadí do kategorie skyrunning, patří sem jak závody na dlouhé trati, které mají 30 kilometrů a více, tak ty kratší. Spojuje je to, že se při nich překonává určitá nadmořská výška, tedy že neběžíte po rovince. Na mezinárodních skyrunningových závodech se stoupá minimálně do 2000 metrů a stoupání dosahuje alespoň 30 %.
To asi není sport pro slabé povahy…
Jak se to vezme. Žádný sport, pokud se mu věnujete pravidelně na určité úrovni, není pro slabé povahy. Vždycky nějakým způsobem překonáváte sám sebe. V případě horského běhu je důležitá vytrvalost. Běhá se v náročném terénu, v horku i v zimě. Někdy nemáte dost vody, praží na vás sluníčko, jste odření a vyčerpaní…
Co vám to dává?
Je to pro mě hlavně způsob, jak si odpočinout od běžných starostí. Myslím, že sport mě naučil daleko větší trpělivosti. Většina úspěchů vzniká díky dlouhodobé snaze, a to jak ve sportu, tak v běžném životě. Platí to i pro studium vysoké školy. Člověk studuje pět let a doufá, že mu to zajistí lepší práci na nějakých 50 let dopředu. To vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Díky sportu jsem se zklidnil, dříve jsem býval docela roztržitý.
Jak se vám daří zvládat sport a studium?
Teď je to trochu náročnější, protože jsem ve třeťáku. Čekají mě státnice a obhajoba bakalářské práce, takže běhání šlo trochu stranou, škola je pro mě prioritou. Dřív jsem běhal skoro každý den, teď si zajdu jednou týdně na cyklostezku k Vltavě a dám si nějakou delší trasu.
Co vás přivedlo na Matfyz?
Při výběru školy jsem byl trochu střelec. Bavila mě matematika, ale moc jsem nevěděl, co chci dělat, a tak jsem si více méně náhodně zvolil Matfyz. Říkal jsem si, že to je prestižní škola. Asi jako každý jsem měl o Matfyzu a matfyzácích stereotypní představy. Z toho mě vyvedl už úvodní seznamovací kurz na Albeři. Vyšel na mě poslední turnus, kterého se kromě budoucích studentů matematiky účastnili taky budoucí učitelé. Dost jsme se skamarádili a od té doby spolu dvakrát ročně jezdíme na „soustředění“ na hory nebo na chatu. Kromě studentů mě mile překvapili taky učitelé. Líbí se mi individuální přístup, který na jiných školách tolik není. I když je Matfyz náročná škola, učitelé nám vycházejí vstříc a snaží se pomoci, abychom studium zvládli.
Jak náročné je studium finanční matematiky?
Prvák obecně je hodně náročný, protože si musíte zvyknout na jiný styl výuky a celkově na jiný režim. Pokud jde o náročnost konkrétního oboru, je obrovský rozdíl mezi matematikou obecnou a finanční. Mám kamarády, kteří studují obecnou matematiku, a vidím, že ti musejí nad učivem trávit daleko více času. Finanční matematika je z mého pohledu vhodná pro ty, kteří vědí, že chtějí po škole zamířit do praxe.
Na vědeckou kariéru tedy nepomýšlíte?
O akademické dráze neuvažuju, mám radši hry s kladným součtem než s nulovým (směje se). Jinými slovy, v akademické sféře můžete růst v rámci žebříčku, ale čistě na úkor toho, že jste „děkanem“ díky tomu, že někdo jiný už tím děkanem není, kdežto v tom byznysovém můžete být všichni „řediteli“, když si každý založíte svoji firmu.
Pracuji na částečný úvazek v jedné konzultační a auditorské firmě, kde jsem v týmu pojistných matematiků. Je to užitečná zkušenost, díky které zjišťuju, jak se to, co se učíme ve škole, využívá v praxi. Do budoucna bych chtěl zůstat v pojistném sektoru a zabývat se životním a neživotním pojištěním.
Jaké máte cíle ve sportu?
Za dva měsíce mě čeká závod na Ještěd, který je zároveň i kvalifikačním závodem na mistrovství světa juniorů. Doufám, že se mi podaří zaběhnout nějaký slušný čas, abych se v červnu mohl podívat do Černé hory a zazávodit si v mezinárodní konkurenci.
Výsledky Jakuba
Mlčouška v roce 2023:
13. místo Lysohorský Ultra Trail
1. místo GR8 TRAILS PODORLICKO
1. místo Prague Race Divoká Šárka
12. místo Ještěd Skyrace
37. místo Youth Skyrunnig World CHAMPS Gran Sasso
Mohlo by vás také zajímat:
Začínající
fyzik: Věda je vzrušující cesta
Nejhezčí
pohled na svět je z větroně
Sára
Tkadlecová: Jsem vodní živel