Einsteinovo vysvědčení

Einsteinovo vysvědčení

Fyzika / článek

Jeho jméno je synonymem génia. Zároveň se o nejslavnějším fyzikovi všech dob říká, že ve škole nebyl žádný premiant a že dokonce propadal z matematiky. Jaký ve skutečnosti byl Albert Einstein student?

Albert Einstein jako 14letý
Albert Einstein jako 14letý

Na úvod zopakujme pár faktů. Narodil se v Německu v roce 1879 a po dokončení studia na univerzitě v Curychu začal pracovat jako technický asistent ve švýcarském patentovém úřadě. Zlom v jeho životě nastal v roce 1915, kdy publikoval obecnou teorii relativity. Ta popisuje gravitaci jako geometrickou vlastnost prostoročasu. Jinými slovy říká, že gravitace je způsobována každým hmotným tělesem a projevuje se jako zakřivení prostoročasu okolo něj. Pro lepší ilustraci si těleso můžeme představit jako kuličku položenou na látkové plachtě. Plachta se pod kuličkou prohýbá podobně, jako se „prohýbá“ prostoročas působením gravitace. Obecná teorie relativity má důležité důsledky hlavně pro astrofyziku. Interpretace gravitačního pole jako zakřivení prostoročasu například implikuje existenci gravitačních vln nebo černých děr.

I když závěry obecné teorie relativity byly mnohými fyziky rozporovány, jejich experimentální potvrzení přineslo Einsteinovi veřejnou slávu, která přetrvává dodnes. Vždyť gravitační vlny, které předpověděl, byly detekovány až nyní, o 100 let později, v roce 2016.

Jedničky z fyzikálního praktika, šestky z algebry

Vraťme se ale k raným létům Einsteinova života a otázce, jaký byl žák a student. Není pravda, že by Einstein měl ve škole pětky, tedy rozhodně ne tak, jak je chápeme my. Ve švýcarském klasifikačním systému je totiž nejlepší známkou 6 a nejhorší naopak 1. Einsteinovy známky byly vždy vysoké, a to i přesto, že se nerad učil. Vadilo mu memorování látky a kázeň, kterou učitelé vyžadovali.

V roce 1895, když bylo Einsteinovi 16 let, přihlásil se na švýcarskou univerzitu ETH v Curychu, u přijímací zkoušky ale neuspěl. Nutno však podotknout, že se na univerzitu hlásil ještě v době, kdy studoval střední školu, tedy o rok a půl dříve, než bylo běžné. Poté, co řádně dokončil celé středoškolské studium, byl na univerzitu přijat bez přijímací zkoušky.

Na posledním středoškolském vysvědčení Alberta Einsteina najdeme z algebry, geometrie i fyziky známku 6, tedy nejvyšší možnou klasifikaci. Nejhůř mu šla francouzština, ze které dostal za 3. I na vysoké škole si vedl velmi dobře. V půlce studia měl v porovnání s ostatními spolužáky nejlepší studijní průměr. Není tedy pravda, že by Einsteinovi nešla matematika. Existuje ale předmět, se kterým měl během vysokoškolského studia problémy. A to je fyzikální praktikum. Ve výpisu Einsteinových známek dokonce najdeme poznámku profesora, že praktikum nenavštěvuje, a proto získal vůbec nejhorší možnou známku 1.

Einsteinova docházka na univerzitní přednášky byla všeobecně nepravidelná. Velmi často se učil ze zápisků vypůjčených od spolužáků, hlavně od přítele Marcela Grossmanna, budoucího matematika a spoluzakladatele švýcarské matematické společnosti. Místo sezení na přednáškách trávil Einstein mnoho času samostudiem a věnoval se fyzikálním tématům, která se zdála zajímavá jemu, namísto těch která vybírali univerzitní profesoři. Do základního kurzu fyziky, který Einstein navštěvoval, nebyly například zahrnuty Maxwellovy rovnice, a tak si Einstein tuto část teorie elektromagnetismu nastudoval sám.

Roztržitý génius

Nedůslednost při studiu přinesla Einsteinovi problémy poté, co získal diplom. Zatímco všichni čtyři jeho spolužáci začali po ukončení studia pracovat jako asistenti na univerzitě, Einstein tuto práci nezískal, ačkoliv o ni také usiloval. Kvůli svému přístupu k vysokoškolskému studiu neměl mezi profesory dobrou pověst a navzdory výborným studijním výsledkům se mu nepodařilo pokračovat ve vědecké práci na univerzitní půdě. Zachránil ho otec zmíněného spolužáka Grossmanna, který mu zajistil práci na švýcarském patentovém úřadě.

Často se uvádí, že Einstein trpěl poruchou učení. Říká se, že byl dyslektik či že měl některou z forem ADHD, tedy poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Několik Einsteinových životopisců se však shodlo na tom, že ani jedna z těchto teorií nejspíš nebude pravdivá. Protože býval během vyučování často zasněný a v mládí byl extrémně zapomětlivý, přiklánějí se někteří k názoru, že trpěl Aspergerovým syndromem nebo jinou poruchou autistického spektra charakterizovanou problémy se sociálními interakcemi a opakujícími se vzorci chování.

Dnes už se pravdu nedozvíme, posmrtná diagnóza je velmi obtížná, ne-li nemožná. Ať už to však bylo s Einsteinovým duševním zdravím jakkoliv, nezabránilo mu to v tom, aby se stal geniálním vědcem a nejslavnějším fyzikem novodobé historie.

Zdroje:

The Collected Papers of Albert Einstein. Volume 1: The Early Years, 1879-1902 [online]. Dostupné z: https://einsteinpapers.press.princeton.edu/vol1-doc/

Einstein Biography. Albert Einstein in the World Wide Web [online]. Dostupné z: https://www.einstein-website.de/z_biography/biography.html


Mohlo by vás také zajímat:

Vědecké časopisy před sto lety
Virtuální konference přiblížila vědu lidem
Pozorování vzácného jevu v CERN