Václav Derner: Matematika je celoživotní láska

Václav Derner: Matematika je celoživotní láska

Matematika / rozhovor

Co spojuje hudbu s matematikou? Odpověď je jednoduchá: Václav Derner. Vystudoval Matfyz a několik let se matematice aktivně věnoval. Pak se ovšem rozhodl změnit směr a postavil se do čela uznávané Filharmonie Hradec Králové. Ředitelský post teď po více než 20 letech opouští a prý se těší i na to, až si znovu spočítá Děmidovičovy příklady…

Ředitelské křeslo Filharmonie HK opouštíte po 23 letech. Co uděláte jako první, až za sebou v červnu naposledy zavřete dveře kanceláře?

To není na začátek zrovna nejjednodušší otázka. Upřímně, nevím… Až dosud jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. Beru život tak, jak jde. A teprve když je třeba něco řešit, tak to řeším. Ukončit činnost v „křesle“ ředitele FHK bylo praktické rozhodnutí. Jsem v této pozici dlouhých 23 let, v současné chvíli jsem tedy nejdéle sloužící ředitel. Ale abych se vrátil k původní otázce, co udělám, až dveře zaklapnou naposled: snad se podívám, zda je zavřeno dobře, aby na toho, kdo do křesla usedne po mně, netáhl závan minulosti.

Najdete si teď více času třeba na matematiku?

Tak na to se právě těším. Možná že vytáhnu i starou knihu Děmidoviče a budu si pro radost počítat jeho příklady. To mě vždycky moc bavilo, zvláště tehdy, když byl jeho i můj výsledek stejný.

Co pro vás matematika znamená?

To je spíše filozofická otázka. Matematiku vnímám jako abstraktní myšlení, které má ale pevný řád. Zdá se, jako by to šlo proti sobě, ale ukažte mi jediný vztah, který zákony matematiky nesplňuje: pro a proti, dráhy hvězd, těleso ponořené, zlatý řez, Pythagoras, Mendělejev… A taky hudba.

Co bylo ve vašem případě dřív – náklonnost k matematice, anebo k hudbě?

Muziku jsem měl rád už od dětství. I když musím říct, že vždycky záleží na tom, s kým se v daný okamžik potkáte. Můj děda – pekař – hrál v kostele v Třebechovicích na varhany. Moc jsem se s ním nepotkal, ale možná něco z jeho vášně k muzice ke mně promluvilo. Chodit do ZUŠ na piano byla skoro povinnost, jinak by klavír Petrof u nás doma zahálel. Hodně jsem se věnoval sborovému zpěvu, na kůru v Třebechovicích jsme provedli řadu skvělých skladeb, hrál jsem na kontrabas se skupinou Učedníci, vedl sbor Chorus coronae, organizoval mezinárodní setkání chrámových sborů… Prostě bez muziky mi žít tak nějak nešlo.

A co ta matematika?

S matematikou mě spojilo gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové a moje třídní profesorka paní Eva Kuřinová. Byla to starší dáma s přísnými nároky, které uplatňovala hlavně v hodinách matematiky. Pod jejím vedením mě matika začala nesmírně bavit.

Co rozhodlo, že půjdete studovat Matfyz, a ne hudbu?

Po gymplu jsem zvažoval tři pozice: hudební vědu na Filozofické fakultě UK, medicínu a Matfyz. Nakonec jsem zvolil třetí cestu. Částečně za to vděčím i svému otci, který měl politický škraloup, takže přijetí na humanitní obory nebylo v mém případě příliš reálné. Ale myslím, že tehdejší vláda nevzala v potaz, že všechny tyto obory spolu velmi úzce souvisí.

Vaše studia se odehrávala na konci 70. let. Jak na tohle období vzpomínáte?

Bylo to nejkrásnější období, jaké jsem prožil. Já, venkovan od Hradce Králové, jsem se najednou objevil v Praze, v šedivém městě plném otlučených fasád, kde toho moc nefungovalo. Koleje jakž takž fungovaly, navíc byly za hubičku. A vedle toho úžasná atmosféra disentu, přednášky po domácnostech, Josef Zvěřina, Jiřina Šiklová, Oto Mádr...

Matematiku jste vystudoval a 15 let se jí věnoval. Co konkrétně jste dělal?

Pracoval jsem na Lékařské fakultě v Hradci Králové, pak v Kancelářských strojích a nakonec v hradecké fakultní nemocnici. Věnoval jsem se programování a také správcovství počítačové sítě na oddělení imunologie. Velmi mě bavilo i statistické zpracování zdravotnických dat, kdy jsme se přes několik studií dostali i na konferenci v Buenos Aires v Argentině. Tehdy mě zaměstnávaly především grafy a kontingenční tabulky, prostě láska na celý život.

V roce 2000 jste vyměnil dráhu matematika za post ředitele filharmonie. Byl návrat k hudbě splněným snem?

Tak se to úplně říct nedá. U každého člověka, snad kolem čtyřicítky, ale každý to má jinak, přijde období, kdy přemýšlí, co dál. Mně se tehdy nabídla možnost totální změny – otevřelo se místo ředitele Filharmonie Hradec Králové. Do té doby jsem pracoval na imunologii hradecké nemocnice v kolektivu asi 20 žen a myslel jsem, že už mě nic nepřekvapí. Tak jsem do toho šel a kupodivu ze 14 uchazečů vybrali právě mě. A sen? Občas si myslím, že se mi to zdá dodnes…

Šla od té doby matematika na vedlejší kolej, anebo jste i v čele filharmonie uplatnil matematické uvažování?

Matematika nikdy na druhou kolej nemůže jít. Jak jí jednou načichnete, nepustí vás. Možná nebudete počítat jedna plus jedna, ale budete vědět souvislosti a to vás podrží a pomůže vám jít vpřed.

Přemýšlí jinak matematik a jinak hudebník?

Abych pravdu řekl, tak si myslím, že moc ne. Oba mají vzorce, které musí naplnit. Naplnit něčím víc. Když je strohá matematika a strohá muzika, tak pak je obojí nudné. Dejte tam prostor něčemu navíc a otevřou se vám dveře dokořán.

Co ještě matematiku a hudbu spojuje?

Vracíme se k původním otázkám. Dráhy hvězd, řád… A možná že má hudba prostřednictvím matematiky možnost více skrze emoce posunout vnímavého člověka blíž k pochopení podstaty světa. Ale to už je čistá filozofie.

Řekněte na závěr, na co ze své ředitelské éry jste nejvíce pyšný?

Že jsem to přežil /smích/. Ale vážně. Té práci jsem věnoval, a to velmi rád, spoustu energie. A i přes nějaké těžší chvíle se nám snad podařilo tenhle skvělý orchestr pevně ukotvit v dnešním rozbouřeném světě na pravém místě. Máme skvělého šéfdirigenta, výborný kolektiv v managementu, podařila se generační výměna v ansámblu, máme nový koncertní prostor se skvělou akustikou, mistrovské třímanuálové varhany, které by nám mohl závidět kdekterý sál. Etablovali jsme se na poli velké symfonické klasické hudby, v oboru crossover, ale i při uvádění českých premiér soudobé světové hudby. Angažujeme se i ve společenském životě připomínkou hudebních tradic v rámci Hradeckého memoriálu. Nahráváme pro renomované společnosti, naše koncerty vysílá v nejprestižnějších vysílacích časech Český rozhlas, Česká televize nebo i televize Noe. Jsme zváni na prestižní festivaly. A tak dál…

RNDr. Václav Derner
Vystudoval matematiku na MFF UK. Jako matematik a programátor pracoval na Lékařské fakultě v Hradci Králové, v národním podniku Kancelářské stroje a ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. V roce 2000 se stal ředitelem Filharmonie Hradec Králové. Pod jeho vedením se z hradecké filharmonie stalo respektované hudební těleso ověnčené několika cenami. Václav Derner se mj. zasloužil o prosazení soudobé hudby do dramaturgie orchestru. Dlouhodobě aktivně podporuje kulturní a společenské dění nejen v Hradci Králové, ale i v rodných Třebechovicích pod Orebem. V roce 2015 získal za svou činnost Cenu města Hradec Králové. Hraje na varhany a zpívá ve sboru.



Mohlo by vás také zajímat:

Dobrodružství mého života
Tanečník Karel Vaněk: Logiky si cením dodnes
Účast v grand slamu jsem si vypočítal