Michaela Valachová: K meteorologii mě přivedla skautská výzva

Michaela Valachová: K meteorologii mě přivedla skautská výzva

Fakulta / rozhovor

Od čtrnácti let je členkou Junáka - českého skauta, který stál u zrodu její vášně pro počasí a meteorologii. Michaela Valachová vystudovala Matfyz, pracuje na Českém hydrometeorologickém ústavu a od letošního jara je také moderátorkou počasí na zpravodajské stanici CNN Prima News. „Je to velká výzva,“ říká o své nové roli sympatická meteoroložka.

Skautský rádcovský kurz ŠKOPR (2019). „Skauting stál u zrodu mnoha mých vášní. Probudil ve mně nejen lásku k přírodě a lidem, ale také zájem o seberozvoj a posouvání vlastních hranic,“ říká Michaela Valachová (foto: archiv M. Valachové)
Skautský rádcovský kurz ŠKOPR (2019). „Skauting stál u zrodu mnoha mých vášní. Probudil ve mně nejen lásku k přírodě a lidem, ale také zájem o seberozvoj a posouvání vlastních hranic,“ říká Michaela Valachová (foto: archiv M. Valachové)

Máte za sebou půl roku moderování počasí na stanici CNN Prima News. Už se cítíte jako „profík“?

Rozhodně se tak necítím a myslím, že ani nikdy nebudu. Vždycky je co vylepšovat. Každý den se učím, jak v moderování, tak v předpovídání počasí.

V minulosti jste nějaký čas hlásila počasí v pořadu Studio 6 na ČT 24. V čem je to teď jiné?

Na ČT 24 jsem byla v letech 2011 až 2013 spíš jako výpomoc, původně jen na krátký čas. Počasí se klíčovalo na zelené pozadí a byla jsem vidět jen od pasu nahoru, takže jsem vysílala v teniskách. Od té doby jsem taky nasbírala mnohem víc zkušeností.

Co pro vás bylo v začátcích na Primě nejobtížnější?

Asi mluvení a chůze na podpatcích ve velkém studiu. Nejvíc musím trénovat přednes – zpomalit, dávat důraz na důležité informace a skrývat hluboce zakořeněný přízvuk, což se mi pořád úplně nedaří. Z širšího úhlu pohledu bylo těžké se na začátku shodnout na způsobu prezentace předpovědi, sladit představy jak vedení ČHMÚ a Primy, tak jednotlivých moderátorů počasí. Na jaře se všechno teprve rozjíždělo, v době první vlny pandemie. Připravovala se grafika, učili jsme se s novým systémem a vůbec bylo třeba proniknout do živého vysílání zpravodajské stanice, kde se neustále program mění a přitom je nutné dodržovat čas na sekundy. Naštěstí na to nejsme sami, máme za sebou skvělý tým v ČHMÚ i na Primě.

Jak se vám taková příležitost naskytla?

Televize Prima dlouho hledala meteorology na moderování počasí, to mě ale nelákalo. Pak oslovila přímo ČHMÚ s nabídkou spolupráce, což už znělo zajímavěji: odborníci budou prezentovat předpovědi vydávané ČHMÚ a budou k tomu mít k dispozici potřebná data.

Takže spojení s ČHMÚ vás přesvědčilo?

Taky. Předpověď počasí je vždy kolektivní práce. Díky zapojení ČHMÚ vím, co prezentuji a z čeho vycházím. To mi dává větší smysl a jistotu. Navíc napojení na zpravodajskou CNN a velké studio dál rozšiřuje možnosti. To mě zlákalo, takže jsem dlouho neváhala.

Na Primě se střídáte se sedmi dalšími kolegy z ČHMÚ. Jak vypadá váš den, když hlásíte?

Na jaře jsme vysílali už od šesti ráno, ale v létě se naštěstí začátek posunul o hodinu, takže do Primy teď přicházím v 5:30. Zhruba 40 minut strávím v maskérně a pět minut v kostymérně, kde odvádějí skvělou práci. Pak si na základě aktuální situace a čerstvých předpovědí připravím jednotlivé sekvence do vysílání, udělám si přehled a snažím se zapamatovat si předpověď. V sedm pak začíná živé vysílání u stolečku ve studiu spolu s jedním z moderátorů pořadu Nový den, se zprávařem nebo zprávařkou a s celou režií v uchu na sluchátku. Tahle část, která je spíše konverzační, je pro mě asi nejvíc adrenalinová. Pak už následuje ranní kolotoč, kdy každou půlhodinu hlásím počasí a v mezičase aktualizuji data.

Po deváté hodině už nevysíláme tak často, ale hledáme zajímavosti a připravujeme večerní počasí, které je vlastně v rámci celého dne nejsledovanější, takže nejdůležitější. Večer máme i jednu speciální relaci, kde se snažíme prezentovat zajímavosti nebo některé jevy vysvětlit. Ta sice trvá jen tři minuty, ale stojí nás společně s grafiky hodiny práce. Večerní relace se odpoledne předtočí a kolem 15. hodiny odcházím domů, pokud to situace dovolí. Pokud se děje něco mimořádného nebo je vydána výstraha, zůstávám v televizi a hlásím živě až do večera, případně podávám informace přímo z terénu či z ČHMÚ.

Kromě moderování stále také působíte na ČHMÚ a přednášíte meteorologii na Univerzitě obrany v Brně. Jak se to dá všechno zvládnout?

Naštěstí se to všechno točí kolem počasí a moc mě to baví. Moderování počasí na CNN Prima News je součástí služeb na ČHMÚ, ve kterých se střídáme, takže to na každého vyjde zhruba čtyřikrát do měsíce. Ve službách mám jen 50 % úvazku, zbývajících 50 % se věnuji vzdělávání meteorologů a výzkumu, konkrétně pracuji na zlepšení předpovědi bouřek. No a na univerzitě mám možnost proniknout do teorie i novinek o počasí hlouběji a zároveň předat všechny nabyté vědomosti a zkušenosti dál. V tom vidím taky velký smysl a naplnění.

Po druhém semestru jsem myslela, že z Matfyzu uteču. Ale nakonec jsem se zařekla, že neodejdu, dokud mě nevyhodí. Teď jsem obrovsky vděčná a  hrdá, že jsem to nevzdala.

Počasí vás bavilo odmalička. Dokonce jste si prý kdysi dva roky každý den zapisovala, jak bylo…

Vždycky mě bavilo hledat souvislosti a zjišťovat si o počasí víc. Tuším, že s tím zapisováním počasí to bylo v rámci plnění skautské odborky (jedna ze zkoušek, které skauti mohou plnit; pozn. red.). Jedním z úkolů, kromě vytvoření vlastní předpovědi nebo vysvětlení některých úkazů, bylo zapisovat si každý den po dobu jednoho měsíce stav počasí v místě bydliště. A mně se to nějak protáhlo...

Měla jste tedy už brzy jasno, že se stanete meteoroložkou?

Dlouho mě vůbec nenapadlo, že je možné se počasí věnovat profesionálně. Koketovala jsem s biologií v laboratoři a lékařstvím, bavila mě psychologie. Až později jsem se rozhodla pro meteorologii.

Někde jste řekla, že vás nevzali na Přírodovědeckou fakultu, a proto jste se rozhodla, že půjdete na Matfyz. Člověk by předpokládal spíš opačný postup…

To je trošku vytržené z kontextu. Meteorologii jako takovou u nás můžete studovat buď na přírodovědeckých fakultách v rámci geografie, specializovat se jako vojenský meteorolog nebo jít na Matfyz a studovat fyziku. Z tohoto výběru mi přišla nejvhodnější právě přírodověda v Brně, na kterou jsem se ale na poprvé nedostala. Přijímačky byly týden po maturitě, v zeměpisu mi nikdy nešla ta socioekonomická část. Maturovala jsem z matematiky a fyziky a v těchto předmětech jsme měli úžasné učitele. Možná proto se mi povedlo uspět v přijímačkách na Matfyz. Bylo to obtížné rozhodování a pověst těžké školy mě odrazovala, ale kvůli neúspěchu v Brně a úzkému meteorologickému zaměření jsem to zkusila.

Dostál Matfyz své pověsti?

Studium nebylo lehké. Rozvrh jsme měli každý semestr velmi nabitý a praktika zabírala opravdu hodně času. V prvním semestru jsem si občas zašla poslechnout meteorologickou přednášku k panu prof. Bednářovi na Přírodovědeckou fakultu na Albertov, nechat si pohladit duši a slyšet něco pro mě srozumitelného. Po druhém semestru plném matematiky, programování, elektřiny a magnetismu jsem myslela, že uteču. V ruce jsem měla přijetí do Brna. Ale pak jsem se zařekla, že neodejdu, dokud mě nevyhodí. Díky meteorologii a skvělým spolužákům jsem měla motivaci. Bakalářské studium obecné fyziky jsem prošla s odřenýma ušima, ale magisterské studium spojené s meteorologií už jsem zvládla s červeným diplomem, to mě opravdu bavilo. Zpětně jsem obrovsky vděčná a hrdá, že jsem to nevzdala. Navíc Matfyz má velmi dobré jméno nejen u nás, ale i ve světě.

Přála bych si, abychom měli před silou přírody větší pokoru.

Už jste zmínila, že se zabýváte bouřkami. Tématu jste se věnovala již během svého studia. Co vás na bouřkách fascinuje?

Bouřky byly pro mě asi ten hnací motor k poznávání počasí. Láká mě hlavně kombinace jejich nebezpečnosti a nepředpověditelnosti. Tzv. nowcasting konvektivních bouří, tedy krátkodobá předpověď bouřek, je v současné době jedním z nejnáročnějších úkolů pro meteorology předpovědní a výstražné služby. Určení konkrétního místa a času vzniku bouře spolu s přesným odhadem jejího následného vývoje je a nejspíš stále bude nemožné. Přesto se snažíme s využitím dat, která máme k dispozici, dělat to nejlepší.

Proč se bouřky nedají dost dobře předpovídat?

Je to rychle se vyvíjející jev o rozměrech jen několika desítek kilometrů - v počátečním stadiu dokonce jen v řádu kilometrů nebo i méně - který se ale může vyvinout až do několika set kilometrů dlouhého organizovaného systému bouří. Ke svému vzniku a vývoji potřebuje správnou kombinaci konkrétních faktorů, jako je třeba vlhkost nebo střih větru. Přitom měření aktuálního stavu atmosféry nejsou dostatečně hustá a přesná, numerické předpovědní modely počasí nemají dostatečné rozlišení a konvekci musí parametrizovat. Výpočetní kapacita superpočítačů má svoje limity, narážíme i na hranici matematických řešení… Atmosféře zkrátka vládne chaos. Nedokážeme tuto úlohu vyřešit včas a se stoprocentní přesností.

Jaké možnosti v rámci předpovědi bouřek má tedy současná meteorologie?

S několikadenním předstihem dokážeme určit, zda nastanou podmínky vhodné pro vznik bouřky. Den nebo dva dny dopředu už dokážeme říct, kde a kdy by bouřky měly vznikat a kam budou postupovat. Na základě různých parametrů určujeme, jestli budou spíš slabší nebo silné, případně co bude s největší pravděpodobností hlavním nebezpečím, zda silný vítr, přívalové povodně nebo velké kroupy. S několikahodinovým předstihem pak vydáváme varování pro konkrétní obce s rozšířenou působností.

Na ČHMÚ jste přes deset let. Jak moc se za tu dobu změnilo vybavení či postupy, které využíváte k předpovídání počasí?

Vývoj v meteorologii jde velmi rychle kupředu. Zlepšují se především data, nejen jejich rozlišení v čase a prostoru, ale také rychlost přenosu a způsob zobrazování se výrazně změnil. Numerické modely jsou mnohem přesnější. Model ALADIN, který se v rámci mezinárodní spolupráce vyvíjí na ČHMÚ, nedávno zvýšil své rozlišení ze 4,7 na 2,3 km. Upravili jsme kritéria pro nebezpečné jevy a změnil se způsob vydávání výstrah tak, aby k uživatelům došly ty správné informace. Předpovědi více přizpůsobujeme konkrétním potřebám zákazníků. Vymýšlejí se různé způsoby pravděpodobnostní předpovědi, dochází k automatizaci systémů pro zrychlení rozhodovacích procesů, využívá se strojové učení… A také široká veřejnost je v tomto ohledu mnohem informovanější, předpovědi a výstrahy máme na dosah třeba v mobilních telefonech.

Zvýšila se tedy úspěšnost meteorologických předpovědí?

Určitě. Každý den provádíme hodnocení jak našich předpovědí, tak i modelových výstupů. Neznamená to však, že jsme neomylní. Nutno také podotknout, že i uživatelé jsou čím dál náročnější…

Máte v oblasti vědy a předpovídání počasí nějaký cíl nebo sen, který byste si chtěla splnit?

Mám více menších konkrétních cílů a snů, jako zlepšení úspěšnosti předpovědi bouřek pomocí metod dálkové detekce nebo zase vyjet na lov nějaké silné bouře a vidět tu „krásu“ na vlastní oči. Ale obecně bych si přála, abychom měli před silou přírody větší pokoru.


Mohlo by vás také zajímat:

Mraky řádek kódu. Absolvent Matfyzu pomáhá ve světě stavět velké teleskopy
Láska podle algoritmu
Tanečník Karel Vaněk: Logiky si cením dodnes

Michaela Valachová (* 1985)

Pochází z moravského Mikulova. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor Meteorologie a klimatologie. Disertační práci na téma „Možnosti využití dat dálkové detekce pro nowcasting intenzity konvektivních bouří“ obhájila před dvěma lety. Od roku 2009 pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu na Centrálním předpovědním pracovišti. V letech 2011-2013 externě působila v redakci počasí ČT. Přednáší meteorologii na Univerzitě obrany v Brně a od letošního jara je moderátorkou relace o počasí na stanici CNN Prima News. Řadu let je členkou Junáka – českého skauta. Mezi její koníčky patří vedle meteorologie také tanec a rytmy západní Afriky, kterým se věnuje ve skupině TiDiTaDe.