Viktorie Vášová je profesí divadelní režisérka, v minulosti však měla nakročeno i do světa vědy. Ještě před DAMU vystudovala informatiku na Matfyzu. „Jsem paličatá, když se do něčeho dám, tak se toho držím,“ říká režisérka inscenací pro ostravské Divadlo loutek, Naivní divadlo v Liberci nebo pro pražské centrum umění MeetFactory, která se ráda nechává inspirovat vědou a matematickými strukturami.
Vystudovala jste hudební gymnázium a pocházíte z umělecké rodiny. Jak vás napadlo jít studovat na Matfyz?
Po maturitě jsem chtěla jít na DAMU, ale nevzali mě. Zároveň jsem byla už trochu přesycená z uměleckého prostředí a potřebovala jsem změnu. Inspiroval mě můj bratr, který tou dobou už na Matfyzu studoval. Rodiče mě odmala vedli spíš k umění, ale přírodní vědy mě ve škole také bavily, tak jsem si řekla, že to zkusím.
Stejně jako váš bratr jste studovala informatiku. Jaké to bylo?
Na začátku to bylo hodně těžké. V prvním ročníku jsem musela dohánět učivo ze střední školy, protože na hudebním gymnáziu jsme měli oproti jiným školám výrazně méně hodin matematiky. Látce na přednáškách jsem nerozuměla, a hlavně jsem měla pocit, že jsem jediná, kdo v tom plave, což se ovšem později ukázalo jako mylná představa. Hodně mi pomohl můj bratr a během druháku už se to srovnalo. Jak jsme se v učivu dostávali hlouběji, objevovaly se souvislosti mezi jednotlivými předměty a mě studium začalo opravdu bavit.
Musela jste jako člověk s uměleckou duší na Matfyzu „přepnout“ na jiný způsob myšlení?
To rozhodně. Když se mě někdo ptá, co mi Matfyz dal, říkám, a jsem o tom opravdu přesvědčená, že je to jiný způsob uvažování. I když ze samotného učiva už si toho dnes tolik nepamatuji, analytický přístup k řešení problémů mi zůstal dodnes.
Nebyl to pro vás zpočátku šok?
Když jsem přicházela z gymplu na Matfyz, tak ani ne, horší byl pro mě přechod z Matfyzu na DAMU. Na obou školách se uplatňují naprosto odlišné přístupy, například pokud jde o způsob dialogu na seminářích. Z Matfyzu jsem byla zvyklá uvažovat systematicky, postupovat krok za krokem po vytyčených cestách, na DAMU se otevřelo téma a bylo možné vydat se jakýmkoli směrem. Divadlo a umění obecně jsou oblasti, kde není jasně definováno, co je dobře a co špatně, všechno je do značné míry subjektivní. To pro mě bylo docela stresující. Tuto otázku jsem v sobě hodně řešila během studií na DAMU a pak z toho vzešla i moje bakalářská inscenace ADA.
Nechala jste se inspirovat příběhem britské matematičky a dcery básníka lorda Byrona Ady Lovelace. Čím vás oslovila?
V postavě Ady Lovelace se snoubí vědeckost s uměleckým a vizionářským přístupem. Byla nejen výborná matematička, ale zároveň předpovídala i existenci strojů, které jednou budou tvořit umění. V 19. století se podílela na návrhu prvního mechanického počítače, a dnes je proto označována jako první „programátorka“. Pro mě osobně představovala zosobnění mého vnitřního rozporu, který jsem prožívala při přechodu z Matfyzu na DAMU.
Z Matfyzu jsem byla zvyklá uvažovat systematicky, postupovat krok za krokem po vytyčených cestách, na DAMU se otevřelo téma a bylo možné vydat se jakýmkoli směrem.
Nejprve jste absolvovala bakalářské studium Matfyzu. Pak jste nějaký čas souběžně studovala obě školy – režii na DAMU a informatiku v magisterském programu Matfyzu. Co vás k tomu motivovalo?
Hnala mě moje tvrdohlavost a pocit, že je mou povinností Matfyz dostudovat. Tak jsem dospěla až na konec druhého ročníku magisterského studia. Bakalářské studium na DAMU však bylo nabité, ve škole jsme byli od rána do večera, takže nebylo v mých silách dopsat na Matfyzu diplomku, aniž bych DAMU přerušila. Musela jsem si vybrat, kterou školu chci dodělat. Tak jsem se rozhodla, že dám přednost divadlu.
Myslíte, že se věda a umění mohou navzájem obohacovat?
Myslím, že si mohou navzájem poskytovat návody, jak vnášet hravost do své práce. Před několika lety jsme v pražské MeetFactory připravovali inscenaci Život návod k použití, která vycházela ze stejnojmenné knihy od Georgese Pereca. Ten se nechával inspirovat různými matematickými strukturami. Měl tabulku s mnoha kategoriemi roztříděnými podle ortogonálních čtverců a podle ní psal svůj rozsáhlý román. Matematika mu poskytla určité omezení pro psaní kapitol. Občas mě také baví vnášet řád a analytičnost do materiálu, u kterého by to člověk nečekal.
Co vás nejvíc inspiruje? Odkud čerpáte náměty pro svou tvorbu?
Hodně se to liší. Pracuji jednak v nezávislé sféře, kde mám větší svobodu ve volbě tématu, ale také spolupracuji s konkrétními institucemi, které často přicházejí s vlastními návrhy. V poslední době mě například oslovila dramaturgyně Ostravského divadla loutek, abych pro ně připravila Orwellovu Farmu zvířat. To téma mi hodně sedlo. Aktuálně připravuji představení pro MeetFactory ve spolupráci s dramaturgem Matějem Samcem na motivy knih Édouarda Levého, kde částečně rezonuje také matematika, konkrétně princip náhody. Mám také projekty se skupinou 8lidí, kterou jsme založili se spolužáky při studiu na DAMU.
DAMU jste absolvovala v roce 2017 a od té doby působíte jako režisérka na volné noze. Musíte se hodně otáčet, aby vás umění uživilo?
Není to jednoduché, což souvisí i s tím, že se pohybuji převážně na nezávislé scéně. Pokud neděláte opravdu velké množství projektů do roka, je prakticky nemožné se jako nezávislý divadelní režisér uživit. Také proto jsem vždycky ještě učila matematiku. Až letos je to první sezóna, kdy se věnuji pouze divadlu. Ale učení mi začíná trochu chybět.
Matematiku jste ještě nepověsila na hřebík?
Matematika mě stále baví a inspiruje. I když jsem poslední roky učila výhradně středoškolskou matematiku ve společnosti Zkoušky nanečisto, velmi mě to naplňovalo. Baví mě přibližovat matematiku mladým lidem a bourat jejich představu o tom, že jim matematika nejde nebo že pro ni nemají vlohy.
Jak jste si vlastě vy našla cestu k matematice?
Myslím, že to bylo až díky Matfyzu. Matika mi vždycky šla, ale neměla jsem k ní takový vztah. Až na Matfyzu jsem zjistila, o jak mnohovrstevnatý obor jde a že přechází až do naprosté existenciální filozofie. Studium mi otevřelo oči, co je opravdová matematika. V souvislosti s tím se mi vybavují první přednášky z teorie množin nebo volitelné přednášky věnované třeba tématu nekonečna, které mě naprosto uchvátily.
Na čem teď pracujete a čemu byste se chtěla do budoucna věnovat?
Se skupinou 8lidí připravujeme novou inscenaci, která by měla mít premiéru za rok a dotkne se tématu klimatické krize. Pro brněnské Divadlo Husa na provázku chystáme na červen upravenou verzi projektu Prodloužená, což je takový mezigenerační ples pro veřejnost, jehož cílem je vytvořit dialog mezi nejmladší a nejstarší generací. Ze svých vlastních projektů připravuji zmíněného Édouarda Levého. Momentálně jsem ve fázi, kdy stále ještě hledám, co mi nejvíc vyhovuje. Přemýšlím hodně v obrazech a baví mě hledat fúzi situačnosti, hudby, pohybu a textu. Je ale pro mě důležité být otevřená novým impulsům a novému hledání. Poslední dobou mě hodně baví vnášet do svých inscenací pohybové divadlo, to je pole, které bych chtěla dál prozkoumávat.
Viktorie
Vášová
Vystudovala informatiku na MFF UK a režii na DAMU. Působí jako divadelní
tvůrkyně, režisérka a v současné době také jako dramaturgyně opery
Moravského divadla v Olomouci. Dosud připravila nebo se podílela na více
než desítce projektů a inscenací, například spolupracovala s orchestrem
BERG, s uměleckým centrem MeetFactory, Naivním divadlem v Liberci nebo s divadlem Alfred ve Dvoře. Pro její práci je typická kombinace žánrů a divadelních jazyků, atmosferičnost a inspirace vědeckými tématy. Je také
členkou umělecké skupiny 8lidí, která se věnuje projektům na pomezí
divadla, performance, instalace a happeningu.
Mohlo by vás také zajímat:
Daniel
Šimek: Řídím se heslem „co tě nezabije, to tě posílí“
Finalistka
„herních Oscarů“: Chci ve hrách upozorňovat na důležitá
témata
Když léčí
protony