Nadační fond Bernarda Bolzana udělil svou Výroční cenu za rok 2024 také matematikovi dr. Sebastianu Opperovi. Ocenil jeho průlomovou práci z oblasti algebraické geometrie, která přinesla řešení problémů, s nimiž si ani kapacity oboru nedokázaly po léta poradit.
Studoval na Paderborn Univesität v Německu a na Matfyz přišel na začátku pandemie COVID-19. I když mu to trochu znepříjemnilo start, Prahu a Českou republiku si oblíbil. Na Matfyzu by rád pokračoval ve vědecké práci, pokud to okolnosti dovolí.
Vzpomenete si na iniciační moment, který ve vás vzbudil zájem o matematiku?
Matematika jako předmět mě bavila už na základní škole a přispěl k tomu tehdy určitě náš velmi mladý a pro věc zapálený učitel. Dost mě podporoval a rozvíjel můj zájem o matematiku, třeba mi dával speciální úkoly navíc, když už jsem měl vše hotové a čekal na druhé. Bavily mě také interaktivní hry, které pro celou třídu připravoval. Myslím si, že hodně ovlivnil mé pozdější rozhodnutí stát se matematikem.
Přes tento přirozený počáteční zájem, překvapilo vás později, do jaké hloubky matematika dokáže jít a jakou má univerzální sílu?
Zpočátku jsem žádné velké představy o síle a hloubce matematiky neměl. Tak nějak obecně jsem však tušil, že má význam pro mnoho oblastí lidské činnosti. Bavila mě prostě sama o sobě. V posledních ročnících střední školy jsem už navštěvoval univerzitní přednášky a vzpomínám si, jak mě nadchly abstrakce, elegance a krása, kterou matematika nabízí. To vše šlo daleko za rámec naší středoškolské výuky. A právě tato zkušenost mě definitivně přesvědčila, abych v jejím studiu pokračoval i později.
Málokdo asi dokáže přesně porozumět tématu, kterému se věnujete. Zkusme však tuto oblast matematiky přeci jen nějak přiblížit.
Obecně pracuji v oblasti teorie reprezentací. Velmi zhruba řečeno, matematické objekty, například čísla, se tu nestudují přímo, ale prostřednictvím jejich „reprezentací“. Jeden objekt tak může mít více různých reprezentací a právě jejich souhrn často odhaluje skryté struktury, které by jinak nebyly patrné.
S určitou nadsázkou to můžeme přirovnat ke známým obrázkům, které se používají k testování barvosleposti. Vypadají jako spousta různobarevných a různě velkých teček, které dohromady vytvářejí například nějakou číslici. Rozpoznat ji pouhým okem může být obtížné. Pokud se však na takový obrázek položí barevná fólie, která zvýrazní jen určité barvy, číslice je rázem dobře patrná.
Podařilo se vám vyřešit složité algebraické problémy, které přesahují běžnou doktorskou úroveň. Co pro vás osobně tento nepochybný úspěch znamená?
Když jsem ty vybrané problémy vyřešil, byl to opravdu skvělý pocit. Můj školitel mě s nimi původně seznámil jako s motivací pro řešení trochu jiných otázek, na nichž jsem měl pracovat. Nikdo nečekal, že bych je skutečně vyřešil.
Dlouho jsem se nedokázal posunout dál, ale pak jsem narazil na práce jiných autorů a poznal sled kroků, které mohly vést k řešení. Nejdříve jsem však musel vyvinout několik zcela nových matematických nástrojů. Ve výsledku tedy vnímám svoji oceněnou práci jako završení celé řady předchozích článků.
Kdy jste vlastně začal pracovat na Matfyzu?
Přijel jsem jako postdoktorand na začátku pandemie, což samozřejmě nebylo ideální. Mým skvělým mentorem se tehdy stal doc. Jan Šťovíček, který byl velmi vstřícný a pomohl mi překonat nejrůznější překážky.
Poprvé jsem Prahu navštívil už o pár let dříve. Byl jsem tu na konferenci a město se mi hned zalíbilo, takže jsem pak neváhal, když se tu objevila pracovní nabídka.
Jak vnímáte Matfyz v kontextu ostatních vědeckých institucí v Evropě?
Pokud vím, tak v mém širokém okolí má matematická sekce fakulty velmi dobrou pověst. Mám také dojem, že se tu nejrůznější překážky překonávají efektivně a během svého působení jsem mnohokrát využil účinnou pomoc a podporu fakulty, sekce nebo katedry. Od kolegů vím, že to jinde nebývá samozřejmostí, a opravdu si toho vážím.
Udělala na vás příznivý dojem i Česká republika?
Mám tuto zemi i její obyvatele moc rád. Nejlépe znám Prahu, která je velmi mezinárodní, plná krásné architektury a zelených míst s nádhernými výhledy. Nejradši mám léto ve městě.
Plánujete zůstat déle a pokračovat v akademické kariéře na fakultě?
Rád bych, ale záleží na tom, co přinesou následující roky. Trvalé místo není nikdy zaručené, a proto se v akademickém prostředí tyto věci, bohužel, plánují velmi obtížně.
Co pro vás znamená ocenění NFBB?
Moc mě potěšilo, když jsem se o něm dozvěděl. Je to pro mě další motivace pro chvíle, kdy dlouho nedokážu pohnout s nějakým problémem nebo mi docházejí nápady, jak jej řešit. Přesně to se mi totiž stalo při řešení problémů, za které jsem toto ocenění získal.
Nadační fond Bernarda Bolzana funguje od roku 1999 při Matematicko-fyzikální fakultě UK. K jeho úkolům patří mimo jiné nevýdělečná podpora vědecké a pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově v oborech fyziky, matematiky a informatiky, rozšiřování úrovně experimentálních možností a teoretických postupů nebo zprostředkování širšího mezinárodního uplatnění vědeckých výsledků dosažených v daných oborech na UK.
