Třicet let na síti

Třicet let na síti

Informatika / článek

Uběhlo 30 let od chvíle, kdy se Česká republika poprvé oficiálně připojila k internetové síti. Stalo se tak v únoru roku 1992 na půdě ČVUT v pražských Dejvicích. Nikdo ze svědků této události tehdy pravděpodobně netušil, jak masovou záležitostí se o pár desítek let později internet stane.

Pozvánka na oficiální zahájení provozu internetové sítě v ČSFR
Pozvánka na oficiální zahájení provozu internetové sítě v ČSFR

Je dobré připomenout, že v roce 1992 byla počítačová síť nazývaná Internet stará již více než 20 let. Snahy o vzájemné propojení počítačů se objevovaly již v 60. letech a první „opravdová“ experimentální síť ARPANET vznikla v USA v roce 1969. Poměrně záhy, v roce 1973, byly položeny základy dnes používaného komunikačního protokolu TCP/IP. V lednu roku 1983 byl pak z důvodu postupného rozšiřování internetu zaveden systém doménových jmen DNS. Koncem 80. let se tato počítačová síť, která měla zprvu sloužit jen výzkumným účelům, začíná pomalu otevírat také komerčním subjektům.

Informační systém pro fyziky

Rozvoj internetu, a zejména pak vznik prohlížeče WWW, je významně spojen s Evropskou organizací pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě. V této renomované instituci, disponující největší částicovou laboratoří v Evropě, působil od roku 1980 také britský vývojář a informatik Timothy John Berners-Lee. Tento původně vystudovaný fyzik chtěl umožnit svým kolegům, částicovým fyzikům, aby mezi sebou mohli pohodlně sdílet data z výzkumů. Většina dokumentů totiž byla dostupná pouze z jednoho místa a v jednom exempláři.

Timothy Berners-Lee, známý pod zkratkou TimBL, přišel s myšlenkou vytvořit multimediální informační systém propojených počítačů, který umožní rychlý přístup k různým zdrojům informací uloženým na více místech. Jeho zásluhou vznikl první webový prohlížeč WorldWideWeb (později přejmenovaný na Nexus), který byl určen speciálně pro počítač NeXT v CERNu. Za velký přínos pro vědu byl Berners-Lee v roce 2004 královnou Alžbětou II. uveden do šlechtického stavu a v roce 2016 mu bylo za zásluhy o rozvoj webových technologií uděleno i nejprestižnější informatické ocenění, cena A. M. Turinga.

Další vývoj internetové sítě byl ovlivněn postupným rozšiřováním počítačů na konci 80. let a také rozvojem telekomunikačních sítí, které umožňovaly propojení pracovišť, zpočátku zejména univerzit a vojenských center. Telekomunikační sítě, resp. jejich rozsah a kvalita, zároveň významně limitovaly rychlost přenosu dat. Připomeňme, že v té době velmi široce používaný dálnopis používal komunikační rychlost 50 bitů za sekundu, později 300 bitů za sekundu. Postupně se přenosová rychlost musela zvyšovat až na „závratných“ 9 600 bitů za sekundu. Od roku 1992 začalo nasazování WWW (World Wide Web) a v témže roce byl k internetu připojen také Bílý dům.

Internet v Česku

Rok 1992 byl tak velmi raným obdobím dostupnosti internetu a Česká republika (tehdy ještě ČSFR) byla u toho rovněž. Asi desetičlenná skupina z okruhu odborníků ČVUT se již v říjnu roku 1990 pokusila o první experiment. Čeští akademici využili dobrých kontaktů, které měli s pracovníky univerzity J. Keplera v rakouském Linci, kam vedlo datové propojení o rychlosti 9,6 kb/s využívané pro provoz tamější počítačové sítě EARN (European Academic and Research Network). Pomocí vytáčené linky se tehdy českým výzkumníkům podařilo navázat spojení s rakouským pracovištěm a propojit tak dva počítače. Z dnešního pohledu šlo o navázání mezinárodního telefonního hovoru nevelké kvality, který byl navíc velmi drahý. Avšak záhy po tomto prvním „úspěchu“ byly z podpory získané od americké nadace George Mellon Foundation pořízeny modemy, které umožnily rychlost navýšit na 19,2 kb/s. Díky tomu bylo možné se prostřednictvím uzlu v Linci připojit na internet pevným datovým okruhem. Polovina kapacity byla tehdy využita na připojení do sítě Internet, druhá na připojení do později zaniklé sítě BITNET (Because It's Time NETwork).

Po sérii testů mohl být internet poprvé oficiálně představen české veřejnosti. Došlo k tomu ve čtvrtek 13. února 1992 v posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích. Tam se na pozvání Jana Gruntoráda, tehdejšího vedoucího oddělení informačních soustav Oblastního výpočetního centra vysokých škol a pozdějšího ředitele sdružení CESNET, sjeli odborníci z různých institucí včetně zástupce americké National Science Foundation, která udělovala souhlasy k připojení.

Tehdejší ČSFR byla teprve 39. zemí světa, která se k internetu oficiálně připojila. Předpokládalo se, že internetová síť bude využívána pouze k výzkumným účelům v rámci vysokých škol. Větší rozvoj zpočátku brzdila nízká rychlost a vysoká cena připojení. To se však díky rozvoji technologií v následujících letech změnilo. Zatímco při prvním připojení dosahovala přenosová rychlost zmíněných 19,2 kb/s, v současné době je například akademická síť CESNET2 s mezinárodním internetem spojena linkami s desítkami přenosových kanálů o rychlostech 100, 40, 10 a 1 Gb/s. A ukazuje se, že i toto propojení bude v budoucnosti potřebovat další nové technologie s cílem dosáhnout vyšších rychlostí a vyšší kapacity přenosů.

Od roku 1995 se internet v České republice začal liberalizovat a mohla na něj vstoupit komerční sféra. Například v roce 1996 vznikl internetový portál Seznam.cz. Jak uvádí Český statistický úřad, ještě v roce 2000 využívalo internet u nás jen 10 % osob starších 16 let, zatímco dnes k němu má přístup 83 % domácností. A ve světě využívá internetovou síť více než polovina lidské populace. Vedle ryze technických výzev tak před experty nyní stojí několik nových důležitých otázek, které se týkají zejména zachování svobody a otevřenosti internetu a současně zajištění jeho bezpečnosti.

Záznam konference uspořádané při příležitosti 30 let internetu v ČR


Mohlo by vás také zajímat:

Půlstoletí s mikroprocesory
Odešel vynálezce sir Clive Sinclair
Čtyřicet let osobních počítačů