V dalším díle Zápisků z Erasmu se vrátíme do norského Bergenu. Na místní univerzitě strávil Jan Knížek dva semestry a dnes nám přiblíží, jak tam studium probíhá.
Na univerzitě v Bergenu studuje přes 16 000 studentů, celých deset procent přitom představují studenti ze zahraničí. Protože většina magisterských předmětů je vyučována v angličtině, není ani pro erasmáky problém najít si v nabídce zajímavé přednášky.
Neformální setkání s učitelem
Učitelé většinou nepředpokládají vstupní znalosti a vše důležité začátkem semestru zopakují. Výklad je obecně dosti pohodový a přednášky i cvičení jsou spíše taková neformální setkání s učitelem. Většina studentů si s sebou bere notebook či tablet a výklad poslouchají spíš na půl ucha. Já osobně jsem méně chodil na přednášky a více studoval doma, což bylo možné, protože vyučující poskytují k předmětům dostatek materiálů.
Během roku studenti dostávají několik úkolů, nad jejichž vypracováním pak obvykle stráví více než jeden večer. To mi vyhovovalo, právě díky úkolům se člověk naučil nejvíce. Většinou jde o to si zopakovat teorii a hned něco praktického naprogramovat. Není to ale žádný stres, na každý zápočťák dostanete studijní volno a uprostřed semestru je pak ještě volný studijní týden.
Jídlo jen pro profesory
Univerzitní budovy jsou rozmístěné po celém Bergenu. Informatické oddělení se nachází asi v té nejošklivější z nich, zato je však bezkonkurenčně nejblíž – na zastávce Florida, kam se dá dojet tramvají za deset minut. V budově, kde sídlí informatici, je pouze jedna počítačová učebna, ale není ani moc využívaná. Studenti si na standardní cvičení nosí vlastní notebooky a programují z nich. Navíc na paralelní programování dostáváme přístup na server přímo v budově, a tak se každý jen vzdáleně připojí z pohodlí svého stroje.
Kromě učeben je v každé budově také kantýna. Velmi příjemný je „bezedný hrnek“. Na začátku každého semestru si koupíte speciální hrnek a po dané období pak do něj dostanete v libovolné univerzitní kantýně čaj či kávu. Jídlo je však poměrně drahé, a dovolit si jej tak mohou spíše profesoři či doktorandi.
Zkouška z bioinformatiky
Termíny zkoušek si studenti nevybírají. Zpravidla je stanoven pouze jeden, což většinou nevadí, vzhledem k tomu, že standardizovaná pracovní zátěž je tři až čtyři předměty na semestr. Pokud byste zkoušku nesložili, můžete si domluvit nový termín. Moc často se to ale nestává.
Samotné zkoušky jsou poměrně striktní. Konají se po celém Bergenu – v tělocvičnách, halách či dokonce modlitebnách. Ke zkoušce musíte mít kalkulačku CASIO FX-82, jakákoliv jiná je nepřípustná. Já ji samozřejmě nemám, a tak jdu zkusit štěstí s kamarádovou „ef iks devětsetjedničkou“. Zřejmě protože zkouška začíná za pět minut a dohlížející jsou ve stresu, povolují mi použít i tuhle.
V celé hale je odhadem asi sto padesát studentů. Zkouška předmětu INF281 – Úvod do bioinformatiky je až úplně v rohu. Na stolcích jsou připraveny papíry nanečisto a kopírovací papíry, kam patří samotné řešení. Pokyny hlásí někdo do mikrofonu v norštině. Anglického překladu se nedočkáme a žádáme okolo stojící dozor o instrukce. Je nám vysvětleno, že růžová kopie z propisovacích papírů patří nám, bílá se odevzdává učiteli a žlutá jde ihned do archivu. Papíry je navíc nutné svázat do jednoho štosu provázky. Jméno se nikam nepíše, pouze náhodně vygenerované číslo, které je pro každý test jiné.
Během první hodiny nesmí nikdo opustit místnost, ani test odevzdat – zřejmě aby jej každý alespoň zkusil. Zkouška je poměrně lehká a za hodinku a půl mám hotovo. Při odchodu se pousměji, když si vzpomenu, jak vypadají matfyzácké zkoušky.
Za nějakou dobu se výsledky objeví na našich účtech na studentském webu. Není moc zvykem chodit se dívat na výsledky a na chyby, protože si kvůli tomu musíte s učitelem domluvit schůzku zvlášť.
Tím semestr končí. Tedy prakticky, zkouškové oficiálně začíná v době, kdy spousta zkoušek už proběhla.
Mohlo by vás zajímat:
Zápisky z Erasmu: Norsko, Universitetet i Bergen I
Zápisky z Erasmu: Norsko, Universitetet i Bergen II