Jen málokomu se poštěstí být mezi nominovanými na Oscara. Tereze Kotěšovcové se sen splnil. Řeč však není o cenách za nejlepší filmy, ale o prestižní soutěži nezávislých počítačových her. Absolventka Matfyzu a FAMU byla letos jednou z šesti nominovaných v kategorii Nejlepší studentská hra na přehlídce Independent Games Festival v San Franciscu. Mladá vývojářka tam představila svoji absolventskou hru Planetka.
Jak jste si užila Game Developers Conference, jejíž součástí je i festival nezávislých her?
Hodně! Konference mě velmi pozitivně překvapila. Stihla jsem navštívit několik zajímavých přednášek, jeden workshop, a nejvíc času jsem strávila na Expu. Zkoušela jsem různé hry a taky jsem si u svého stánku povídala s lidmi, kteří si přišli zahrát moji hru. Bylo jich hodně a byli velmi komunikativní.
Slyšela jsem, že váš stánek byl v obležení. Sklidila jste na své dílo pozitivní ohlasy?
V obležení byla většina stánků, výstaviště bylo plné lidí. Když jsem viděla, že je u nějaké hry zrovna volno, odběhla jsem si ji zahrát, ale nejvíc mě bavilo být u svého stánku a povídat si s návštěvníky. Dostala jsem samé pozitivní ohlasy. Bylo to neuvěřitelné. Lidi upřímně zajímala má tvorba, chtěli si povídat, a navíc to byli lidé z oboru. Je jedna věc, když vám hru pochválí vaši příbuzní, člověku se ale podlomí kolena, když pochvala přijde třeba od vývojáře z Nintenda…
Festival nezávislých počítačových her Independent Games Festival (IGF) se koná každoročně v rámci Game Developers Conference v Moscone Center v San Francisku. Jde o největší setkání nezávislého herního průmyslu. Festival byl založen v roce 1998 jako prostor pro nezávislou herní komunitu, pro sdílení zkušeností, názorů a novinek z oboru. Během přehlídky jsou zároveň udělovány ceny v několika kategoriích, pro nejlepší herní počiny uplynulého roku, a jelikož se jedná ve svém oboru o nejstarší a zároveň nejprestižnější ocenění, bývají tyto ceny označovány jako „herní Oscary“.
Jako jedna z nominovaných na nejlepší studentskou hru jste byla i na
předávacím ceremoniálu. Jaké to bylo?
Nenapadá mě jiné slovo než epické. Přišla jsem si jako na předávání Oscarů nebo něčem podobně velkolepém. Je skvělé, že tato soutěž má i studentskou cenu, osobně jsem si ale ve VIP sekci připadala, jako bych tam mezi všechny ty herní celebrity zabloudila omylem.
Měla jste příležitost poznat i své soupeře?
Ano a taky jsem si zahrála jejich hry. Nejvíc mě při tom překvapilo, že ve studentské kategorii jsem byla jediná sólo vývojářka. Mezi nominovanými byly spíš malé týmy, jejichž členové měli často už dostudováno a ve vlastním studiu dokončovali hru, která začínala jako studentský projekt.
Rozhodně bych nechtěla být v kůži porotců, kteří musejí vybrat vítěze. Obzvlášť v kategorii, kde hodnotíte hru jako celek, a ne třeba specificky za narativ. Každá z nominovaných her byla zajímavá něčím jiným. Jak porovnávat vtipnou hru s tou, co zpracovává vážné téma? Jak porovnat akční hru s textovkou...? Vítězná hra mi byla velmi sympatická (nejlepší studentskou hrou se stal titul Once upon a Jester od studia Bonte Avond; pozn. red.), kromě toho, že jde pochopitelně o dobře zpracovanou hru, je zároveň i hezky studentsky hravá.
Změnilo se pro vás účastí v soutěži něco?
Zbavilo mě to pochyb a dodalo motivaci pokračovat s vývojem her.
Je jedna věc, když vám hru pochválí vaši příbuzní, člověku se ale podlomí kolena, když pochvala přijde třeba od vývojáře z Nintenda…
O čem je vaše hra?
V mé hře hrajete za malou planetku. Staráte se o ni, objevujete, co všechno umí, ale hlavně ji musíte bránit před lidskými vetřelci. Ti na planetce postupně přistávají a snaží se ji vytěžit. Planetka je minimalistická hra, která se celá odehrává na jediné obrazovce, ovládá se jen myší a je zcela beze slov. Je to strategie, která ale nemá žádný tutoriál. Hlavní náplní hry je přicházet na to, jak hra vlastně funguje. Protože podle mě má člověk mnohem lepší pocit z toho, když něco objeví sám, než když je vedený za ručičku.
Z čeho vzešel nápad na takovou hru?
Z potřeby převracet zaběhlé postupy na hlavu. Ve hrách velmi často hrajete za lidstvo, jehož cílem je hromadit suroviny a kolonizovat vesmír. V mé hře je to naopak. Vidíte situaci z pohledu planetky, které suroviny původně patří a kterou lidé tou těžbou ničí.
Je pro vás ekologie důležité téma?
I když bych neřekla, že ekologie je mým hlavním zaměřením, stejně jako mnoho lidí v mé generaci mě znepokojuje stav naší planety a mám strach o její budoucnost. Ve svém osobním životě se snažím chovat ekologicky a udržitelně a přenáším to i do své tvorby. Myslím, že právě ve hrách a dalších dílech naší generace bude teď tohle téma často alespoň podvědomě přítomné.
Jak dlouho jste na Planetce pracovala a co bylo nejobtížnější?
Je to moje absolventská hra, která vznikla během posledního ročníku na FAMU. Pracovala jsem na ní sama, takže náročné bylo, že kromě designu a programování jsem se musela postarat také třeba o animaci nebo sound design. Za nejobtížnější ale považuji hledání způsobu, jak dostat ekologii do hry nenásilným způsobem. Nechtěla jsem, aby hra působila poučně, mým cílem bylo vytvořit běžnou hru, která však hráče přiměje se nad tématem zamyslet. Zároveň jsem nechtěla, aby to bylo příliš depresivní. Nakonec jsem přidala alternativní konec, kdy se planetka naučí žít s lidmi v symbióze. Dosáhnout ho je ale extrémně těžké, jen tak někomu se to nepovede. Ale chtěla jsem, aby tam tahle možnost – nějaká naděje – existovala.
Na Matfyz jsem šla s tím, že mám ráda počítačové hry a chci je umět vyrábět. Nakonec jsem dostala daleko víc, než jsem čekala.
Vy jste nejprve absolvovala Počítačovou grafiku a vývoj počítačových her na MFF UK, pak jste pokračovala studiem herního designu na FAMU. Co vás přivedlo na tuhle cestu?
Obor herního designu na FAMU se otevřel přesně ve chvíli, kdy jsem končila magisterské studium na Matfyzu. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Navíc ten samý rok jsem chodila na Matfyzu na předmět Úvod do herního designu, který mě ujistil, že to je opravdu to, co mě zajímá.
Jak byste obě studia porovnala?
Byly to hodně odlišné zážitky. Přejít z Matfyzu na uměleckou školu byl trochu šok, hlavně v porovnání s bakalářským studiem. Zatímco na Matfyzu jsem se jako introvert mohla schovat v obrovském davu lidí na přednášce, na FAMU něco takového nebylo možné, protože nás po celou dobu studia bylo sedm. Výuka tak byla hodně individuální a interaktivní. Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet oba přístupy.
Dal vám Matfyz to, co jste od něj čekala?
Na Matfyz jsem tehdy šla naivně s tím, že mám ráda počítačové hry a chci je umět vyrábět. Nakonec jsem ale dostala daleko víc, než jsem čekala – pevné matematické základy, ale i praktické zkušenosti třeba s prací s VR nebo algoritmy pro AI, které se ve hrách opravdu hodí. A rozhodně jsem ráda, že jsem absolvovala velmi podrobné přednášky o jazyce C#. Díky tomu jsem se ve svém dalším studiu mohla snadno soustředit na herní design místo bojování s programovacím jazykem.
Herní vývoj je perspektivní obor, ale zároveň už v Česku panuje docela silná konkurence. Jak to vnímá začínající vývojářka? Je těžké se v oboru prosadit?
Prosadit se jako samostatný vývojář je obtížné nejen v Česku. Ale na to, jak malá země jsme, tu máme celkem dost herních studií, a tak věřím, že bych si v některém z nich mohla najít místo. Když ne jako designer, tak jako programátor.
V herním průmyslu dosud převládají muži. Cítíte jako dívka nějaký handicap, anebo to naopak vidíte jako svou výhodu?
Doposud jsem se nesetkala s žádnou diskriminací, ani s výhodami. Ale je pravda, že muži v herním průmyslu převládají, což má vliv na obsahy vytvářených her. Věřím však, že se to časem změní. Například herní design má první čtyři absolventy a všechny jsme holky. Vnímám to jako příležitost přijít s novými tématy, která se už nebudou točit jenom kolem střílení zombies nebo simulování vojska...
Co zamýšlíte s Planetkou dál? Nebo už nosíte v hlavě nápad na další hru?
Ze San Francisca si vezu tolik pozitivní zpětné vazby a dotazů na pokračování hry, že se teď možná obrátím tímhle směrem a zkusím navrhnout pár dalších planetek. Pokud to bude fungovat, mohla by z toho být plnohodnotná „velká“ hra. Ale to je takový ambiciózní plán, který je zatím jen v mé hlavě a soupeří tam s dalšími nápady, které už se také začínají hromadit.
Kde se profesně vidíte v budoucnu?
Mým snem je pracovat sama nebo v malém studiu na indie hrách. V blízké budoucnosti se ale vidím spíš jako zaměstnanec v nějakém herním studiu. Získat praktické zkušenosti z herního průmyslu se bude hodit.
Mohlo by vás také zajímat:
Pham
Huu Uyen: Bylo štěstí, že mě poslali na Matfyz
Když léčí
protony
Michaela
Weiserová: Ukazuji studentům, že dokážou víc