Světové tiskové agentury oznámily, že dne 16. září 2021 odešel ve věku 81 let sir Clive Marles Sinclair. Britský vynálezce dal světu kapesní kalkulačku a přispěl k rozšíření osobních počítačů. Po dlouhém boji s rakovinou zemřel minulý čtvrtek ve svém londýnském domově.
Dnešním mladým uživatelům počítačů jméno Sinclair nejpíš mnoho neřekne, mezi pamětníky však může vyvolávat vzpomínky třeba na mikropočítač ZX Spectrum. Ten u nás v polovině 80. let pomohl výrazně oživit tehdejší poněkud šedé technické vybavení začínající éry výpočetní techniky. O tom však až později.
Clive Sinclair se narodil 30. července 1940 v hrabství Surrey nedaleko Londýna a již od mládí jej více než studium bavila elektronika. V 21 letech založil společnost Sinclair Radionics Ltd., protože však neměl dostatek financí, přijal nabídku místa technického redaktora časopisu Instrumental Practice. Díky práci v redakci se dostal do bližšího kontaktu s výrobci polovodičových součástek a získal prostředky pro rozjezd vlastního byznysu.
Mezi první úspěšně výrobky jeho firmy patřily miniaturní zesilovač a miniaturní rozhlasový přijímač Sinclair Slimline. Nadšení vyvolala také kalkulačka Sinclair Cambridge uvedená na trh v roce 1973. Přestože měla velkou spotřebu a pár dalších „drobných“ vad – mimo jiné se po určité době používání nedala vypnout, protože kontakty posuvného vypínače vytvořené na desce plošného spoje se po čase zanesly pokovením z niklu a vznikla tak vodivá cesta – především díky své ceně necelých 30 liber si získala všeobecnou oblibu. O rok později byla na trh uvedena kalkulačka Sinclair Cambridge Scientific s vědeckými funkcemi (sin, cos, tan). Stála necelých 50 liber, což bylo o pět liber méně, než cena konkurenčního výrobku od firmy Hewlett-Packard.
Konec 70. let minulého století se nesl ve znamení strmého vývoje malých stolních počítačů. Tuto éru zahájila vlastně již v roce 1972 firma Xerox svým modelem Xerox Alto, dalším velkým hráčem na trhu byla firma Hewlett-Packard. Stolní počítače ovšem byly poměrně drahé, jejich pořizovací cena šplhala až k 20 000 dolarů, a vývojáři proto hledali nové možnosti a způsoby architektury.
Během 70. let se na scéně objevilo několik firem, které na trh uvedly mikroprocesory – součástky umožňující vytvořit jádro malého počítače. V roce 1977 byl představen stolní mikropočítač Commodore PET osazený mikroprocesorem 6502, který se do jisté míry stal jakýmsi „pravzorem“ pro další směřování této oblasti výpočetní techniky. V roce 1979 jej bylo možné pořídit za 700 liber a deník The Financial Times tehdy předpověděl, že ceny počítačů by během pěti let mohly klesnout až na 100 liber. Clive Sinclair se s razancí sobě vlastní rozhodl toto snížení cen ještě urychlit. V roce 1980 uvedl na trh malý počítač ZX80 s osmibitovým mikroprocesorem Zilog Z80.
Počítač potřeboval ke své práci televizor jako zobrazovací jednotku a běžný kazetový magnetofon pro ukládání a nahrávání programů. Cena sestaveného malého stroje byla stanovena na 99,95 liber (tedy pod 100 liber) a na 79 liber za stavebnici. Jen do září roku 1980 se jej prodalo více než 20 000 kusů.
Revoluce malých počítačů a slepá ulička
Už v březnu následujícího roku se na trhu objevila vylepšená verze počítače s názvem ZX81. Místo původně osazených 22 obvodů obsahovala jen šest obvodů (včetně speciálně navrženého zákaznického obvodu ULA od firmy Ferranti), dvojnásobně velkou paměť ROM (díky tomu bylo možné programovat pomocí interpreteru jazyka BASIC s čísly v pohyblivé řádové čárce) a paměť RAM „jen“ 1 KB. Klávesnice byla opět membránová. K počítači si uživatel mohl dokoupit přídavný paměťový blok 16 KB. V kontextu tehdejší doby šlo o opravdový „trhák“, který oslovoval hlavně mladé začínající programátory. A to ještě nebylo vše.
V únoru 1982 Sinclair představil nový počítač, který přinesl revoluci nejen do oblasti malé výpočetní techniky, ale svým způsobem také do našich končin. Šlo o malý počítač ZX Spectrum, který se dal za přijatelnou cenu pořídit také v prodejnách TUZEX. Díky tomu se počítače mohly dostat i mezi mladé počítačové a později také herní uživatele.
Nová konstrukce vycházela z koncepce ZX81, obsahovala opět zákaznický obvod ULA, paměť RAM 48 KB, jednoduchý zvukový generátor a možnost barevného zobrazení na připojeném televizoru. K počítači bylo možné připojit i vnější paměťovou jednotku Microdrive. Klávesnice byla vytvořena gumovými špalíky, takže práce na ní byla již mnohem komfortnější. Počítače a jeho dalších variant se prodalo několik milionů kusů.
U příležitosti 43. narozenin byl Clivu Sinclairovi udělen za jeho úspěchy a vynálezy titul sir. Sám Sinclair doufal, že ZX Spectrum bude sloužit jako finančně dostupný domácí počítač (proto tlačil cenu co nejníže) pro lidi, kteří se chtějí naučit programovat. Údajně moc nevěřil ve výraznější rozvoj počítačových her. Opak se však stal pravdou. Když se ZX Spectrum stalo koncem 80. let jednou z dominantních herních platforem, Sinclair z toho prý nebyl vůbec nadšený. Avšak byly to právě herní aplikace, díky kterým se malé počítače tak rozšířily. Začátkem 90. let převzaly žezlo v herní oblasti osobní počítače PC, které známe dnes.
Bohužel ne všechny vynálezcovy nápady slavily úspěch. Bateriovou tříkolku Sinclair C5 můžeme považovat za velmi vizionářský vynález a jisté zahájení ekologické dopravy. Bohužel její pořizovací cena byla v roce 1985 příliš vysoká. Vozítko mělo navíc omezený dojezd, jezdilo poměrně pomalu a nedokázalo zdolávat kopce.
Clive Sinclair, přezdívaný „největší britský koumák”, podle slov dcery Belindy v rozhovoru pro stanici BBC, až do konce svých dní pracoval na dalších vynálezech. „Protože to bylo to, co rád dělal. Byl vynalézavý a nápaditý, bylo to pro něj vzrušující dobrodružství a jeho vášeň,” uvedla jeho dcera. Je proto jistou ironií osudu, že muž, který svými počítači změnil mnoha lidem život, se před časem stanici přiznal, že on sám počítač nepoužívá. Prý se nerad rozptyluje a pokud by měl počítač, začal by přemýšlet, co všechno byl na něm měl změnit, a to prý nechce…