Když jsem se na jaře rozhodoval, jak strávím letošní prázdniny, byl jsem pořád ještě na Erasmu. Povzbuzen tímto programem, dal jsem se do hledání dalších zahraničních příležitostí.
Na univerzitním webu jsem objevil nabídku letních škol a nakonec vyhrálo Německo. Ve škole jsem se sice učil německy osm let, ale jazykových dovedností jsem moc nenabyl. Čtyřtýdenní letní škola němčiny mi proto přišla jako skvělý nápad, jak prokletí školní němčiny konečně zlomit.
Studentská knihovna s kavárničkami (foto: J. Knížek)
Berlín čeká
Na radu svých německých kamarádů jsem se původně přihlásil do Bonnu a jako druhou volbu jsem měl Heidelberg. Naneštěstí (i když teď si říkám, že spíš naštěstí) byla kapacita v obou případech již naplněna. V Berlíně na Humboldtově univerzitě na mě však zbylo jedno místo určené primárně pro studenty germanistiky. Nikdo si jej nenárokoval, a tak jsem mohl vyrazit.
Socha úplně jiného
Humboldta před hlavní budovou Humboldtovy univerzity (foto: J.
Knížek)
Jediný kámen úrazu nastal s ubytováním. Čtrnáct dní před odjezdem jsem ho stále neměl potvrzené. V průběhu komunikace s univerzitou vyšlo najevo, že kvůli rekonstrukci pro mě ani žádné nemají připravené, což mi však zapomněli říct. Rozhodl jsem se tedy vše nějak vyřešit až na místě. V Berlíně jsem nejprve skoro dva týdny přespával u kamarádky. Během tohoto období jsem si našel pěkný byt, který obývali dva němečtí studenti. Mohl jsem tak směle zapomenout angličtinu, a navíc jsem ještě ušetřil, když cena tohoto ubytování byla oproti jiným nabídkám téměř třetinová.
Kurz
Hodiny němčiny jsme měli třikrát týdně v jedné z univerzitních budov v samém centru města. Než by jeden řekl „Stadtrundgang“, dalo se odtud dojít k ikonické televizní věži či ještě známější Braniborské bráně.
Poněkud netradiční
pohled na televizní věž a Braniborskou bránu (foto: J. Knížek)
Osazenstvo kurzu bylo vskutku mezinárodní. Ve třídě nechyběli zástupci Kanady, Brazílie či Gruzie. Samotného mě překvapilo, že tito vesměs studenti mají motivaci učit se německy. Všichni bez výjimky mluvili plynně anglicky, přesto jsme se na společných výletech bavili výhradně lámanou němčinou, popřípadě rukama nohama.
Vzhledem k tomu, že jsme do školy chodili třikrát týdně a úkolů bylo poskrovnu, mohli jsme si naplno užívat letní Berlín. K tomu nám pomáhala i škola. Mohli jsme si vybírat mezi prohlídkami muzeí (přirozeně v němčině, abychom si procvičili lahůdky jako slonovina či mor), posezením v jedné z berlínských „Biergarten“ nebo třeba divadelním představením na starém nepoužívaném letišti. Kromě toho jsme dostali pečlivě zpracovanou informační brožurku, takže najít lezeckou stěnu či nejlepší zmrzlinu bylo otázkou několika vteřin.
Reichstag - sídlo
německého spolkového sněmu (foto: J. Knížek)
Kebab pro všechny
Jako účastníci letní školy jsme měli slevu do univerzitní menzy, oproti standardním studentům ale jen poloviční. Poledne jsme tak většinou trávili u některého z mnoha stánků s kebabem. V Berlíně je najdete doslova na každém rohu a za tři a půl eura máte báječný oběd nebo večeři. Politické diskuse nad kebabem se spolužáky na schodech před Bundestag mi budou chybět. I když možná bylo toho kebabu až příliš.
Po šestadvaceti kebabech jsme se prokousali na konec kurzu. Moje jméno zřejmě dělalo německy mluvícím problémy, protože se na mě opět zapomnělo a certifikát jsem nedostal. Alespoň ústně mi naše učitelka sdělila, že má němčina je na úrovni B2.2. Byl jsem naprosto spokojen.
Velmi oblíbené bleší
trhy s knihami (foto: J. Knížek)
O víkendu jsme se spolužáky, kteří už odjížděli domů, naposledy navštívili náš oblíbený klub. Mě čekaly ještě dva týdny cestování. Rozhodl jsem se, že projedu stopem část Německa, navštívím pár známých a konečně si vyzkouším němčinu na ostro.
Od náhodných lidí, kteří mě popovezli, jsem se dozvěděl něco o státní mincovně v Berlíně či po šedesáté osmé o Berlínské zdi, na kterou se nakonec stočí snad každý rozhovor. Během měsíce a půl jsem poznal německou kulturu ještě o trochu více, ale hlavně měl parádní prázdniny. Doma teď piluji němčinu čtením knížek, které jsem si z Berlína přivezl, a taky při volání s kamarády, které jsem během letní školy poznal.
Univerzitní budova, ve
které jsme se učili (foto: J. Knížek)