O studiu v zahraničí jsem přemýšlel již řadu let, vždy tomu však něco bránilo. Nakonec jsem se přes všechny překážky vydal na jeden semestr studovat informatiku na univerzitu v Las Palmas.
Finální rozhodnutí o tomto místě padlo relativně nedávno. Zvažoval jsem několik zemí, kde by bylo dobré studovat. Při rozmýšlení jsem si uvědomil, že to hlavní, kvůli čemu chci jet do zahraničí, jsou jazyky. Anglicky se domluvím, i když mám ještě hodně co zlepšovat, k tomu jsem se mnoho let učil španělštinu, takže se můj výběr zúžil na Španělsko. Nakonec jsem vybral asi nejvzdálenější místo, kam je možné vycestovat v rámci Erasmu – 3 500 km vzdálené Kanárské ostrovy.
Nejsem však jediný matfyzák, který se rozhodl strávit zimní semestr v této exotické destinaci. Společně tu studuji s dalším studentem informatiky. Považuji to za velkou výhodu, protože díky tomu nejsem na řešení problémů sám a navzájem si můžeme pomoci. Jelikož se známe z dřívější doby, domluvili jsme se, že se sejdeme už na letišti.
První postřehy
Po pětihodinovém letu jsem ihned pocítil velký rozdíl v podnebí. Až na pár výjimečných situací je tu stále teplo, a to i v noci. Vypadá to, že polovinu oblečení, co jsem si s sebou zabalil, vůbec nevytáhnu. Všichni říkají, že tu bude teplé počasí i během Vánoc, tak jsem zvědavý, jestli mi tou dobou už nebude česká zima chybět. Podle toho vypadá i okolní krajina, která se dá jednoduše nazvat pouští. Většinu území, alespoň v tomto ročním období, pokrývá písek, skály a kamení, všechno sopečného původu. Není se čemu divit, ostrovy jsou na úrovni Sahary. Jen na několika zavlažovaných místech jsou vidět zelené rostliny, a to zejména palmy a kaktusy. Za tři týdny tu stihlo dvakrát zapršet, ale na okolní krajině to znát není. Při dešti se velmi rychle vyprázdní všechny ulice, které jsou jinak stále plné lidí. Místní jsou zřejmě z cukru.
Katedrála sv. Anny v Las Palmas (foto: archiv autora)
Město Las Palmas de Gran Canaria není nijak velké, má přibližně stejný počet obyvatel jako naše Brno. Chůze je tu nejjednodušší formou dopravy, pokud se chce člověk dostat někam dál, třeba do školy, která se nachází mimo město, může využít autobusů. Vlaky, tramvaje či metro na ostrově vůbec nejsou. Sever a východ města je rovinatý, nachází se tu také dvě pláže. Jih je naopak hornatý, stejně jako celý střed ostrova.
Povinnosti a problémy, kterým se studenti nevyhnou
Prvních několik dní mě čekal relativně složitý úkol. Na tři noci jsem se nastěhoval do hostelu a veškerý čas věnoval hledání ubytování. Možností se ve městě nabízí mnoho, ale pokud chce člověk bydlet v dobré lokalitě za rozumné peníze, je poměrně těžké něco najít. Někteří studenti neuspěli ani po pár týdnech hledání. Mně se čtvrtý den poštěstilo a mohl jsem se nastěhovat do sdíleného bytu, ve kterém mám ten nejmenší pokoj. Dohodnout se na tom ale nebylo jednoduché, protože majitel mluví pouze španělsky. Byl to tak můj první ostrý test španělského jazyka, který jsem překonal.
Výhled na město z areálu fakulty informatiky
(foto: archiv autora)
Sehnat si ubytování není jediný mimoškolní úkol, který musí student Erasmu vyřešit. Mnoho času jsem strávil sháněním různých dokumentů ve škole, v policejní kanceláři a na místním úřadě. Myslím, že po měsíci snad už budu mít vše potřebné vyřízené. Naštěstí řešení problémů přímo spojených se školou (změna kolidujících nebo neexistujících předmětů) není zas tak komplikované. I přes to tu vše trvá déle, než by muselo.
Španělé jsou prý pověstní tím, že se do ničeho nehrnou a vše odkládají na zítra. Ti na ostrově jsou snad ještě pomalejší. Na druhou stranu jsou všichni velmi milí a nápomocní. Na úřadech, v obchodech, ve škole i v autobusech. Až teď si uvědomuji, jakou máme v Česku skvělou autobusovou dopravu, i přestože naši řidiči nebývají tak milí a nezdraví každého „¡Hola!“. Na ostrově sice existují jízdní řády, ale kdy autobus přijede, je téměř náhodné. Naštěstí si toho jsou místní vědomi a k jízdním řádům napsali, že jsou pouze orientační.
Kurz španělštiny
Na Erasmus jsem vyrazil už v druhé polovině srpna, ještě před začátkem školy mě totiž čekal dvoutýdenní intenzivní kurz španělštiny pořádaný univerzitou. I když bych kurz z hlediska kvality nehodnotil známkou výborně, rozhodně stál za účast. Během těchto dvou týdnů jsem měl možnost poznat mnoho studentů ze všech koutů Evropy i z celého světa. Společně jsme se každý den setkávali v autobuse směrem k univerzitnímu kampusu. Většina rozhovorů s ostatními probíhala v angličtině, ale mnohokrát jsme se snažili mluvit pouze španělsky. Kurzu se účastnilo 60 studentů, což je prý jen desetina všech erasmáků, kteří tu tento semestr budou studovat. Díky kurzu se teď setkávám nejen se studenty ze své fakulty, ale také s dalšími, které jsem díky jazykovým lekcím poznal.
Možností, co dělat ve volném čase, je tady spousta. Od příletu až doteď jsem se vlastně nezastavil. Teprve teď při psaní si uvědomuji, kolik jsem toho už stihl. O škole, cestování a dalších zážitcích ale zase až příště.