Pavlo Yatsyna: Klasické problémy pořád inspirují

Pavlo Yatsyna: Klasické problémy pořád inspirují

Matematika / rozhovor

Na katedru algebry přišel v roce 2019, předchozí studia absolvoval ve Velké Británii a krátce pracoval ve výzkumu v Německu. Pavlo Yatsyna se věnuje problematice univerzálních kvadratických forem, která přes své klasické kořeny nabízí velký prostor pro další objevy i možné aplikace, například v oblasti kryptografie.

Dr. Pavlo Yatsyna převzal letos v březnu Cenu Nadačního fondu Bernarda Bolzana (foto: Tomáš Princ)
Dr. Pavlo Yatsyna převzal letos v březnu Cenu Nadačního fondu Bernarda Bolzana (foto: Tomáš Princ)

Nadační fond Bernarda Bolzana ocenil jeho výzkum výroční cenou za rok 2021. Rád by zmíněné partie matematiky zkoumal dál a stejně rád by zůstal trvale také na Matfyzu.

Studoval jste v Británii, nějaký čas také v Německu, a v současnosti pracujete v České republice na Univerzitě Karlově. Spatřujete velké rozdíly ve způsobu, jakým tyto země žijí?

Našli bychom pravděpodobně jen nevýznamné rozdíly. V Praze se žije pohodlně. Ačkoli je to velké město, vyzařuje z ní klid.

A pokud bychom srovnávali vědeckou náplň činnosti jejich univerzit či výzkumných ústavů?

To nedokážu přesně posoudit. Bakalářské, magisterské i doktorské studium jsem absolvoval ve Spojeném království (Royal Holloway, University of London, pozn. red.). V Německu jsem se věnoval jen výzkumu a vlastně se moc nestaral o nic jiného. A teď v Praze regulérně pracuji.

Otázky, které studujete, zajímají vědce už dlouho a v některých ohledech zajímaly už matematické klasiky. Čím vás tyto dávné matematické problémy inspirují?

Většina problémů současné matematiky má v nějakém ohledu klasické kořeny. Pro mě je to možná spíše taková zkratka, pokud se snažím vysvětlit, co vlastně dělám, prostřednictvím právě té klasické původní motivace. Ve skutečnosti používáme moderní nástroje a docházíme k novým výsledkům a technikám, které už jsou několik kroků vzdálené od původních problémů. A to, že se tomu věnuji, je víceméně otázka chuti.

Laika přesto napadá otázka, jak je možné, že i po desetiletích výzkumů nabízejí klasické oblasti matematiky stále prostor pro nové objevy…

To má co dělat především se současným pokrokem. Člověk se snaží dělat přístupnou, pochopitelnou matematiku, ale jakmile dojde k nějakému průlomu, musíme hledat nová vysvětlení v nových kontextech.

Předpokládáte, že závěry vašeho výzkumu najdou uplatnění v praktických aplikacích, jako je kryptografie?

Studium a konstrukce nových mříží je úzce spojeno s hledáním kryptografických metod odolných vůči nasazení kvantových počítačů. Tomuto tématu momentálně věnuji většinu svého času a určitě o něm hodně uvažuji.

Nadační fond Bernarda Bolzana ocenil v uplynulých letech za podobný výzkum také doc. Kalu. Spolupracujete v této oblasti?

Určitě, s doc. Kalou spolupracuji hodně, je mým pražským mentorem a jedním z hlavních spoluautorů.

Plánujete u tohoto tématu zůstat dlouhodobě, nebo už vám současný výzkum naznačuje jiné zajímavé oblasti?

To je těžko předpovídat, ale řekl bych, že je nepravděpodobné, abych po následujících deset nebo dvacet let dělal jen teorii čísel nebo diskrétní geometrii. Ale zároveň si myslím, že se i nadále budu věnovat souvisejícím oblastem matematiky.

Jak se vám žije v České republice?

Líbí se mi tu. Českou republiku už jsem navštívil dříve, a když tu teď žiji, jsem velmi spokojený. Snad jen zimy by mohly být o něco teplejší, řekl bych.

A chtěl byste zůstat trvale i na Univerzitě Karlově?

Rád bych se natrvalo usadil v Praze a pracovně také na Univerzitě Karlově.

Nadační fond Bernarda Bolzana funguje od roku 1999 při Matematicko-fyzikální fakultě UK. K jeho úkolům patří mimo jiné nevýdělečná podpora vědecké a pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově v oborech fyziky, matematiky a informatiky, rozšiřování úrovně experimentálních možností a teoretických postupů nebo zprostředkování širšího mezinárodního uplatnění vědeckých výsledků dosažených v daných oborech na UK.


Mohlo by vás také zajímat:

Lukáš Nádvorník: Věda už dávno není „one man show“
Hubáček: Máme optimální podhoubí pro skvělou vědu