Není žádnou novinkou, že matfyzáci holdují nejrůznějším koníčkům. Ve svém volném čase sportují, hrají bridž, tvoří. Jejich velkou zálibou je také hudba, a když se jí věnují, pak s nasazením a obrovským nadšením.
Pro Petra Koronthályho, který na Matfyzu vystudoval obecnou matematiku, je nyní hudba povoláním na plný úvazek. Věnuje se výuce, digitalizaci not nebo vytváření programů pro koncerty a v listopadu loňského roku byla premiérově uvedena jeho skladba Panychida.
Na Matfyzu jste vystudoval bakalářský obor obecná matematika, věnujete se matematice i nyní?
Matematiku jsem vždycky měl rád a mám ji rád dodnes. Stále mě mrzí, že jsem musel studií matematiky zanechat a rozhodnout se pro muziku. Každopádně se mi kontakt s matematikou daří udržovat částečně i nyní, a to zejména díky tomu, že občas matematiku doučuji. Nicméně na vysoké úrovni je pro mě matematika stále něčím krásným, co jsem měl možnost zahlédnout, ale nikoli detailně prozkoumat.
Současně jste studoval i na Pražské konzervatoři klasickou skladbu. Proč jste zvolil právě tuto kombinaci škol?
Tato otázka byla velmi častá už i v době mých studií. Má původní volba, kterou jsem činil v předposledním ročníku gymnázia, nebyla vůbec promyšlená. Popravdě řečeno, ani přesně nevím, na základě čeho jsem se rozhodl, že se přihlásím na Pražskou konzervatoř. Dá se tedy říci, že jsem měl dva zájmy, muziku a matematiku, a řekl jsem si, že bych se chtěl věnovat obojímu.
Vidíte v matematice a v hudbě provázanost?
To, že si jsou oba obory blízké, jsem zjistil až mnohem později. Matematika má s hudbou velkou spojitost. Podle mě je to tak zejména proto, že jsou oba obory zaměřeny na zkoumání něčeho, co je pro laika nesrozumitelné a záhadné, co však má vnitřní logiku a naprosto přísná a exaktní pravidla. Oba obory zároveň popisují něco, co je velmi abstraktní a v podstatě samo o sobě neexistuje. A třeba příklady z harmonie jsou velmi podobné početním příkladům.
Jak vypadá takový příklad z harmonie a s jakým příkladem matematickým byste ho srovnal?
V zásadě se jedná o doplnění tří horních hlasů do skladby, ve které je znám spodní hlas (bas). To by se dalo v matematice prezentovat zhruba jako přirozená třírozměrná funkce, která musí dodržovat určitá pravidla pro průběh – třeba že parametr, který v jednom kroku nabude hodnoty 11, musí v následujícím kroku nabýt hodnoty 12. V hudbě je to pravidlo o „stoupajícím citlivém tónu“.
Jaká je vaše nejzajímavější nebo nejoblíbenější vzpomínka na Matfyz?
Bohužel jsem vzhledem k současnému studiu obou škol netrávil na Matfyzu tolik času, kolik bych chtěl, a to zejména ve vyšších ročnících. Přesto mám dva momenty z prváku, na které budu vždy rád vzpomínat a které pro mě reprezentují Matfyz v celé jeho kráse. První moment připadl hned na začátek školního roku, kdy jsem potřeboval s dr. Krylem dohodnout změnu skupiny na cvičení. Po zkušenostech z konzervatoře a jiných škol jsem byl připraven na dlouhé vysvětlování, obhajování a vůbec na litanii o tom proč, jak to a podobně. Proto mě příjemně šokovalo, že mě pan doktor utnul v půlce věty slovy: „Přepsáno.“ Druhá vzpomínka je na pana doc. Milotu a jeho nezapomenutelný výrok o zbytečnosti učit se nazpaměť rychlost světla: „Pokud to budete potřebovat přesně, tak to telefonní číslo budete používat tak často, že se ho naučíte, i kdybyste nechtěli.“
V loňském listopadu bylo v rámci ekumenické modlitby za oběti totalitních režimů premiérově uvedeno vaše dílo Panychida. O čem skladba je?
Panychida je v pravoslavném ritu bohoslužba za zemřelé. Jedná se tedy o útvar, který je v naší hudební tradici nejpodobnější rekviem. Mým dílem je šestivětá skladba pro sólistu, smíšený sbor a symfonický orchestr, která zpracovává původní text Panychidy ve staroslověnštině. V pravoslavné tradici se v rámci bohoslužby téměř nepřetržitě zpívá. I Panychida bývá často zpívaná, ovšem tradičně pouze sborem a capella (bez doprovodu nástrojů). Proto je zapojení symfonického orchestru něčím, co propojuje východní tradici se západní.
Jaké ohlasy vaše skladba sklidila?
Ohlasy na skladbu byly k mé radosti veskrze pozitivní. Nejvíc si vážím reakcí samotných muzikantů. Ty pro mě byly důkazem, že má skladba oslovila i jinak velmi otrlé profesionály.
Jak dlouho jste na Panychidě pracoval, co bylo při komponování nejtěžší?
Panychidu jsem komponoval čtyři měsíce a kromě toho, že se jednalo o moji první zkušenost s takto rozsáhlou formou, bylo pro mě těžké se jednak vůbec textem prokousat (neboť jsem staroslověnsky nikdy neuměl a neumím) a jednak jej logicky propojit v jeden hudební celek. Zejména čtvrtá část, modlitba Blagoslověn jesi, obsahuje opravdu velké množství textu. Jelikož někteří zpěváci z Kühnova pěveckého sboru, který skladbu prováděl, pocházejí z pravoslavného prostředí, měli samozřejmě k výslovnosti textu řadu výhrad. Zjistil jsem však, že si řada jejich poznámek vzájemně protiřečí, a že na tom tedy se svojí interpretací nejsem o moc hůř. Když však přemýšlím o tom, co bylo úplně nejtěžší, tak zřejmě skladbu vůbec provést, neboť od jejího zkomponování již uběhlo pět let.
Kolik skladeb jste za své dosavadní kariéry zkomponoval? Máte některou nejoblíbenější?
Přiznám se, že přesný počet svých kompozic neznám, nepatřím ke skladatelům, kteří by si rádi psali opusová čísla a psali skladby na počet. S každou skladbou, kterou píši, procházím třemi fázemi: Na začátku jsem skladbou nadšen. Postupem času nadšení opadá a jak se blížím k závěrečným pracem, začínám jí být unaven a upřímně ji nenávidím. Proto je dobrá třetí fáze, která nastává tak měsíc po dokončení skladby, kdy si ji znovu poslechnu a buduji si k ní vlastní vztah. Každá skladba je vlastně mým dítětem, a proto asi nelze říct, kterou mám nejraději. Každou mám rád svým vlastním způsobem a kvůli něčemu jinému.
A váš skladatelský vzor?
Mým vzorem je estonský skladatel Arvo Pärt, jehož hudba vypadá jako náhodná, je v ní však velká logika a řád, které jí dodávají neuvěřitelnou vnitřní krásu.
Na čem pracujete nyní?
V současnosti komponuji houslový koncert neboli třívětou skladbu pro sólové housle a symfonický orchestr. Přiznám se, že o svých skladbách nerad hovořím. Mám pocit, že bych měl posluchače oslovit především hudbou, a ne slohovým cvičením. Chci vytvořit skladbu, která bude hudebně zajímavá a ve které nebudou sólové housle použity jenom jako prostředek k demonstraci houslistovy zručnosti, ale jako samostatný nástroj, který má především hudební záměr. Doufám, že si někdy budeme moci společně poslechnout, zda se mi to podařilo, a posoudit, zda hudba, kterou jsem při procesu skládání našel, dokáže oslovit posluchače.