V tomto díle putovní ankety osobností Matfyzu odpovídá doc. Mirko Rokyta na otázku, kterou mu v minulém díle položil prof. Zdeněk Němeček.
Otázka: Teoretici říkají, že matematika a hudba jsou dvě strany jedné mince. Jak je to z praktického hlediska, hrajete při přednáškách, počítáte při koncertu?
Matematika a hudba mají skutečně společného více, než se běžně soudí. Podle mého názoru není hudba pouze výborný „doplňkový sport“ pro matematika (i když tím je jistě také), ale pojí ji s matematikou mnohem hlubší pouta – za prvé společná touha po struktuře věcí a za druhé invence, bez které je aktivní uchopení obou těchto disciplín nemyslitelné.
To, že je matematika (na rozdíl od počtů) vědou především o struktuře, uspořádání a zákonitostech, není snad nutné – zvláště na Matfyzu – nijak moc obhajovat. I hudba však má svoji strukturu, bez které není hudbou, ale beztvarou směsí zvuků. Písně jsou strukturované do slok a refrénu, symfonie do vět. Ale nejen to. Každá skladba má své tempo a tóninu, každá tónina své předznamenání, každá hudební forma strukturu harmonických pochodů. Například těch, které jsou založeny na známých „pevných bodech“: tónika, subdominanta, dominanta, mollový akord na šestém stupni. Pokud jste někdy hráli na kytaru Dajánu, pak vězte, že ta čtyři „kila“, která jste k tomu použili (byť v jiném pořadí), byly právě ty akordy, o kterých tu teď byla řeč.
Každý muzikant musí přirozeně umět počítat. Když ne nahlas, tak určitě v duchu, a možná i tak automaticky, že už to často ani nevnímá. Při sóle umí podvědomě napočítat 8 či 16 taktů a vnímat lehké a těžké doby, které se v nich vyskytují. Jen tak se melodie i improvizujícího muzikanta hezkým obloukem uzavře a vrátí a nevypadá tak jako něco, co neskončí, ale prostě jen přestane.
I matematika má však svou intuitivní či, chcete-li, „improvizační“ část, která ji posouvá ze škatulky pouhé „mechanické vědy zabývající se formálními úpravami a odvozováním vzorečků“ směrem k umění, tedy k něčemu, co vyžaduje invenci, tvůrčí nápad. K něčemu, čemu se říká „vymýšlet“ či „dělat matematiku“.
Existují výborní interpreti hudby (kterou třeba složil někdo jiný) stejně jako existují výborní učitelé matematiky (kterou třeba vymyslel někdo jiný). Ale kromě nich existují i skladatelé přicházející s novými nápady, které svou krásou nadchnou ty, kteří hudbu vnímají a rozumějí ji, stejně jako bývají nadšeni matematici tváří v tvář nové myšlence, nečekaně odhalené souvislosti či rozkryté struktuře věcí.
Ale abych odpověděl na položenou otázku: ano, i při hraní počítám, i když třeba jen v duchu a možná i nevědomky, a i při přednášení si hraju, jako kdybych měl pod prsty místo bílé křídy klapky svého nástroje.
doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc.
Katedra matematické analýzy, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlovy v Praze
Otázka na prof. Luboše Picka: Říká se, že vědci, pracující na vysoké škole, mají proti zaměstnancům Akademie věd tu výhodu, že jsou v bezprostředním styku se studenty a výukou. Jak to vnímáte vy? > Odpověď
Další díly ankety:
Mezi
námi: Co pohání kontinenty na Zemi? A čím je Venuše jiná?
Mezi
námi: Jak pozná teoretický fyzik, zda výsledky jeho bádání jsou
správné?
Mezi
námi: V čem spočívá vědecká excelence MFF UK v matematice?
Mezi
námi: Z čeho pramení výborná atmosféra ve vašem týmu doktorandů,
postdoktorandů a mladých kolegů?
Mezi
námi: Existuje podle Vašeho názoru období (nebo více období) v naší
historii, které byste označil jako „zlatá doba české matematiky“ a proč?
Mezi
námi: Co je to pravděpodobnost v přirozeném světě, co je to
pravděpodobnost ve světě matematiky a jak spolu souvisejí?
Mezi
námi: Matematici matematiku objevují, anebo tvoří?
Mezi
námi: Existuje něco jako buňky na matematiku?
Mezi
námi: Vysoká škola versus Akademie věd – které prostředí je
pěstování vědy příznivěji nakloněno?
Mezi
námi: Kolik kilogramů Matfyzu létá ve vesmíru?
Mezi
námi: Kdo je pro mě matfyzák?