Debata o školství patří do veřejného prostoru

Debata o školství patří do veřejného prostoru

Fakulta / rozhovor

Kariéru vědce a učitele vyměnil za regionální politiku. Loňské podzimní komunální volby vynesly Daniela Mazura, experimentálního fyzika a člena Pirátské strany, do čela radnice Prahy 5. Jak vzpomíná na Matfyz a studia v USA? A čím podle něj nejvíc trpí současné české školství? Nejen o tom jsme si společně povídali.

Vzděláním jste experimentální fyzik s praxí zejména v základnímu výzkumu elektronických vlastností inovativních materiálů. Vystudoval jste Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kde jste až do loňska také vyučoval. Kdy jste zjistil, že právě fyzika vás zajímá nejvíc?

V podstatě již v prvním ročníku gymnázia. Náš pan profesor, který uměl fyziku velmi poutavě vykládat, mě tenkrát ještě s několika spolužáky vytáhl na fyzikální olympiádu. Tam to asi všechno začalo. Dost dlouho jsem byl nevyhraněný, v podstatě jsem dobře prospíval ve všech předmětech, ale když pak přišlo rozhodování, na jakou vysokou školu si podat přihlášku, vážně jsem uvažoval jen o Matfyzu a mezinárodním obchodu na VŠE.

Už jako středoškoláka vás zajímaly věci veřejné, byl jste členem Hnutí Duha a mládežnické organizace International Young Naturefriends. Během studií na univerzitě jste pracoval jako dobrovolník v pražských Domech dětí a mládeže. Co mohou podobné aktivity mladým lidem přinést? Je podle vás angažovanost důležitá?

Moje dobrovolnická činnost v Domech dětí a mládeže souvisela s tím, že jsem sám jako dítě do těchto zařízení chodil. Jednak jsem začínal s programováním v počítačovém kroužku na Praze 7 a zároveň jsem chodil na atletiku na Kotlářku v Praze 6. Později mě to logicky přivedlo k vyučování tamtéž. Kromě počítačů jsem ještě vedl kroužek hry na kytaru a pomáhal jsem trénovat atletiku.

Veřejná činnost je pro mladé lidi určitě důležitá, ale samozřejmě vše má své plusy i minusy. Když se od mládí zapojujete do věcí veřejných, naučíte se dělat samostatná rozhodnutí, zvyknete si, že jste na veřejnosti vidět, a naučíte se své výsledky prezentovat před zkušenějšími kolegy... Mně třeba velkou část života úplně nesedělo být na očích, ale postupně jsem se takříkajíc otrkal. Byla to dobrá příprava i pro současnou funkci.

Pracovní zkušenosti jste nabíral nejen doma, ale také v USA (Illinois Institute of Technology, Argonne National Laboratory), Švýcarsku (Université de Genève) a Itálii (Synchrotron Elettra v Terstu). Jak významný byl pro vás pobyt v zahraničí?

Začnu s dovolením trochu zeširoka. Měl jsem to štěstí, že jsem se v době studií na Matfyzu stal součástí výzkumné skupiny pana profesora Matolína (skupina fyziky povrchů, pozn. redakce), která se už kolem roku 2000 v kontextu ČR zmohla na hodně dobré vybavení. Díky kvalitním výsledkům skupina začala získávat větší granty, a tím se, řekněme, spirála úspěchu roztáčela. Já jsem na Matfyzu absolvoval své magisterské studium v letech 2000 - 2002 a pak jsem odešel dělat doktorát do Spojených států.

S magisterským titulem máte v USA neskonale lepší startovní pozici než jako „obyčejný“ student. Souvisí to samozřejmě s tím, že americký univerzitní systém je jiný. Po bakaláři se zde paralelně oddělují dva směry, magisterský a doktorský. Magisterská větev směřuje k praktickému, profesnímu užití fyziky, absolventi se uplatní například v protonových centrech, nemocnicích či v jaderných provozech. Doktorská větev jde směrem akademického výzkumu. Podmínkou mého doktorského studia ovšem bylo složení kvalifikační zkoušky, což mi zabralo rok a půl. Až poté jsem byl uznán jako doktorand a byla mi zadána doktorská práce. V prvním semestru jsem pouze učil, vedl praktika, opravoval písemky a domácí úkoly, teprve ve druhém jsem začal dělat výzkum a až na konci třetího semestru jsem se stal plnohodnotným doktorandem. V USA jsem tedy úhrnem pobyl pět let. Po obhajobě a promoci jsem tam ještě strávil půl roku hledáním práce, než jsem se přesunul do Švýcarska.

Tato zkušenost pro mě byla samozřejmě zásadní. Za těch pět let jsem si zvykl na život ve Státech, sžil jsem se s prostředím, ale zároveň mi ani nevadilo přesunout se zpět do Evropy. Hlavní motivací se nakonec stala pracovní nabídka, kterou jsem tenkrát dostal z univerzity v Ženevě.

Než jste se stal starostou Prahy 5, pracoval jste jako manažer výzkumných a infrastrukturních projektů na Univerzitě Karlově. Zároveň jste byl odborným garantem Pirátů pro oblast školství a vědy. Kdy a proč jste se stal aktivním členem Pirátské strany?

K Pirátům jsem se přidal po parlamentních volbách v roce 2013. Rozhodnutí zapojit se do politiky ve mně začalo zrát po návratu ze zahraničí. Pirátům jsem začal pomáhat, nejprve s vnitřními záležitostmi, správou transparentního účtu apod., a v roce 2014 jsem se stal regulérním členem strany. Čím víc jsem totiž Piráty poznával, tím víc jsem zjišťoval, že mi jejich styl a program sedí.

Jak se díváte na současné školství v České republice?

To se sotva dá shrnout do dvou nebo tří vět. Máme v něm spoustu rezerv. Na začátku stojí vždy dvě věci: lidé a jejich ochota pracovat, posouvat systém dál, a pak prostředky, tedy peníze - jejich množství a také to, jakým způsobem jsou investovány. I když téměř všechny politické strany mají školství ve svém volebním programu jako prioritu, bohužel nepanuje shoda v tom, jak mají být tyto peníze rozdělovány a utráceny.

Jsem přesvědčen o tom, že důležité je toto rozhodování zpřístupnit co nejširší základně lidí z praxe a přiměřeným způsobem brát v potaz i jejich názory a postoje. Když se rámcové vzdělávací programy a důležité strategické dokumenty vytvářejí pouze na úrovni ministerstva, jejich výsledná konfrontace s širokou veřejností často nebývá dobrá. Nejen občané, ale i odborná veřejnost má pak spíše tendenci se proti tomu, co bylo vymyšleno bez nich, vyhraňovat, než aby se s tou věcí ztotožnili. Zapojení občanů do rozhodovacích procesů má podle mě smysl a je to směr, kterým by se mělo ubírat také školství. Má to samozřejmě i svá negativa, nikdy se nezavděčíte všem, musí docházet ke kompromisům, je však důležité přenést debatu z kanceláří a seminářů do veřejného prostoru.

S novou funkcí jste se musel vzdát práce na univerzitě. Bylo to těžké loučení?

Musel jsem hlavně ukončit projekt na UK, kterému jsem dělal manažera. Tento projekt koncem minulého roku končil, takže se moje práce na něm a starostování na pětce překrývaly jen velmi krátkou dobu. Své působení na Matfyzu jsem ukončil zhruba před rokem, hlavně z časových důvodů. Osobně ale doufám, že mé spojení s Matfyzem nebude zcela uzavřeno a že s Univerzitou Karlovou budu dále v kontaktu. Nijak dramaticky za sebou zavírat dveře nechci.

Jak dnes vzpomínáte na své studium na Matfyzu?

Studoval jsem v letech 1996 – 2002. Přestože bylo studium náročné, mohu říct, že naplnilo má očekávání. Jen tu práci výzkumníka jsem si jako středoškolák představoval trochu jinak. Na střední škole jsem fyziku bral jako abstraktní disciplínu, jejímž jádrem je poznávání, jak funguje příroda. To praktické těžiště mi pak v reálném životě chybělo. Kdybych byl na vysoké škole od začátku víc směrován k objevování něčeho nového, k luštění hlavolamů přírody, na které nikdo nezná odpověď, pak by to celé bylo, myslím, ještě o stupínek lepší přípravou pro mou budoucí práci.

Dovolím si náš rozhovor závěrem trochu odlehčit. Jaké jsou vaše koníčky? Tipovala bych vás na „metaláka“ nebo na příznivce historického šermu. Jak daleko jsem od pravdy?

Rád poslouchám rockovou hudbu, příležitostně i metal. Můj volný čas se většinou překrýval se studiem, později s prací, protože jsem měl v životě to štěstí, že mě má práce vždy bavila. Třeba práce s počítačem, analýza dat, to jsou věci, které mě baví i ve volném čase. Dříve jsem se věnoval i sportu, což nyní bohužel ustoupilo poněkud do pozadí, ale doufám, že se k němu budu moci opět brzy vrátit. Zmiňovala jste historický šerm, znám shodou okolností hodně lidí, kteří jej dělají, i z řad Pirátů. S touto komunitou jsem ve styku, ale osobně jsem šerm nikdy nedělal.


Mohlo by vás také zajímat:

Martina Ulvrová: Nebojte se networkingu
Z Matfyzu mezi manažery koncernu Volkswagen
Život je často dílem náhody

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.