Pozor! Používáte zastaralý prohlížeč, stránka se nemusí zobrazovat správně. Aktualizujte jej a zlepšete tak svůj uživatelský zážitek.

Matfyz.cz

Martina Ulvrová: Nebojte se networkingu

Martina Ulvrová (foto: archiv M. Ulvrové)

Evropský grant Marie Skłodowska-Curie Individual Fellowship dává mladým vědcům šanci budovat kariéru v zahraničí. Před rokem jej získala i Martina Ulvrová, absolventka naší fakulty, která nyní zkoumá geofyzikální jevy na prestižní ETH Zürich. O vědeckých grantech a práci v zahraničí pohovoří příští týden na Matfyzu.

V roce 2008 dokončila studium geofyziky na MFF UK. Za dalším vzděláním zamířila na École normale supérieure do francouzského Lyonu. Ve Francii získala doktorát, absolvovala několik postdoktorských pobytů a také se zde definitivně rozhodla pro vědu. Aby se mohla kariéře badatelky věnovat naplno, podala si přihlášku do programu Marie Skłodowska-Curie Individual Fellowship. V současnosti je vědeckou pracovnicí na ETH Zürich ve Švýcarsku, kde prostřednictvím numerických a analytických metod studuje chování naší planety. Zabývá se termálním vývojem Země, povrchovými i hlubokými procesy a studiem pohybu litosférických desek. Zkoumala také tsunami vyvolané vulkanickými aktivitami, jako jsou exploze, kolapsy kalder či pyroklastické proudy.

Martino, čím vás zaujal program Marie Skłodowska-Curie Action – Individual Fellowship (MSCA IF)?

Zaujal mě hlavně tím, že umožňuje přechod k nezávislému výzkumu. Díky tomuto grantu můžete pracovat na vlastním projektu a de facto jít svou vlastní vědeckou cestou. S tím souvisí i velká dávka svobody, pokud jde o výzkumná témata. Zároveň získáte dostatek finančních prostředků na konference, workshopy a rozličné kurzy. Jako pozitivum vnímám také fakt, že program má jasně danou strukturu. Vymýšlení a psaní vlastního projektu bylo pro mě velkou výzvou. Úspěšnost žadatelů se v případě MSCA IF pohybuje kolem 12 %, což je relativně málo (pro srovnání, úspěšnost u grantové agentury UK, GAUK, je kolem 34 %). Příprava vlastního projektu vyžaduje mnoho reflexe. Díky tomu jsem se naučila řadu nových věcí z oblasti plánování nebo managementu financí, které jsou ve vědecké práci obecně potřeba, ale v praxi jim je věnováno poměrně málo pozornosti, protože nejsou spojené se základním výzkumem.

V čem vidíte největší výhody vašeho současného zahraničního pobytu?

Pro realizaci projektu jsem si vybrala ETH Zürich ve Švýcarsku, která patří v mém oboru k absolutní světové špičce. Už jen to, že poznáte, jak tato excelentní univerzita funguje, ať už v oblasti výuky nebo na poli výzkumu, patří k velkým pozitivům. Doufám, že mi tato zkušenost jednou pomůže vylepšit vlastní pracoviště.

Mezi studenty je populární výměnný program Eramus+. Vy jste ho také absolvovala, co vám to dalo?

Erasmus pro mě znamenal velmi důležitou zkušenost. Můj mikrokosmos omezený na Českou republiku se rozšířil. Na Erasmu potkáte mnoho studentů různých národností a každý z nich vám o něco rozšíří obzory. Najednou zjistíte, že systém, ve kterém vyrůstáte a který vás formuje a připravuje na budoucí povolání, je pouze jedním z mnoha. Uvědomíte si, že vlastně neexistuje jeden správný či špatný systém: způsobů výuky je mnoho a je jen na vás vybrat si ten, který vám vyhovuje nejvíce.

Jak běžné jsou studentské výjezdy v zahraničí?

Podle toho, s čím jsem se setkala, mohu říci, že studenti ze zahraničních škol cestují velmi rádi. At už kvůli studiu nebo vědeckým stážím. Ve Francii je například zcela běžné, že posluchač na konci magisterského studia má za sebou několik zahraničních stáží na předních světových univerzitách včetně např. MIT nebo Berkeley. Podle mě je to ideální příležitost, jak poznat nové světy, částečně se osamostatnit a takzvaně se otrkat. Mimochodem, vědci jsou obecně velmi otevření a přístupní. Často hledají studenty na dílčí sub-projekty. Pak stačí jen najít vhodné finanční prostředky, abyste při stáži neumřeli hladem. V současnosti existuje spousta finančních programů od různých institucí, které vám mohou pobyt částečně financovat nebo vám popřípadě poskytnou i plat. Já jsem kromě stipendia v rámci programu Erasmus dostala například i finanční podporu od francouzské ambasády v Praze a mohla absolvovat měsíční stáž ve Francii. Stačí jen hledat a ukázat, že máte potenciál, motivaci a chuť jet.

Máte možnost sdílet své poznatky s českými vědci? Kde vidíte možnosti spolupráce, alespoň ve vašem oboru?

Navázala jsem kontakt s dr. Davidem Uličným z Geofyzikálního ústavu AV ČR nebo s prof. Karlem Schulmannem z České geologické služby. Na MFF UK již od svého magisterského studia nepřetržitě udržuji kontakty například s doc. Hanou Čížkovou nebo dr. Ondřejem Šrámkem. Průběžně navzájem sledujeme své publikační činnosti, naše vědecké zájmy se částečně překrývají a doplňují. V budoucnu plánujeme bližší spolupráci, ale zatím žádné konkrétní projekty nemáme.

Veřejnost má geofyziku spojenou zejména s užitkovou geologií. Co obnáší studium geofyziky na Matfyzu? Studenti prvních ročníků někdy bývají rozčarovaní, že o kameny moc nejde…

To je pravda, pokud chcete studovat horniny, měli byste zamířit na Přírodovědeckou fakultu UK. Studium geofyziky na Matfyzu je orientováno především na fyziku, která popisuje různé jevy jak na Zemi, tak na okolních planetách a měsících. Přístup je převážně čistě fyzikální, řeší se rovnice. Důraz se také klade na numerické metody. Tento směr je přirozený, protože vědci na Katedře geofyziky MFF UK excelují na mezinárodním poli právě v modelování subdukčních zón na Zemi (míst, kde se setkávají dvě tektonické desky a jedna se zasouvá pod druhou), v modelování procesů na ledových měsících a planetách, v interpretaci dat z misí ve spolupráci s NASA/JPL nebo v analýze zemětřesení pomocí programu, který na MFF UK sami vyvinuli. Občas se objeví studenti, kteří mají zájem propojit geofyziku s geologií například v magisterském projektu. Tato aktivita je vítaná. Dle mého soudu je potřeba víc takových studentů, kteří by oba obory na UK přemostili.

Jak na Matfyz vzpomínáte vy? Narazila jste v průběhu studia na nějaké větší překážky?

Vždy mě zajímalo, jak věci okolo mě fungují. Například když smícháte ovesné rostlinné mléko s rozpustnou kávou, přechodně se vytvoří dobře pozorovatelné konvekční proudy. Nebo když si zalijete práškové cappuccino a začnete lžičkou ťukat na dno hrnečku, frekvence zvuku se mění. Právě taková pozorování mě motivovala ke studiu fyziky. Chtěla jsem poznat, jak svět funguje. Realita studia ale byla jiná, na bakalářském stupni jste zavaleni horami matematiky, že jsem si kolikrát kladla otázku, jestli studium vůbec dokončím. Často jsem neviděla spojitosti a důvody, proč se určité předměty vyučují, a také občas nesouhlasila s tím, jak výuka probíhala. Naštěstí skvělí učitelé jako prof. Mirko Rokyta či prof. Jiří Podolský dokázali udržet můj zájem a ukázat mi krásu rovnic a práci s nimi. Také bylo důležité uvědomit si, že není třeba mít ze všech předmětů dobré výsledky. Stačí najít to, co vás baví, a pak se tomu naplno věnovat. Já jsem například díky skvělému vedení doc. Hanyka objevila programování, které mě uchvátilo natolik, že jsem u něj zůstala po celou dobu své dosavadní kariéry.

Kde se ve vás vzala chuť pustit se do vlastních projektů? Byla jste vždy úspěšná, když jste žádala o granty?

To, že jednou začnete pracovat na vlastních projektech, je ve vědecké praxi přirozené. V určitý moment už nechcete pracovat na cizích výzkumech, protože máte vlastní nápady, které chcete realizovat a testovat. Tato fáze nastává dříve či později, v mém případě relativně pozdě, a to i proto, že jsem dvakrát výrazně změnila téma svého výzkumu (od vývoje rané Země přes vulkanické tsunami až po vznik deskových rozhraní). Před tím, než se mi podařilo získat grant MSC, obdržela jsem několik zamítavých odpovědí. Ve vědecké komunitě se klade čím dál více akcentu na počet publikací. Je to trend, který bohužel v důsledku vede k tomu, že vzniká velké množství článků střední nebo nízké kvality. Pro mě bylo těžké strávit odpověď typu: „Váš projekt bohužel nebude financován, protože váš publikační list není dostatečně dlouhý“. O kvalitě svého vědeckého projektu jsem ale byla přesvědčená, a proto jsem se obrátila na jinou grantovou agenturu, až se mi nakonec podařilo projekt financovat. Důležité je vytrvat a nevzdávat se. Neméně podstatná je síť kontaktů. Kolegové vám poskytnou zpětnou vazbu a díky tomu pak mohou vaše nápady lépe vykrystalizovat. Nebojte se networkingu a směle rozšiřujte své sociální sítě, nejen ty virtuální.

I když má člověk vizi, častokrát se stane, že se pohybuje za hranicemi svého oboru. Kam práce zavála vás?

Já jsem měla štěstí, že jsem se například v rámci programu AlpArray mohla účastnit desetidenní plavby po Středozemním moři, kde jsme na mořské dno pokládali seismometry zaznamenávající zemětřesení. K tomu jsem se dostala právě díky kontaktům. Numerické modelování tsunami mě zase zavedlo do terénu na řecký ostrov Santorini, kde jsme hledali sedimenty naplavené vlnou tsunami. Šlo o sedimenty naplavené několikametrovou vlnou po výbuchu podmořské sopky Kolumbo v r. 1650. Sedimen­tologie je pro mě cizí obor, ale bylo velmi přínosné a zábavné se s ní setkat.

Geofyzika je v mé představě zejména práce pro muže. Setkáváte se s nějakými genderovými předsudky?

Obecně platí, že vědecké obory jako fyzika, matematika nebo informatika jsou doménou mužů. Když se podíváme na statistiky, zjistíme, že na úrovni doktorského studia se pro určité obory podíl mužů a žen blíží k rovnováze. Avšak čím výše v hierarchii stoupáme, tím méně žen se objevuje. Na profesorských pozicích je přibližně 30 % žen nebo i méně, v závislosti na oboru. Ženy se ze systému vytrácejí. Mužská dominance vede k představě, že věda, například geofyzika, je mužská práce. Tento stereotyp a mnoho dalších v naší společnosti bohužel přetrvává, i když neexistuje důvod, proč by žena měla být horším vědcem. Naopak, vycházejí vědecké studie, které vyvracejí zažité stereotypní názory, například že muži jsou více nadaní v matematice a v přírodních oborech. S genderovými problémy a mikro-agresemi se setkávám relativně často, i proto jsme s kolegyněmi založily blog didthisreally­happen.net, kde zobrazujeme sexistické chování v pracovním prostředí.

To, že jste tento specializovaný web založily, napovídá, že zmíněný problém považujete za zásadní. Opravdu se na ženy ve vědecké společnosti stále nahlíží svrchu?

Na první pohled se vědecká společnost tváří jako otevřená a hlásá stejné příležitosti pro muže a ženy. Když se ale podíváme blíže, zjistíme, že k genderové rovnosti máme ještě daleko. Vezměte si takový nevědomý bias, který vede mimo jiné k podceňování žen a k jejich demoralizaci, což záporně ovlivňuje kariérní postup. Existuje řada studií, které například poukazují na to, že učitelé muži jsou hodnoceni lépe než jejich ženské protějšky, což vychází z představy silného mužského modelu. Podobným příkladem může být třeba chování, které se u muže schvaluje a podporuje, zatímco u ženy je vnímáno negativně. Dalším velmi důležitým problémem jsou mikro-agrese, třeba nevinné neformální poznámky od kolegy během oběda: „Vybrali tvůj projekt, protože museli naplnit kvóty pro ženy.“ Dříve jsem takové poznámky přecházela. Postupně se učím s nimi bojovat, především slušně upozornit autora, že taková věta nemá nejen ve vědeckém prostředí co dělat. Projektem Did This Really Happen na takové situace poukazujeme a snažíme se přispět k tomu, aby rovnost pohlaví ve vědě a v celé naší společnosti nebyla jen prázdným pojmem na papíře, se kterým sice všichni souhlasí, ale zároveň ho mnohdy i nevědomky nerespektují, ale aby se stal součástí našich každodenních životů.

Martina Ulvrová vystoupí příští úterý 16. 4. od 15:30 na semináři Kariérního poradenského centra MFF UK, v rámci kterého představí možnosti programu Marie Skłodowska-Curie Individual Fellowship. K účasti na seminář se registrujte zde.

Další obrázky
comments powered by Disqus

Matfyz.cz

Univerzita Karlova
Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3
121 16  Praha 2
IČ: 00216208
DIČ: CZ00216208
web fakulty
studuj na Matfyzu
e-shop