Organizace Czechitas v dubnu vybírala nejlepší dívčí bakalářské práce z oblasti IT. Do vítězné trojice letos patří studentka Matfyzu Aneta Šťastná. Ocenění získala za práci Grafová reprezentace molekul a její využití ve virtuálním screeningu.
Informatiku na Matfyzu studuje v bakalářských, magisterských a doktorských oborech aktuálně celkem 759 studentů. Jen 111 z nich je žen. Že v IT oborech převládají muži, je všeobecně známo. Po světě i v České republice proto vzniká řada iniciativ, které mají za cíl ženy podpořit a vstup do této oblasti jim usnadnit. Jednou z nich je i česká nezisková organizace Czechitas pořádající kurzy, na kterých se dívky a ženy učí programovat, vytvářet webové stránky a grafiku nebo třeba pracovat s daty.
Spolek se snaží motivovat také ženy, které se pro IT kariéru už nejspíš rozhodly – studentky informatických fakult a příbuzných oborů. Už podruhé proto v dubnu ocenil autorky nejlepších bakalářských prací, kromě jiných také Anetu Šťastnou, která na Matfyzu nyní pokračuje v magisterském studiu. „Aneta získala ocenění za smart řešení v bakalářské práci, porotu totiž velmi oslovila kombinace různých přístupů, které v práci využila,“ uvedla Martina Kovaříková ze spolku Czechitas.
Nejen vítězné bakalářské práci se věnuje následující rozhovor s Anetou Šťastnou.
Zjišťování podobnosti molekul není úplně typické informatické
téma. Co vás k němu přivedlo?
Už na střední škole mě bavila informatika i chemie a chtěla jsem oba obory poznat. V jednu chvíli jsem dokonce zvažovala, že bych šla po maturitě studovat dvě fakulty. Pak mi došlo, že by to bylo příliš velké riziko a stres, a vybrala jsem si ke studiu informatiku. Stále jsem však doufala, že si chemii přiberu jako volitelný předmět. Kvůli časové náročnosti studia a mým dalším aktivitám se mi to úplně nepodařilo, takže jsem obě oblasti nakonec propojila až právě v bakalářské práci.
Přibližte, čím jste se zabývala...
Vymýšlela jsem a testovala nové metody určování podobnosti molekul ve virtuálním screeningu, který slouží pro hledání nových léčiv. Na rozdíl od metod používaných v současnosti jsem brala v úvahu strukturu molekuly jako celku a nesrovnávala jen dílčí části.
Určování podobnosti se používá při virtuálním screeningu založeném na ligandech, kde se snažíme setřídit velkou databázi molekul podle toho, jak jsou látky podobné známé skupině aktivních látek. Aktivní látky jsou ty, které se dokážou navázat do katalytického místa nějakého enzymu či bílkoviny, a tím změnit jejich biologické chování.
Dle poroty Czechitas má vaše bakalářská práce velký potenciál. V čem spočívá?
Virtuální screening předchází reálnému testování látek v laboratoři, které je drahé a časově náročné. Díky zapojení počítačů můžeme vytipovat vhodné kandidáty z milionů molekul, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že novou látku skutečně najdeme.
Metody, které jsem zkoušela, dávaly srovnatelné výsledky s těmi současnými. Jejich vývoj a vylepšování mi zabralo řádově měsíce. Je šance, že při dalším výzkumu a správné parametrizaci nové metody předstihnou ty dosavadní a začnou se v praxi používat. To je však pouze hypotéza. Stejně dobře se může ukázat, že vylepšit nepůjdou, nebo ne dostatečně. Navíc jsou mé metody z principu výpočetně mnohem náročnější než ty současné.
V bakalářce jste propojila několik přístupů. Jste spíše nevyhraněný typ? Je vám obecně bližší pohyb na pomezí různých oblastí?
Řekla bych, že ano, zajímám se o spoustu věcí. Přijde mi důležité obory propojovat. Když si mají navzájem co nabídnout, je škoda toho nevyužít. Taky proto jsem teď hlavní organizátorkou korespondenčního semináře M&M pro středoškoláky se zájmem o matematiku, fyziku a informatiku. Snažíme se studentům v těchto oborech rozšířit obzory a naučit je poznatky kombinovat. Výhodou navíc je, že se řešitelé navzájem poznají, takže v budoucnu, až budou dělat nějaký svůj výzkum, pro ně bude možná snazší zajít za kamarádem z jiného oboru a požádat ho o pomoc. Korespondenční seminář M&M zaštiťuje a financuje Matfyz a organizují jej jeho studenti.
Jak jste si našla cestu k informatice? Přeci jen, většinou to bývá tak, že si s počítačem „hrají“ hlavně kluci…
Bylo to právě díky seminářům, které jsem jako středoškolačka začala řešit. Potkala jsem na nich hodně lidí, kteří studují, cvičí a vyučují na Matfyzu. A jelikož pocházím z Prahy, mohla jsem už v průběhu střední školy navštěvovat některé večerní přednášky.
Všichni lidé, které jsem díky korespondenčním seminářům poznala, byli skvělí. Atmosféra na škole se mi moc líbila. Když jsem se tedy v maturitním ročníku rozhodovala, kam jít studovat, tak byla volba jasná. Svou roli v tom měl i můj přítel, který také vystudoval informatiku na Matfyzu a kterého jsem potkala právě na soustředění jednoho korespondenčního semináře.
Na Matfyzu máte kolem sebe převážně mužský kolektiv. Čím to je, že do ročníků nastupuje více kluků než holek?
Ve společnosti jsou poměrně silně zažité stereotypy, které si většinou neuvědomujeme, ale často podle nich jednáme či reagujeme. Mám pocit, že si kvůli tomu hodně dívek dvakrát rozmyslí, jestli chce jít studovat informatiku nebo ne, protože stereotyp praví, že je to mužská doména.
Na druhou stranu pak jdou na školu jen ty dívky, které o obor mají opravdu zájem. Možná také díky tomu jich dostuduje větší procento než kluků, z nichž se někteří pro informatiku rozhodnou jen proto, že umějí hrát počítačové hry nebo prostě nevědí, co chtějí studovat.
Jinak musím říct, že mně osobně mužský kolektiv na Matfyzu spíše vyhovuje. Kluci si nás poměrně váží, když je nás holek na škole tak málo.
Jaký mají podle vás smysl projekty jako Czechitas?
Mám pocit, že hlavní je právě bourání zažitých stereotypů. Osobně nemám ráda pozitivní diskriminaci ani povinné kvóty pro ženy, protože pak přichází nejistota, zda se mi něco povedlo díky mým schopnostem, nebo proto, že jsem žena a někdo musel splnit předpis. Cenu Czechitas tedy vnímám spíš jako příležitost trochu zviditelnit ženy v IT, aby si společnost začala uvědomovat, že na tom není nic divného.
Sama jsem na žádném kurzu pořádaném Czechitas nebyla, ale věřím, že je dost dívek, zejména v nižším věku, které se bojí přijít do prostředí plného kluků, se kterými mají zkušenost pouze takovou, že je při hodině tahají za vlasy... Než jsem poznala chlapce se zájmem o matematiku a programování, tak jsem pánskou společnost také spíše nevyhledávala.
Co mohou kromě dalších pracovních sil ženy do oblasti IT přinést?
Podle mě je to třeba pečlivost a svědomitost, tedy snaha psát udržitelný a dobře zdokumentovaný kód. Pak taky lepší schopnost plánovat a správně si rozložit práci, abych před deadlinem nemusela strávit celou noc doděláváním projektu. Mám pocit, že to bývá hlavně mužská doména – hecnout se a urvat to „na sílu“. Ženy asi mají také větší cit pro týmovou práci, raději spolupracují, než soutěží.
Nedělám ale takové generalizace ráda, i tohle jsou možná takové stereotypy, ke kterým jsme odmala vedení, že takoví máme či nemáme být, rozhodně to neplatí univerzálně. Poslední faktor je ten, že téměř čistě mužské (ale i čistě ženské) kolektivy fungují trochu degenerovaně. Pro všechny je přínosné, když je kolektiv alespoň do jisté míry smíšený.
Kde se vidíte v budoucnu? Ve výzkumu, nebo IT firmě?
V průběhu střední školy jsem se viděla ve výzkumu. Posledních pár let si tím však nejsem zcela jistá, klady i zápory vidím u obojího. Nakonec asi bude hrát roli, kde objevím nějaké téma či projekt, který mě opravdu zaujme. To mi připadá jako mnohem důležitější hledisko.
Mohlo by vás také zajímat:
Luděk
Cigler: Ve světě už jsem jako doma
Grace
Hopper Celebration of Women in Computing
L.
Trochtová: Lovci talentů o Matfyzu vědí