„Můj otec byl velice rázný, přímý a spravedlivý,“ říká RNDr. Viktor Trkal, CSc. (1929). Působí na Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR jako emeritní pracovník. Jak už jeho jméno napovídá, jedná se o syna jednoho z našich nejvýznamnějších teoretických fyziků 20. století, prof. Viktora Trkala (1888-1956). Přinášíme vám trojdílný rozhovor, ve kterém pan doktor vzpomíná nejen na svého otce, ale i na dobu svého mládí a na studium.
Kde jste v době Vašeho narození bydleli?
V době mého narození jsme bydleli na Smíchově na hořejším nábřeží v rohovém domě. Tenkrát to byla Žižkova ulice číslo 1. Za námi se nacházela Pražská aréna, což byla známá, řekl bych, revuální záležitost. Narodil jsem se v porodnici na Vinohradech, ale na Smíchově jsem vyrůstal a bydlel až do roku 1966, rodiče tam bydleli až do smrti.
Myslíte, že bylo Vaše dětství trochu jiné než dětství Vašich vrstevníků právě z toho důvodu, že jste vyrůstal v rodině univerzitního profesora?
Bylo to docela normální dětství ve středostavovské rodině. Matka pracovala jako středoškolská profesorka na Drtinově dívčím gymnáziu a byla vychovávána k vlastenectví, cvičila v Sokole. Na gymnáziu učila např. s Marií Provazníkovou, což byla náčelnice české obce sokolské. Starala se o to, abych byl v takovém duchu také vychováván. Od čtyř let jsem chodil do Sokola Smíchov II., později jsem přešel do malostranského Sokola, kam jsem docházel do roku 1941, kdy byl tento spolek německým zásahem zrušen. Cvičil jsem jako žák na X. všesokolském sletu v roce 1938.
Ovlivnila Vás výchova v Sokole a v masarykovské první republice pro celý další život?
Jistě. Velice mě to ovlivnilo. Získal jsem vztah k dějinám, obecně na to měli vliv středoškolští kantoři, kteří mě učili. Nabyl jsem vědomí, že český národ a úloha českého národa v tomto světě by měla být zdůrazněna rozumným způsobem, odpovídajícím prvnímu a druhému prezidentu naší republiky.
Jak vypadal běžný den Vašeho otce v době Vašeho mládí?
Po snídani odešel okolo osmé hodiny do ústavu u Karlova. Většinou chodil pěšky přes železniční most a potom Albertovem nahoru. On rád chodil i o prázdninách dlouhé štreky, 10 kilometrů pro něj nebyla žádná výjimka. Jako student musel docházet do gymnázia nebo do školy poměrně daleko.
Kdy se vracel z práce domů?
Většinou přišel na oběd okolo druhé hodiny. Následně pobýval v ústavu od půl čtvrté do šesti hodin.
A pak se vrátil domů a ještě pracoval?
Jak kdy. Jako profesor měl povinnost pět hodin týdně přednášet, vedle toho se účastnil řady jednání a na to se musel připravovat. Měl k dispozici vlastní studovnu v našem bytě na Smíchově. Měli jsme čtyřpokojový byt, což byla jeho pracovna, ložnice rodičů, jídelna a můj pokoj.
Jak u Trkalů vypadala neděle?
Společně jsme chodili na procházku různě směrovanou podle toho, jaké bylo počasí a jaká byla roční doba. Do Stromovky se chodilo dost pravidelně, do Kinské zahrady a později jsme jezdili na Sázavu.
Tam jste měli letní bydlení?
Matka zdědila po svém otci určité finanční prostředky a těsně před válkou zakoupila pozemek ve Čtyřkolech a začala stavba rodinné rekreační vilky.
Zmiňoval jste, že otec chodil domů na oběd, matka byla tedy už v domácnosti?
Maminka učila na gymnáziu a měli jsme pomocnici v domácnosti. To bývalo zvykem. Patřilo to k sociálnímu zabezpečení mladých venkovských dívek, tím dostaly školu, jak vařit a hospodařit. Hospodyně měla v bytě svůj pokojík a v kuchyni bylo její království.
Chodila k vám nějaká společnost?
Chodila, docela pravidelně, řekněme jednou za 14 dnů. Například pan profesor Žáček s manželkou, pravidelně chodil pan profesor Křepelka, to byl anorganický chemik, a dále i profesoři z německé univerzity, profesor Fürt a profesor Frank. Také přicházel profesor matematiky na ČVUT Rychlík a matčini sourozenci s rodinami. (pozn. fyzik August Žáček /1886-1961/, Jindřich Křepelka /1890-1964/, teoretický fyzik Reinhold Fürth /1893-1979/, fyzik a matematik Philip Frank /1884-1966/, matematik Karel Rychlík /1885-1968/).
Měla ve vašem rodinném životě místo kultura?
Rodiče měli předplacenou loži v Národním divadle. Chodili pravidelně jednou měsíčně, možná častěji. A když to bylo přijatelné pro můj věk, brali mě s sebou. Nebo jsem chodil do kina s maminkou nebo s někým jiným, zejména na grotesky.
Měla Vaše rodina náboženský základ?
Chodil jsem pravidelně do kostela, vyučovalo se římsko-katolické náboženství a měli jsme katechetu jak na obecné škole, tak na gymnáziu. Do začátku gymnázia jsem to bral tak normálně, jako dítě bere tyto církevní obřady. Na gymnáziu byl naším profesorem náboženství jeden z nejcharakternějších lidí za války. Ovlivnil mě natolik, že jsem uvažoval o budoucím studiu teologie.
A jak to vnímal Váš otec jakožto vědec?
Nikdy jsem vlastně nezjistil, jaký byl jeho vztah k víře. Pravděpodobně byl ovlivněn tím, co zažil za 1. světové války.
Jaký byl Váš otec povahově?
Velice rázný, přímý a spravedlivý.
Ke komu jste měl z rodičů blíž?
K otci jsem měl respekt a když jsem byl malý, měl jsem blíž k mamince. A když jsem pak nabral rozum, tak jsem s otcem vycházel velice dobře. Ale on mě neprosazoval, on byl velice náročný. Na jeho přednáškách jsem musel sedět v první lavici, dávat pozor a zapisovat si poznámky.
Ve druhém dílu rozhovoru, který vyjde přesně za týden (29. prosince), dr. Trkal odhalí podrobnosti o životní cestě a práci svého otce. Přiblíží protrpěné válečné útrapy i jak se jeho otec setkal s Einsteinem.
Mohlo by vás zajímat
Rozhovor s Viktorem Trkalem ml. –
II. část
Viktor Trkal ml.: Životopis