Občas se setkáváme s tvrzením, že počítačové hry vyvolávají nezdravou psychickou závislost. Někdy ale mohou být jen první stopou na cestě ke skutečnému životnímu cíli.
Na počítačových hrách začínal také RNDr. Martin Balko, Ph.D., jeden z laureátů výroční Ceny Nadačního fondu Bernarda Bolzana za rok 2020. Studium na Matfyzu ho však postupně přivedlo ke kombinatorice. Na tento obor získal tak silný „návyk“, že své původní programátorské úmysly přehodnotil a jako teoretický informatik dnes úspěšně působí na Katedře aplikované matematiky.
Už v průběhu studia získal několik ocenění, v poměrně nedávné době také Cenu nadačního fondu Neuron pro mladé vědce (2019). Se zahraničními zkušenostmi z Maďarska a Izraele se vrátil zpět na Matfyz a díky nim si uvědomil, že Česká republika patří ke světové kombinatorické špičce.
V současnosti jsou velmi atraktivní problémy na pomezí oborů. Unikáte jako teoretický informatik trendu multioborovosti?
Myslím, že multioborovosti se ani odolávat nesnažím, hranice mezi matematikou a teoretickou informatikou je velice mlhavá a u spousty problémů se jejich rozdíly stírají. Například problémy, kterým se věnuji, se dají spíš označit za matematické, ale k jejich řešení často používám počítačové důkazy, což zase spadá do informatiky. Dá se tak říct, že jsem trendu multioborovosti neunikl.
Považujete se tedy spíše za informatika nebo matematika?
Nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlel. Myslím, že mám v sobě od každého trochu. Když se ale podívám do databází, tak v nich je lehce nadpoloviční většina mých článků zařazena do matematiky, tak asi budu spíš matematik.
Má vůbec cenu hledat mezi těmito obory v současnosti nějakou ostřejší hranici?
Záleží na konkrétním případu. U některých oblastí je poměrně jasné, zda spadají do informatiky či do matematiky. Například teorie čísel je jasně matematickým oborem, zatímco architektura softwarových systémů spadá jistě do informatiky. U kombinatoriky je to však jiné a často spíš záleží na úhlu pohledu na daný konkrétní problém. Například, snažíme-li se odhalit jeho kombinatorickou strukturu, pak se spíš jedná o matematickou práci, pokud se ale začneme zabývat složitostními či algoritmickými aspekty daného problému, pak jsme se ocitli spíš v informatice.
Věnujete se řešení kombinatorických problémů, a to s velkým úspěchem. Proč jste zvolil právě tuto partii informatiky, či chceme-li matematiky?
Děkuji… Začal jsem studovat na informatice, protože jsem chtěl být programátorem počítačových her, jejichž tvorbě jsem se věnoval docela úspěšně už na střední škole. Během studií mě začalo bavit řešit kombinatorické problémy a nakonec jsem zůstal spíše u matematiky. Naštěstí u nás na informatice na Matfyzu je velice silná výuka kombinatoriky, a nebylo tak ani potřeba měnit studijní obor.
Mělo na definování tohoto zájmu vliv vaše studium na fakultě?
Řekl bych, že ano. Během studií jsem se čím dál tím víc věnoval kombinatorice na úkor programování a poslední dva roky jsem už dělal prakticky jen čistou matematiku. V posledních ročnících jsem se začal zúčastňovat studentských vědeckých soutěží a dokonce jsem měl možnost jezdit na konference a stáže, za což jsem moc vděčný. Určitě to moje studium pozitivně ovlivnilo.
Pokud byste srovnal Matfyz se zahraničními pracovišti, kde jste působil, v čem nacházíte z hlediska odborného podobnosti a v čem rozdíly?
Během mého pobytu v zahraničí jsem si uvědomil, jak máme v Praze silnou kombinatorickou skupinu. Na naší katedře se soustředí velké množství odborníků v různých oblastech diskrétní matematiky, což jsem v zahraničí v takové míře téměř nikde neviděl. Často tam jsou kombinatorické skupiny mnohem menší než u nás. Myslím si, že to je také důvod, proč se Česká republika v kombinatorice řadí na přední světové příčky.
A pokud bychom odhlédli od odborné úrovně a hodnotili osobnější souvislosti?
Líbí se mi, že v Praze máme ke studentům dost osobní přístup, obzvlášť ve vyšších ročnících. Taky myslím, že na katedře panuje skvělá atmosféra a lidé se snaží ty druhé podpořit, ať už při studiu nebo při výzkumu, což taky hraje velkou roli. Proto jsem se vždy chtěl do Prahy vrátit, což se mi naštěstí povedlo.
V minulosti už jste získal například ocenění Neuron. Co pro vás znamená Cena Nadačního fondu Bernarda Bolzana?
Za tuto cenu jsem velmi rád a beru ji jako impulz, že můj výzkum má smysl a že ho lidé dokáží ocenit.
Budete své téma i nadále rozvíjet, nebo se v budoucnu chcete zaměřit na jiné oblasti teoretické informatiky, resp. matematiky?
Rád bych zůstal u problémů, kterým se věnuji dlouhodobě. Nemám příliš nutkání zabíhat do jiných zákoutí. Obzvlášť lákavé by bylo pokusit se vyřešit nějaký známý otevřený problém, jakým je například Erdősova-Szekeresova domněnka, ale to může být spíše romantickou představou.
Ačkoli jde o teoretickou informatiku, je možné uvažovat o tom, že výsledky vašeho výzkumu principiálně ovlivní praxi, například zpřesněním strojových výpočtů?
Myslím, že algoritmických aplikací u problémů, kterým se věnuji, příliš mnoho není. Jeden ale nikdy neví. Je možné, že se nějaké objeví, aniž bych o tom měl tušení, což se občas stává.
Nadační fond Bernarda Bolzana funguje od roku 1999 při Matematicko-fyzikální fakultě UK. K jeho úkolům patří mimo jiné nevýdělečná podpora vědecké a pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově v oborech fyziky, matematiky a informatiky, rozšiřování úrovně experimentálních možností a teoretických postupů nebo zprostředkování širšího mezinárodního uplatnění vědeckých výsledků dosažených v daných oborech na UK.
Mohlo by vás také zajímat:
Martin
Setvín: Slovo „prázdniny“ slyším nerad
Viktor
Holubec: Snažím se pochopit, jak věci fungují
Jan
Hubička: Spousta nápadů vznikne u piva