Přinášíme vám další část rozhovoru s RNDr. Viktorem Trkalem, CSc. (1929), synem jednoho z našich nejvýznamnějších teoretických fyziků. V první části našeho povídání jsme se dozvěděli, jak se u Trkalů žilo v době první republiky. Nyní se budeme více věnovat samotné osobě teoretického fyzika prof. Viktora Trkala (1888-1956).
Jak Váš otec prožíval 1. světovou válku?
Prodělal začátek války na frontě, kde byl dvakrát raněn, padl do ruského zajetí a málem přišel o život. Zachránilo ho, že řekl nestřílejte, z čehož ten ruský voják pochopil, že se také jedná o Slovana. Dostal se do zajateckého tábora, kde měl celou řadu nepříjemností, protože velitelem zajatců byl maďarský kapitán, který neměl rád Čechy. A když byl nábor mezi zajatci, snažil se otec dostat do tehdy se tvořících legií. A ještě se snažil využít jinou cestu a napsal profesoru Chvolsonovi, který mu odpověděl a poslal mu dokonce odbornou literaturu. Vyreklamoval jej a získal ho jako svého asistenta do tehdy odsunuté petrohradské univerzity do Permu. (pozn. Ruský fyzik a meteorolog Orest Chvolson /1852-1934/.)
Jaká byla otcova cesta zpátky do Československa?
Velmi složitá. Proběhla za doby, kdy již byli bolševici u moci, a aby se vůbec dostal domů, byl vyslán pod záminkou služební cesty do Vídně za účelem opatření literatury. Cesta do Prahy trvala snad víc než měsíc.
Jak to s ním bylo dál?
Otec před válkou nastoupil jako učitel na Českoslovanskou obchodní akademii v Resslově ulici a tady se snažil udržovat kontakt s matematiky, ze začátku se více zajímal o matematiku než o fyziku. Až později propadl zájmu o teoretickou fyziku. Profesoru Záviškovi se podařilo zřídit místo asistenta, které otec obsadil těsně před vypuknutím války. A aby katedra fungovala, otcovo místo v průběhu války zastoupil dr. Teige. Když se vrátil z války, vznikl problém. Ale otec na to místo měl nárok. Teigeho jsem ještě zažil, nemohl se otci rovnat.
A jak se to na fakultě vyřešilo, Záviška se za Vašeho otce nepostavil? Nechtěl udělat radikální řešení?
Záviška byl citlivý člověk a zvlášť po tom, co mu zemřelo dítě, nechtěl být tvrdý vůči, dejme tomu, hendikepovanému Teigemu.
Situace se pak částečně vyřešila, když si tehdy ještě dr. Trkal zažádal o studijní pobyt v Holansku v Leidenu.
On se původně zamýšlel dostat k prof. Lorentzovi, ale to byla tehdy asi kapacita číslo jedna. Dostal se k profesoru Ehrenfestovi. Otec hrál od mládí na violoncello a Ehrenfest hrál na klavír, tak snad spolu někde koncertovali. Einstein hrál na housle a bavili se asi o hudbě. Otec docházel za Enhrenfestem do bytu a tam s Einsteinem hovořil. (pozn. Fyzik a nositel Nobelovy ceny z roku 1902 Hendrik Antoon Lorentz /1853-1928/, fyzik a matematik Paul Ehrenfest /1880-1933/.)
A vyprávěl podrobně o setkání s Einsteinem?
Někdy se o tom zmínil. Snažil se zjistit informace o jeho pobytu v Praze, ale Einstein na Prahu asi moc dobře nevzpomínal. Styk s Einsteinem byl pro otce pozitivním motivem, ale myslím, že se udál převážně přes hudbu.
Co se dělo na začátku 2. světové války?
Otec byl děkanem těsně před válkou, po něm nastoupil profesor Křepelka. Záležitost kolem Mnichova na nás působila depresivně, vyhlášení protektorátu znamenalo konec a uzavření vysokých škol, to bylo absolutní. Otec to nesl velice těžce, já jsem byl tehdy už gymnazista, v primě. Pomáhal jsem mu odstěhovat jeho soukromý majetek z fakulty. Zatímco Záviška měl Ústav, otec měl ve vedlejší budově ty dvě místnosti, z nichž jedna byla normální kanceláří nebo studovnou a druhá laboratoří.
Jaká byla situace v roce 1945?
Otec byl zvolen revolučním děkanem a snažil se uvést fakultu do chodu, bylo třeba se vyrovnat se škodami způsobenými válkou. Bylo to náročného období, a to i v Akademii. Profesor Šusta, prezident Akademie, spáchal sebevraždu.
Znáte důvod této tragédie?
Otec se vyhnul kolaborování za cenu osobního rizika. Šusta zřejmě něco podepsal a pak to neunesl.
Jaký byl další vývoj v Akademii a na fakultě?
Otec byl jedním z hlavních činitelů Akademie, využil své staré známosti s Benešem a získal pro ni budovu po německé bance. (pozn.: Jedná se o dnešní budovu Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze.) Nejedlý byl zvolen do čela Akademie. Vztah mezi ním a otcem byl ze začátku korektní. Jisté skupině osob vadilo, že otec má ono masarykovské pojetí. Snažili se ho upozadit. Nebyl akceptován do nové Akademie, byl zbaven přednáškové činnosti a dostal za úkol napsat vysokoškolskou učebnici, vyšla pod názvem Mechanika hmotných bodů a tuhého tělesa, její nátisk otec viděl jen krátce před smrtí. (pozn.: Akademik Zdeněk Nejedlý /1878-1962/, od roku 1947 předseda Československé akademie věd a umění, v roce 1952 spoluzaložil Československou akademie věd.)
Mohlo by vás zajímat
Rozhovor s Viktorem Trkalem ml. –
I. část
Viktor Trkal ml.: Životopis