Semestr se přehoupl do druhé poloviny a já už se v Melbourne zcela zabydlel. Každou neděli chodím na místní trh Queen Victoria Market, kde se dá před zavíračkou sehnat ovoce a zelenina za zlomek běžné ceny. Speciální aplikaci s mapou rozlehlého kampusu už jsem taky odinstaloval.
V půlce semestru mívají studenti UniMelb standardně týden volna na dokončení projektů a také na trochu odpočinku. Vedení univerzity se ale vždy snaží přestávku napasovat na velikonoční svátky, aby toho volna zase nebylo moc. V Austrálii už je poměrně zima, přesto okamžitě kupujeme letenky na Nový Zéland. Projekty doděláme, až se vrátíme.
Křížem krážem po Novém Zélandu
O Zélanďanech se říká, že jsou velmi vstřícní a přátelští. My se o tom přesvědčíme hned po příletu. Samozřejmě přejedeme zastávku, a tak nám řidič autobusu slíbí, že zavolá kolegovi jedoucímu opačným směrem, aby nás vzal zpátky a nemuseli jsme znovu platit. Nějak se ale nedohodneme a nakonec jedeme jiným autobusem. V něm zase zjistíme, že nemáme hotovost. Druhému řidiči to ale vůbec nevadí, prý můžeme zaplatit až na konečné, kde je bankomat.
Postupně projedeme oba ostrovy a za dva týdny ujedeme stopem, autem i karavanem přes čtyři tisíce kilometrů. Ve městech se ani nezastavíme. Každý den vyrážíme na výlety, velkou většinu zajímavostí ale musíme nechat neprozkoumaných za sebou. Je toho tady zkrátka moc a my máme jen dva týdny. Projedeme, co se dá, a na letišti už se jen divíme, jak to rychle uběhlo. V letadle do Melbourne přemýšlíme, zda naši spolužáci dodrželi, co slíbili. Totiž že za nás budou pracovat na skupinových projektech, abychom my mohli převzít štafetu, až se vrátíme.
Západ slunce u jezera Tekapo (foto: archiv autora)
Skupinové projekty
Většina školních projektů vyžaduje týmovou spolupráci. Ze tří předmětu, které navštěvuji, musím dohromady vypracovat šest projektů. Každý přitom odhadem zabere kolem třiceti až šedesáti hodin práce, rozhodně to tedy není záležitost na jedno či dvě odpoledne. Ve skupince musíme komunikovat, pravidelně se scházet a pak o tom všem ještě napsat shrnutí.
Očekává se vlastní iniciativa a velká kreativita. Není tedy výjimkou, že čtu akademické články o nějakém algoritmu, který je příliš složitý nebo nový, aby se dostal do učebních materiálů. Z umělé inteligence píšeme bota na hraní speciální verze dámy, z jiného předmětu zase stahujeme data z Twitteru a korelujeme je s oficiálními statistikami výskytu cukrovky.
Oproti tomu na přednáškách se toho moc neděje. Trvají padesát minut a přednášející pokaždé dbá na pečlivý úvod. Než se dostane k jádru věci, už je skoro konec. Proto na přednášky hned zkraje semestru přestávám chodit. Nejvíc se toho totiž naučím právě na projektech.
Kondice z programování
V polovině května dostáváme rozpis zkouškového. Každý předmět má právě jednu zkoušku, která má pevné datum. Je tedy zcela otázkou štěstí, jestli vám zbude nějaký čas na učení, případně na cestování.
Jak se semestr chýlí ke konci, hodně studentů se snaží dohnat, co zameškali, což je skvělá příležitost pro mě. Dávám si inzerát na doučování z programování a jenom přes víkend se mi ozvou tři lidé. Jsem za to rád, protože studijní pobyt v Austrálii byl zatím poněkud dražší, než jsem očekával, a navíc na cestování už je stejně dost zima.
Queen Victoria Market (foto: archiv autora)
Další postřehy z cest od Jana Knížka si můžete přečíst také zde.
Předchozí díl: