V prvním a druhém dílu Ságy rodu Trkalů jsme se věnovali především osobě prof. Viktora Trkala (1888 – 1956), velkého českého teoretického fyzika. Naši trilogii uzavírá životopis jeho syna, dr. Viktora Trkala (1929), který ve vzpomínce popisuje svá studia, vědeckou činnost, nelehkou dobu roku 1945 nebo své nejen sportovní působení v Sokole.
RNDr. Viktor Trkal, CSc. (1929)
Vzpomínka na školní léta
Do obecné školy v Husově ulici (nyní Belojanisova) na Smíchově jsem začal chodit v září 1935, po čtvrté třídě v roce 1939 jsem úspěšně složil přijímací zkoušku na Jiráskovo gymnázium v Resslově ulici v Praze II. To již bylo za Protektorátu Čechy a Morava. Ve škole se postupně zvyšoval počet vyučovacích hodin němčiny a některé předměty (matematika a zeměpis) se asi od kvarty vyučovaly jen německy. Latinu jsme měli od tercie a řečtinu od kvinty. V kostele nedaleko naší školy se také skrývali parašutisti, kteří se účastnili atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. V té době jsme se do školy nedostali. V roce 1944 byla naše školní budova vyklizena, začala sloužit jako vojenský lazaret. Přemístili nás do reálky v Ječné ulici, chodili jsme do školy střídavě s realisty vždy jeden týden dopoledne a druhý odpoledne. Vyučovalo se 6 dnů v týdnu, 5 až 6 vyučovacích hodin denně po 55 minutách. Také jsme měli dvakrát týdně po dvou odpoledních hodinách, zpravidla tělocvik, zpěv nebo kreslení.
Život po 2. světové válce
Události z roku 1945, tj. bombardování Prahy a Pražské povstání, jsem popsal již v jiném příspěvku, na nějž odkazuji na konci tohoto článku1. Po obnovení Československé republiky jsem dokončil sextu a pokračoval ve studiu v budově gymnázia v Resslově ulici, kde jsem dne 4. června 1947 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním. V září 1947 jsem se s maturitním vysvědčením a patřičnou kolkovou známkou odebral na děkanát Přírodovědecké fakulty UK a dal se zapsat jako řádný posluchač oboru chemie-fyzika. Brzy jsem se na fakultě zorientoval a přihlásil se za člena Spolku posluchačů přírodních věd, jenž patřil s dalšími fakultními spolky do Svazu vysokoškolského studentstva. Řádně jsem navštěvoval přednášky a cvičení i laboratoře podle týdenního rozvrhu.
Rok 1948
Únorové dny 1948 jsem intenzivně prožíval s kolegy a s otcem. Účastnil jsem se pochodu studentů na Hrad dne 25. února 1948. Sešli jsme se v budově techniky na Karlově náměstí a protože proti hlavnímu vchodu stáli příslušníci SNB ozbrojení kulomety, vyšli jsem zadním východem a pochodovali přes most Legií, Újezd a kolem Tyršova domu – tam došlo k roztržení průvodu vozy. Zadní část průvodu unikla Seminářskou zahradou až na Hrad, kde byla přijata prezidentem Benešem. SNB se nás podařilo vytlačit do prostoru horní části Malostranského náměstí. Dostal jsem se až do Nerudovy ulice, tady došlo ke střelbě a několik studentů bylo zraněno. V dalších dnech vznikl na fakultě akční výbor s předsedou M. Katětovem, aktivisty L. Pekárkem, I. Úlehlou a dalšími, kteří začali s čistkou v řadách studentů. Z ústavů byli vyhozeni univerzitní profesoři fyzik Augustin Žáček a chemik Jindřich Křepelka. Já jsem byl příliš mladý a neznámý, a proto jsem zůstal mimo pozornost. Akční výbory vznikaly na všech vysokých školách a jejich koordinaci prováděl akční výbor na Ministerstvu školství, v jehož čele působil Jiří Pelikán, pozdější poslanec Evropského parlamentu za Italskou socialistickou stranu. Postižených studentů bylo mnoho!
Konec studia
Věnoval jsem se návštěvě přednášek a seminářů a laboratořím. Kolokvia jsem zvládal průběžně. První státnici, přejmenovanou na fakultní zkoušku, jsem složil v termínu, tj. před koncem 5. semestru. Tehdy jsem byl vyzván ke specializaci, zvolil jsem si fyzikální chemii a za téma disertace tehdy populární polarografii u profesora Rudolfa Brdičky. Stal jsem se u něj pomocnou vědeckou silou, dostal jsem klíče od budovy a laboratoře.
Blížící se vysokoškolská reforma mne donutila k tomu, abych laboratorní měření a teoretické zhodnocení disertace zpracoval do poloviny roku 1952. Po kladném posudku prof. Brdičky jsem mohl na podzim 1952 složit všechny tři předepsané rigorózní zkoušky. Dne 19. 12. 1952 jsem byl v Karolinu promován na doktora přírodních věd. Disertace vyšla tiskem2 a nalezla odezvu i v zahraničí.
50. léta
V březnu 1953 jsem nastoupil do Výzkumného ústavu pro elektrotechnickou fyziku (VÚPEF) na Karlově náměstí a na podzim též roku mě po náležitých zkouškách přijali za vědeckého aspiranta Ministerstva všeobecného strojírenství. Mým školitelem se stal RNDr. Svatopluk Krupička, má disertační práce se jmenovala Elektromagnetická rezonance volných organických radikálů3. Po složení patřičných zkoušek a obhájení práce jsem byl v roce 1958 promován kandidátem věd (CSc.) Ústavem fyzikální chemie ČSAV. Mezitím došlo k založení Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV ÚRE, kam jsem byl převeden a kde jsem zaujal pozici vědeckého pracovníka ústavu.
Vědecká práce
Hned po ukončení aspirantury mě ředitel ÚRE Ing. Sergerj Djaďkov, DrSc., požádal, abych se začal zajímat o nový objev NH3 MASER. Podílel jsem se proto na výstavbě budovy v Kobylisích, zejména na vybavení laboratoří. Budova byla dokončena v roce 1962. Stal jsem se vedoucím jedné laboratoře a později vedoucím oddělení Kvantové elektroniky. V roce 1963 se stal novým ředitelem ÚRE Ing. Václav Zima. Náš MASER se po dlouhých pokusech podařilo uvést v chod na jaře roku 1963 a hned jsme se začali orientovat na realizaci rubínového laseru. To je podrobně podáno v Počátcích kvantové elektroniky v Ústavu radiotechniky a elektroniky4. Následovala intenzivní práce na MASERU a vývoji různých LASERŮ. Uspořádali jsme spolu s Fakultou technické a jaderné fyziky ČVUT dvousemestrový postgraduální kurs kvantové elektroniky s účastí téměř 100 zájemců. Rok 1968 jsem prožíval velmi intenzivně. V té době jsem se stal vědeckým tajemníkem ústavu. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy a následné normalizaci bylo naše oddělení Kvantové elektroniky zrušeno a já jen díky mé angažovanosti v tělovýchově nebyl z ÚRE vyhozen, ale přeřazen na realizační činnost v ústavu s ročními smlouvami. V roce 1972 došlo ke zrušení oddělení Kvantové elektroniky na našem ústavu.
Život v nové době
V únoru 1990 jsem byl zvolen ředitelem ÚRE a jmenován presidiem ČSAV dne 15. 6. 1990. Tuto funkci jsem zastával čtyři roky, věnoval jsem se obnově chodu ÚRE, i když kvantovou elektroniku jsem z důvodů jejího světového pokroku již nemohl obnovit. Sám jsem v ústavu přispíval k rozvíjející se bioelektrodynamice5.
Oddanost sportu
Svoji činnost v tělovýchově jsem zahájil již v roce 1934 v Sokole Smíchov II, od roku 1936 jsem pokračoval v Sokole Malá Strana (kde byli členy T. G. Masaryk i E. Beneš). Cvičil jsem na X. všesokolském sletu v roce 1938. Až do roku 1941 (kdy byl Sokol okupanty zrušen) jsem pravidelně dvakrát týdně navštěvoval cvičení. Od 1943 jsem aktivně působil v atletice v NSK Praha, který prošel změnami naší tělovýchovy přes VSK, Sokol Vinohrady, Spartak Stalingrad k Bohemians Praha. Závodil jsem, působil jako trenér, rozhodčí, organizátor a činovník, a to i na nejvyšších atletických mezinárodních úrovních. Byl jsem členem Technické komise IAAF. Publikoval jsem metodické materiály a především jsem autorem Mezinárodních bodovacích tabulek pro víceboje mužů a žen.
Reference:
1. TRKAL, Viktor. Zprávy a oznámení: Vzpomínka na květen 1945 [online]. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie roč. 58, č. 3, s. 251, 2013 [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/143464.
2. TRKAL, Viktor. Katalytické efekty sirných organických sloučenin v polarografii [online]. Chemické listy 1499, 1955, a Collection 21, 947,
1956 [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://cccc.uochb.cas.cz/21/4/0945/.
3. TRKAL, Viktor. Elektromagnetická rezonance volných organických
radikálů [online]. Československý časopis pro fyziku, 453 7, 1957
[cit. 2014-12-26]. Dostupné z: https://cdn.fbsbx.com/hphotos-xpa1/v/t59.2708-21/10740396_10153139509143296_2118509738_n.pdf?oh=718cf671100b99088b6985270c39eb62&oe=54A44592.
4. BLABLA, Jan, TRKAL, Viktor. Počátky kvantové elektroniky v Ústavu
radiotechniky a elektroniky [online]. Československý časopis pro fyziku
221, 60, 2010 [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://www.ufe.cz/sites/default/files/peterka/fjfi/10_blabla_cescasfyz_50_let_laseru-z_historie_ure.pdf.
5. JELÍNEK, František, POKORNÝ, Jiří, ŠAROCH, Jaroslav, TRKAL, Viktor,
HAŠEK, Jiří, PALÁN, Bohuslav. Microelectronic sensors for measurement of
electromagnetic fields of living cells and experimental results [online].
Bioelectrochemistry and Bioenergetics 48 261–266, 1999 [cit. 2014-12-26].
Dostupné z: https://cdn.fbsbx.com/hphotos-xpa1/v/t59.2708-21/10738235_10153139502728296_604366848_n.pdf?oh=fb3305cdbb5f04ba9479f2e8cc276070&oe=54A41576.
Mohlo by vás také zajímat
Rozhovor s Viktorem Trkalem ml. –
I. část
Rozhovor s Viktorem Trkalem ml. –
II. část