Jakub Marian: Analytické myšlení se hodí i v hudbě

Jakub Marian: Analytické myšlení se hodí i v hudbě

Fakulta / fotogalerie / rozhovor

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho webu, jméno Jakuba Mariana vám patrně neuniklo. V jednom z předchozích příspěvků jsme ho představili jako bloggera a autora knih o angličtině. Mezi jeho koníčky však už dlouho patří také hudba.

M-Stick (foto: archiv J. Mariana)
M-Stick (foto: archiv J. Mariana)

Hru na klasickou kytaru studoval více než 10 let, ale jelikož si – jak sám říká – rád pohrává s neobvyklými koncepty, napadlo ho, že si svůj hudební nástroj trochu vylepší. Výsledkem je M-Stick, který připomíná elektrickou kytaru, ale některými vlastnostmi má blízko třeba také ke klavíru. Hra na něj je o poznání jednodušší než u běžných nástrojů, a navíc nabízí nové možnosti.

Co vás k návrhu nového hudebního nástroje, který jste pojmenoval M-Stick, inspirovalo?

Od 6 do 21 let jsem studoval klasickou kytaru na ZUŠ. Takové studium však spočívá především v tom, že se naučíte dobře číst noty a reprodukovat skladby, které napsal někdo jiný. Mě začala táhnout improvizace a zjistil jsem, že naučit se improvizovat na kytaru není vůbec jednoduché, protože se člověk musí učit velké množství různých prstokladů. Proto jsem začal přemýšlet nad tím, jak si práci zjednodušit, a začal jsem experimentovat s různými laděními. Nakonec jsem došel k tomu, že nejpraktičtější je použít terciové ladění, díky kterému jsou prstoklady stupnic a akordů zcela pravidelné a „periodické“.

Díky této periodicitě nezáleží na tom, kolik má nástroj strun. Přidání další struny v terciovém ladění je z hlediska hráče podobné jako přidání další oktávy na klavíru. Na rozdíl od klavíru je však také všechno – jak by řekli matematici – „invariantní vůči posunutí“, tj. když se jednou naučíte třeba prstoklad jedné durové stupnice, budete najednou umět zahrát všechny durové stupnice.

Možnost přidávat neomezené množství strun mě inspirovala k uvažování nad tím, jak technicky vytvořit kytaru, která má co nejvíc strun.

Jak jste pro M-Stick vymýšlel konkrétní podobu?

Nejdříve jsem si zjistil detaily o trhu se strunami. Došel jsem k závěru, že ve skutečnosti je možné v použitém ladění na kytaru dostat maximálně 10 strun. Jedenáctá tenká struna už by byla tak tenká, že se ani nevyrábí, a jedenáctá basová struna by vyžadovala speciální mechaniku a způsobovala by další problémy. Původně jsem tedy uvažoval nad tím, že si nechám vyrobit desetistrunnou kytaru.

U desetistrunné kytary však vzniká problém s hmatníkem, který je tak velký, že na nejnižší basové struny člověk nedosáhne. Proto jsem vymyslel, že by taková kytara mohla být položená na klíně a mohlo by se na ni hrát ze shora. Ve spolupráci s kytarářem Petrem Procházkou jsem pak navrhl nástroj, který je v podstatě upravenou elektrickou kytarou, která má pouze tělo a žádný krk. Je to vlastně jen taková „plaňka“ se strunami, která se položí na kolena.

Při poslechu a pohledu se mnohým možná vybaví havajská kytara. V čem se liší od ní?

Podobnost s havajskou kytarou je spíše náhodná. Havajská kytara nemá pražce a hraje se na ni želízkem tlačícím na struny, zatímco můj nástroj je z hlediska techniky hry v principu totéž, jako kdybyste si položili normální elektrickou kytaru na klín.

Je pravda, že v písni mojí maminky, pro kterou jsem nahrával part na M-Stick, to někomu může havajskou kytaru připomínat i zvukem, ale to je jen proto, že tam využívám techniku vytahování strun, a také díky zvolenému charakteru zvuku, který je samozřejmě možné ovlivnit elektronicky. V praxi je M-Stick rozhodně bližší běžné elektrické kytaře než havajské.

Pro jaký hudební žánr se M-Stick hodí?

Jednodušší by asi bylo říci, pro jaký žánr se nehodí. Vzhledem k tomu, že se na M-Stick hraje ze shora, je téměř nemožné na něj hrát tzv. beglajty, tj. doprovodné akordy tak, jak je známe třeba ze zpívání u táboráku nebo z country písniček. Na druhou stranu ale na něj lze zahrát téměř vše napsané pro nějaký melodický nástroj. Díky rozsahu pěti oktáv a díky tomu, že člověk může ke hře basové linky používat i palec na levé ruce, který je u normální kytary schovaný na druhé straně krku, je možné zahrát i spoustu klavírních nebo varhanních skladeb, které na normální kytaru zahrát nejdou.

Jaké skladby na M-Stick nejraději hrajete?

Osobně mám rád Bacha a nejvíce mě baví improvizovat v barokním stylu, ale nepohrdnu ani jazzem nebo blues.

Měl jste příležitost se svým nástrojem vystoupit i na veřejnosti?

Hraji jako sólista s kytarovým orchestrem ZUŠ Klapkova, což je orchestr složený převážně ze současných a bývalých žáků, a ten má samozřejmě i veřejná vystoupení. Ale musím se přiznat, že jsem hrozný trémista, a když mám něco hrát před publikem, rozklepou se mi ruce. U klavíru by to tolik nevadilo – když zmáčknete správnou klávesu, vždycky z něj něco vyleze. Ke hře prsty na kytaru nebo M-Stick je však potřeba jemná motorika, takže veřejná vystoupení jsou pro mě tak trochu utrpení.

Co s nástrojem zamýšlíte do budoucna?

Byla by asi škoda hrát si na M-Stick jen tak sám doma, ale vzhledem ke zmíněné trémě bych se asi raději vydal cestou natáčení videí na YouTube než vystupování před lidmi. Jako youtuber zatím nemám žádné zkušenosti, tak uvidíme, kam mě to zavede.

Nemalý počet studentů a absolventů Matfyzu hraje na nějaký nástroj nebo se hudbě věnuje dokonce profesionálně. Myslíte si, že jde o náhodu, nebo je mezi matematikou a hudbou provázanost?

Spojitost mezi těmito dvěma obory podle mě určitě existuje. Matematika vyžaduje analytické myšlení, které člověku pomáhá například také analyzovat hudbu a rozumět hudební teorii. Neexistuje sice přímá souvislost, díky které by matematici automaticky byli i dobrými muzikanty, ale určitě matematika rozvíjí dovednosti, které se jim jako muzikantům hodí.


Mohlo by vás zajímat:

Petr Holman: Matfyzák violistou
Mapy, které vzdělávají (nejen) Evropany
Petr Koronthály: Matematiku mám rád dodnes

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.