Když jsem 10. března odjížděla z Berlína na plánovanou návštěvu rodiny a přátel v ČR, ani zdaleka mě nenapadlo, že se zpátky vrátím až za měsíc a půl, a to pouze na otočku, abych si odstěhovala věci z koleje.
Kvůli epidemii koronaviru byly všechny výměnné pobyty, které ještě v půlce března nezačaly, zrušeny. Ti, co na výjezd odjeli již dříve, si pak mohli vybrat, zda pobyt ukončí z důvodu vyšší moci, nebo budou pokračovat – bylo možné buď zůstat v dané destinaci, nebo se vrátit domů a pokračovat ve studiu online formou, pokud to daná instituce umožňuje.
Já jsem s rozhodnutím dlouho váhala, především kvůli tomu, že na Humboldtově univerzitě měl semestr začít až po Velikonocích 14. dubna a dlouho nebylo jasné, zda vůbec a jakou formou by se semestr konal. Jak to bude se zkouškami, není jasné ani teď. Nakonec jsem se rozhodla v Erasmu pokračovat alespoň dálkovou formou. Zvolila jsem si několik zajímavých předmětů, které nejsou tak časově náročné a které mě udrží v kontaktu s jazykem.
Erasmus v době koronavirové
V Německu je většina nařízení souvisejících s danou epidemiologickou situací v kompetenci jednotlivých spolkových zemí. V Berlíně byly jako první zakázány akce s více než 1000 účastníky. To se mě dotklo především v souvislosti s věhlasným berlínským půlmaratonem, který jsem měla začátkem dubna běžet. Další restrikce na sebe nenechaly dlouho čekat. V době vypuknutí epidemie byla na HU zrovna několikatýdenní přestávka mezi prvními a druhými termíny zkoušek. Zkoušky byly přesunuty na léto a začátek letního semestru se posunul o týden na 20. dubna. Bylo tak dost času na přípravu alternativní formy výuky v letním semestru.
Před začátkem semestru bylo rozhodnuto, že výuka bude až do odvolání probíhat výhradně online formou. V druhém týdnu semestru jsme se pak dozvěděli, že prezenční výuka se v tomto semestru nebude konat vůbec a že distanční výuka tedy potrvá až do druhé poloviny července.
Vyučování probíhá na platformě Zoom, a to jak velké přednášky, tak různé semináře a jazykové kurzy. Přestože online výuka se od té prezenční dost liší a osobní setkání plně nenahradí – zejména v případě kurzů, kde probíhá neustálá komunikace mezi studenty a vyučujícími - musím říct, že nový systém funguje poměrně dobře. Zpočátku však nějakou chvíli trvalo, než se všichni vyučující s programem seznámili a naučili se s ním pracovat.
Velkým problémem, který jsem musela řešit, bylo ubytování na koleji. Vzhledem k tomu, že jsem odjížděla z Německa s plánem vrátit se za týden, na koleji zůstaly skoro všechny mé osobní věci. Kvůli tomu jsem navíc musela kolej stále platit, přičemž ubytování v Berlíně není zrovna levné. Jakmile to tedy bylo možné, rozhodla jsem se, že si pro věci zajedu. Protože však neřídím, bylo třeba, aby se mnou do Německa někdo jel. Také bylo velmi žádané, abychom já ani řidič nemuseli po návratu do karantény.
Asi týden po zmírnění zákazů vycestování (od 14. dubna ) a po nepovzbudivém telefonátu na infolinku Ministerstva vnitra, kde mi bylo sděleno, že v podstatě záleží na tom, na koho při kontrole na hranicích narazíme a jak dotyčný orgán vyhodnotí nutnost vyjetí, jsem se s nejrůznějšími potvrzeními vydala po dálnici D8 na hraniční přechod Krásný Les / Breitenau. Po telefonátu s Ministerstvem vnitra jsem byla připravená na nejrůznější potíže, nicméně samotná hraniční kontrola trvala asi minutu. Po vysvětlení důvodu vycestování po mně chtěli pouze nějaký doklad o studiu v zahraničí (stačil by index) a z připravených dokumentů tak nebylo třeba vůbec nic. To, že se mnou jede doprovod - což dle úřednice z ministerstva mělo být největší možnou překážkou na cestě - nikoho ani nezajímalo. Němci pak na hranicích nekontrolovali vůbec.
Jak u nás, tak v Německu byly dálnice liduprázdné. Bez života byly i dříve pulsující berlínské ulice, kterými jsme projížděli. Zato na koleji to vypadalo, jako by se vůbec nic nedělo. Většina studentů se navzdory situaci rozhodla, že na koleji zůstane. Snad jediným rozdílem oproti době předkoronavirové je teď zavřená kancelář, posilovna a studovna, a vlastně také fakt, že asijští studenti, na rozdíl od ostatních, začali nosit roušky.
Sbalila jsem si věci, které se od času příjezdu začátkem září snad zdvojnásobily, uklidila pokoj a klíče vhodila do schránky umístěné před zavřenou recepcí. A od tohoto okamžiku už nebydlím v Berlíně.
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: Humboldt-Universität zu Berlin I
Zápisky z Erasmu: Humboldt-Universität zu Berlin II
Zápisky z Erasmu: Humboldt-Universität zu Berlin III