Devatenáctá otázka ankety Mezi námi patří prof. Jiřímu Hořejšímu. Respondenta v minulém díle vybral prof. Vladimír Matolín.
Bude vůbec někdy možné objektivně zhodnotit kvalitu výsledků vědecké práce?
Myslím si, že zcela objektivní hodnocení kvality výsledků vědecké práce nebude nikdy možné. Nevyhnutelně se totiž stává, že i velmi kvalitní vědecká práce projde bez povšimnutí – například proto, že je současníky nepochopena či nezapadá do momentálního hlavního proudu v daném oboru (resp. do dobové módy), nebo prostě proto, že autoři nemají afiliaci dostatečně renomované instituce. Tyto situace určitě zažili mnozí z nás, ale počáteční nepochopení postihlo i některé z pozdějších laureátů Nobelovy ceny – příklady není těžké najít.
Takové přehlédnuté a nedoceněné práce pak samozřejmě mají, alespoň po nějakou dobu, málo citací od jiných autorů, což se může negativně odrazit v jejich krátkodobém mechanickém hodnocení administrátory vědeckého provozu. O kvalitě dané vědecké práce tak někdy rozhodne až historie. Ale přestože jde o horizont třeba jen jedné dekády, pro nedoceněného badatele to může mít zásadní důsledky – např. nezíská stálou akademickou pozici, a odejde proto do komerční sféry (což je naštěstí obvykle kompenzováno alespoň lepším výdělkem – každý mrak má stříbrný okraj).
Zmíněné riziko bude určitě existovat vždy. Přesto však je hodnocení vědeckých výsledků na základě jejich citační odezvy jedním z mála alespoň částečně spolehlivých přístupů. Zkušený hodnotitel s takovými daty dokáže pracovat, a v mnoha případech tak oddělit příslovečné zrno od plev. Dalším používaným, poněkud mechanickým kritériem hodnoty vědecké práce je její publikace v některém z prestižních časopisů, zatímco na články publikované v časopisech s nižším impaktním faktorem se často hledí s despektem. Občas se ovšem stane, že práce odmítnutá elitním periodikem, a následně publikovaná ve „druhořadém“ žurnálu se po letech ukáže jako důležitá. Svého důstojného citačního ohlasu se tak třeba nakonec dočká, ale pro autory to už může být z výše uvedených důvodů pozdě.
Se scientometrií by se to prostě nemělo přehánět (viz nepříliš dobré zkušenosti s „kafemlejnkem“ v uplynulých letech), ale přece jen alespoň částečně funguje. Můj soukromý odhad je, že naše standardní metody hodnocení mají účinnost tak 80%. Pro toto číslo ovšem nemám žádné vědecké zdůvodnění, je to jen moje zobecněná životní zkušenost.
prof. RNDr. Jiří Hořejší, DrSc.
Ústav částicové a jaderné fyziky, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova
Otázka na prof. Pavla Cejnara: Je reálné očekávat, že se UK během nadcházejících pěti let dostane do první stovky v žebříčku světových univerzit? > Odpověď
Další díly ankety:
Mezi
námi: Co brání snadnějšímu přenosu výsledků z laboratoře do
praxe?
Mezi
námi: Jak lze nanokompozitní a nanostrukturované materiály využít v moderní medicíně?
Mezi
námi: Co jsou micropillars a co nám prozradí jejich studium?
Mezi
námi: Jak poslouchat, co vypravují krystaly?
Mezi
námi: Jára Cimrman prohlásil, že budoucnost patří aluminiu. Není to
spíš tak, že budoucnost patří magnéziu?
Mezi
námi: Jak vzniká dobrý učitel fyziky?
Mezi
námi: Co pohání kontinenty na Zemi? A čím je Venuše jiná?
Mezi
námi: Jak pozná teoretický fyzik, zda výsledky jeho bádání jsou
správné?
Mezi
námi: V čem spočívá vědecká excelence MFF UK v matematice?
Mezi
námi: Z čeho pramení výborná atmosféra ve vašem týmu doktorandů,
postdoktorandů a mladých kolegů?
Mezi
námi: Existuje podle Vašeho názoru období (nebo více období) v naší
historii, které byste označil jako „zlatá doba české matematiky“ a proč?
Mezi
námi: Co je to pravděpodobnost v přirozeném světě, co je to
pravděpodobnost ve světě matematiky a jak spolu souvisejí?
Mezi
námi: Matematici matematiku objevují, anebo tvoří?
Mezi
námi: Existuje něco jako buňky na matematiku?
Mezi
námi: Vysoká škola versus Akademie věd – které prostředí je
pěstování vědy příznivěji nakloněno?
Mezi
námi: Jsou matematika a hudba dvě strany jedné mince?
Mezi
námi: Kolik kilogramů Matfyzu létá ve vesmíru?
Mezi
námi: Kdo je pro mě matfyzák?