Sofia Kovalevská byla historicky první ženou, která získala doktorát z matematiky. Kvůli touze po vzdělání musela opustit rodné Rusko a uzavřít formální sňatek. Doktorský titul jí byl udělen na univerzitě v Göttingenu na základě prací, které napsala pod vedením velkého matematika Karla Weierstrasse.
Narodila se jako Sofia Vasiljevna Korvin-Krukovská 15. ledna 1850 v Moskvě do rodiny generála ruské carské armády ve výslužbě Vasilije Korvin-Krukovského a jeho ženy Elizabety Schubertové. Sofia měla o osm let starší sestru, později do jejich rodiny přibyl ještě rodiči vytoužený bratr. Velkou část dětství strávila na rodinném venkovském sídle v Palibinu. Když jí bylo 15 let, s rodinou se přestěhovala do Petrohradu.
Malá Sofia nikdy nechodila do školy. O veškeré její vzdělání se staraly chůvy, guvernantky a soukromí učitelé. Už od raného dětství ji provázel zájem o matematiku. Generál Korvin-Krukovskij platil Sofii na její přání učitele matematiky, ale sám svou dceru ve studiu nijak zvlášť nepodporoval. A tak Sofia, fascinována matematickými symboly, četla knihy o algebře tajně, aby na to otec nepřišel. Matka byla vůči Sofiinu zájmu o matematické vzdělání skeptická. Nechala se slyšet, že její dcera ví o geometrii víc, než se pro mladou dámu sluší. Nadání pro matematiku přitom Sofia zdědila právě po předcích z matčiny strany. Sofiin dědeček Schubert byl geodet a kartograf, člen petěrburské akademie věd, a její pradědeček, známý astronom, byl ředitelem petrohradské observatoře.
Vzdělání, kterého se jí mohlo dostat od soukromých učitelů, nebylo dostačující a Sofia snila o studiu na univerzitě. Její strýc ji seznámil s matematikem Čebyševem, a dokonce ji několikrát propašoval i na jeho univerzitní přednášky. V tehdejším carském Rusku bylo ale vzdělávání žen na univerzitách zakázáno, a tak Sofia brzy pochopila, že za současné politické situace jí nezbývá nic jiného než opustit svou vlast a pokusit se získat doktorát v zahraničí na některé z univerzit ve Švýcarsku nebo Německu, které ženy ke studiu přijímaly. Pro získání pasu potřebného k vycestování ovšem potřebovala souhlas otce nebo manžela.
Aby se vysvobodila z těžkých poměrů a ze závislosti na vlastní rodině, uzavřela mladičká Sofia formální sňatek s Vladimírem Kovalevským. Jako vdaná žena pak mohla požádat o cestovní pas a společně se svým manželem odjet do Německa. I přes jisté překážky se jí podařilo zapsat na univerzitu v Heidelbergu. Zatímco Vladimír zde studoval paleontologii a hledal důkazy pro potvrzení Darwinových teorií, Sofia byla pohlcena svou milovanou matematikou a fyzikou. Studovala u velikánů Gustava Kirchhoffa a Hermanna Helmholtze.
V roce 1870 odešla z Heidelbergu do Berlína, kde se chtěla zapsat ke studiu matematiky na místní univerzitě. Sofia si umínila získat to nejlepší matematické vzdělání a usilovala o spolupráci s matematikem Karlem Weierstrassem. Žádost o studium na berlínské univerzitě jí ale jako ženě byla zamítnuta. Sofia si ovšem šla pevně za svým cílem a požádala prof. Weierstrasse o soukromé hodiny. Ten ji nejprve považoval za znuděnou aristokratku, když mu však předložila řešení úloh, které jí zadal, byl ohromen jejími originálními postupy. A tak se Sofia Kovalevská stala první a také jedinou studentkou Karla Weierstrasse. Po dobu tří let docházela dvakrát týdně do Weierstrassova domu na soukromé hodiny matematiky.
Při přípravě disertace se Sofia Kovalevská zaměřila na tři témata – parciální diferenciální rovnice, problém tvaru prstence planety Saturn jako tekutého tělesa v gravitačním poli a Abelovy funkce. Doktorský titul jí jako první ženě udělila v roce 1874 göttingenská univerzita. Tři témata ani nemusela obhajovat osobně. Ještě v září téhož roku pak odcestovala do Moskvy. Myslela si, že získané znalosti uplatní na některé z ruských univerzit. Její doktorát jí ale nebyl uznán a jako žena ani neměla šanci získat učitelskou pozici.
Sofia se tak stáhla do ústraní a několik let se matematice vůbec nevěnovala. Formální manželství s Vladimírem nakonec přerostlo v opravdovou lásku, ze které se narodila dcera Sofia. Šťastný rodinný život jim však nevydržel dlouho. Vladimír pod tíhou dluhů, které nadělal neuváženým investováním, spáchal v dubnu roku 1883 sebevraždu. Sofia Kovalevská brzy po jeho smrti odjela do Stockholmu, kde na základě pozvání jednoho z bývalých berlínských kolegů získala místo soukromé docentky na místní univerzitě.
V listopadu 1883 opustila Moskvu a od února 1884 začala na stockholmské univerzitě přednášet matematickou analýzu a mechaniku. Následující rok se již jako třetí žena na světě stala řádnou profesorkou matematiky. Celoživotní píle, úsilí a obrovský matematický talent Sofie Kovalevské byly konečně doceněny.
Ani tento nový šťastný život prof. Kovalevské ale neměl dlouhého trvání. Osudnými se jí staly letní prázdniny roku 1890. Trávila je u svého přítele ve francouzském Nice a při zpáteční cestě do Stockholmu prochladla. Z původně banální chřipky se následně vyvinul těžký zápal plic. V pátek 6. února 1891 stihla ještě zahájit výuku v letním semestru, poté se však její zdravotní stav náhle zhoršil natolik, že 10. února v ranních hodinách na následky vleklého zápalu plic zemřela.
Mohlo by vás také zajímat:
Průkopnice
rentgenografie Adéla Kochanovská
Cesta
za poznáním Ludmily Eckertové
Osm komet
Karolíny Herschelové
Lise
Meitnerová: Bojovnice za poslední pravdu