Byla dítětem Velké francouzské revoluce a revolučního ducha našla i sama v sobě, když se rozhodla postavit přání své rodiny i společenským konvencím a zasvětila život matematice. Geniální matematička a myslitelka, na kterou se ale mnozí kolegové dívali spatra, položila základy teorie pružnosti a přispěla k dalším objevům na poli matematiky a fyziky.
Marie Sofie Germainová se narodila 1. dubna 1776 v jednom z pařížských domů na Rue Saint-Denis. Její otec Ambroise-Francois Germain obchodoval s hedvábím a matka Marie Madeleine byla ženou v domácnosti, jak se v 18. století slušelo a patřilo. Rodina patřila do vyšší střední třídy, a ještě si polepšila, když byl Sofiin otec zvolen do rady nově založené francouzské centrální banky Banque de France. Sofie měla dvě sestry, které se velmi dobře vdaly, zatímco ona si za svou životní lásku zvolila matematiku.
Zájem o matematiku se u ní poprvé projevil, když jí bylo 13 let. V pařížských ulicích právě probíhala revoluce a mladá Sofie nesměla sama ven, protože rodiče se o ni báli. A tak jí nezbylo nic jiného než se zabavit doma. Trávila čas v otcově knihovně a četla. O matematiku se prý začala zajímat po přečtení příběhu o Archimedově smrti. Legenda praví, že při římské invazi do Řecka byl Archimedes propíchnut kopím poté, co neodpovídal na dotazy římského vojáka. Archimedes byl natolik zaujat matematickým problémem, že zapomněl na celý svět, a to ho stálo život.
Mladá Sofie si kladla otázku, co je to za vědu, kvůli níž se slavný učenec nechal zabít. Do studia se tedy ponořila hlouběji. Když rodiče zjistili, čím si Sofie krátí dlouhou chvíli, začali jí její zájem – pro dívku zcela nevhodný – rozmlouvat. Zpočátku brali Germainovi počínání své dcery spíš jako mladický rozmar a spoléhali na domluvy. Sofiin zájem o matematiku však neopadal, ba naopak. Mladá dívka trávila studiem celé dny i noci. Tehdy si rodiče uvědomili, že to jejich dcera myslí s matematikou vážně, a přistoupili k radikálnějšímu řešení – začali Sofii schovávat oblečení a svíčky, aby nemohla tmavé a studené noci trávit za psacím stolem. Sofie se však nevzdala a rodiče nakonec pochopili, že zákazy dceru od studia neodradí.
Veškeré své matematické znalosti získávala Sofie samostudiem, nikdy neměla soukromého učitele matematiky. Zpočátku četla knihy o matematice a geometrii ve francouzštině, ale záhy se naučila natolik dobře latinsky a řecky, že mohla díla antických mistrů studovat v originále. V roce 1794, když jí bylo osmnáct let, byla v Paříži založena École Polytechnique, která si kladla za cíl vzdělávat matematiky a vědce pro nově vzniklou první francouzskou republiku. Nebylo ale možné, aby se tam ke studiu zapsala žena. Vynalézavá Sofie tedy získávala zápisky z přednášek od šťastnějších mužských studentů a pokračovala ve svém domácím samostudiu diferenciálního počtu.
V té době ji zaujaly hlavně přednášky profesora Josepha Lagrange. Pod pseudonymem M. LeBlanc mu na konci semestru zaslala svou práci z matematické analýzy. Lagrange byl touto prací nadšen a s nadaným studentem se chtěl setkat osobně. O to víc ho ohromilo, když zjistil, že se za pseudonymem skrývá žena. Pokrokový Lagrange obdivoval úroveň znalostí, kterou Sofie získala samostudiem, a stal se jejím mentorem. Díky svému postavení profesora na École Polytechnique mohl nadanou studentku představit okruhu svých známých matematiků a vědců. Sofii se tak otevřel svět, o kterém celý život snila a ke kterému směřovalo veškeré její úsilí. Překážkou jí doposud bylo nejen ženské pohlaví, ale i sociální status. I když patřila do vyšší střední třídy, stále bylo společensky nepřípustné, aby se věnovala studiu. Zabývat se matematikou a přírodními vědami bylo do jisté míry dovoleno ženám aristokratkám, jež si prostřednictvím studia měly osvojit další zajímavé téma ke společenské konverzaci.
Sofie se v matematických úvahách zabývala teorií čísel. V roce 1804 zaslala některé ze svých výsledků německému matematiku Carlu Friedrichu Gaussovi a jak se jí již jednou osvědčilo, znovu použila svůj pseudonym M. LeBlanc. Jejich dopisování trvalo celé tři roky, než Gauss zjistil, že nadaný francouzský matematik je ve skutečnosti žena. Matematické přátelství pak pokračovalo až do roku 1809, kdy se Gauss stal profesorem astronomie na univerzitě v Göttingenu a teorie čísel už nebyla jeho hlavním zájmem. I přes několikaleté dopisování se osobně nikdy nesetkali.
Když konverzace s Gaussem utichla, začala se Sofie zabývat matematickou teorií chvění akustických desek, aby popsala výsledky experimentů německého fyzika Ernsta Chladniho. Za vyřešení problému vypsala francouzská akademie věd zvláštní cenu. Sofie Germainová byla jediná, kdo se do soutěže přihlásil. Z její práce však bylo patrné, že se jí nedostalo akademického vzdělání. Komise v jejích výpočtech objevila několik chyb a výsledky nebyly uznány. Neúspěch však Sofii neodradil a práci na akustické teorii začala konzultovat s Lagrangem. Až na třetí pokus, který od prvního dělilo sedm let tvrdé práce, se Sofii v roce 1816 podařilo cenu získat. Její pozdější dílo Recherches sur la thèorie des surfaces elastique položilo základy užité matematiky, matematické fyziky a teorie akustiky a elasticity.
Sofii Germainové se od některých kolegů matematiků dostávalo uznání. Spolupracovala s již zmiňovaným Lagrangem, Gaussem nebo s Legendrem. Díky úsilí Josepha Fouriera se jako první žena mohla účastnit zasedání francouzské akademie věd. Jiní matematičtí velikáni, jako například Poisson a Laplace, ji ale považovali za nedouka. Bohužel se nikdy nedozvěděla o čestném doktorátu, který se jí, na přímluvu Gausse, rozhodla udělit göttingenská univerzita. Sofie Germainová zemřela 27. června 1831 ve věku 55 let po prohrané bitvě s rakovinou prsu. Dostála revolučnímu duchu své doby a povedlo se jí získat úspěchy v oboru, který zůstal ještě po mnoho následujících desetiletí ženám zapovězen.
Mohlo by vás také zajímat:
Záhadná Madam
Wu
Niels
Bohr: Fyzik, který „zvěčnil“ atom
Sofia
Kovalevská: První doktorka matematiky