Uběhly téměř dva měsíce od mého prvního článku, a tak se hlásím s další várkou zápisků. Mé pocity se od příjezdu nezměnily. Více času teď musím trávit ve škole, případně domácí přípravou, ale pořád mi zbývá dost volna na výlety.

Škola a má první návštěva italského doktora

Rozvrh nemám příliš nabitý, zapsal jsem si předměty za 30 kreditů, ale přesto chodím do školy každý den. Styl výuky se příliš neliší od toho našeho. Velkou výhodou je, že většina přednášek je nahrávána. Všechny mé předměty jsou ohodnoceny šesti kredity a jsou rozdělené na přednášku a cvičení. Za vypracování domácích úkolů z cvičení získává student velmi často plusové body ke zkoušce. Oproti Matfyzu jsou předměty na univerzitě v Trentu více orientované na praxi, což znamená, že mnohem více času trávím prací na počítači než s tužkou v ruce.

Během semestru mohou studenti navštěvovat libovolné přednášky, jelikož na univerzitě neexistuje zápis předmětů. Studenti se zapisují pouze na zkoušky. Velký rozdíl oproti Česku shledávám v národnostním složení. Zatímco na Matfyzu studenta z cizí země skoro nepotkáte, tady je angličtina na denním pořádku.

Jako jeden z mála erasmáků jsem si zapsal tělocvik. Zvláštností je, že při zápisu musíte mít od doktora podepsaný certifikát, že jste zdravý. Musel jsem tedy navštívit doktora v Trentu. Naštěstí uměl anglicky (což u místních starších osob, rozuměj nad 30, není vůbec pravidlem), a tak mé první vyšetření proběhlo bez problémů. Druhou zvláštností je, že na cvičeních jsem jediný kluk mezi dvaceti děvčaty.

Od poloviny října mi začaly hodiny italštiny, a tak doufám, že brzy omezím své používání google translatoru. Doteď pokaždé obědvám se slovníkem, protože jídelníček v menze je pouze v italském jazyce. Vaří zde dobře, ale jídla nejsou tak rozmanitá jako v jídelnách v Praze. Primi piatti (první chod) jsou vždy těstoviny s omáčkou a secondi piatti (druhý chod) bývá plátek masa se zeleninou. Obě jídla vyjdou dohromady na necelých pět eur, ale pořádně člověka zasytí.

Počasí, volný čas a bláznivá Neapol

Počasí bylo až donedávna přesně takové, jaké jsem od Itálie očekával - azuro s příjemnými teplotami. Krásná okolní příroda vysloveně vybízí k výletům, tudíž jsem skoro každý víkend trávil s kamarády chozením po horách. A nejenom víkendy. Už několikrát mi odpadly přednášky, a tak jsem v týdnu vzal kolo a jel se projet - nádherný pocit být uprostřed týdne v horách.

Cyklovýlet (foto: D. Štumpf)

Během prvních dvou měsíců pršelo asi dvakrát, ale to se koncem října změnilo. Za tři dny napršelo tolik, že v Trentu hrozily záplavy - všechny školy byly uzavřené. Tedy kromě mé fakulty, která sídlí na kopci. Ale stejně rychle jako deště přišly, tak i odešly - dnes píši článek opět za slunečného počasí.

Slýchával jsem, že je velký rozdíl mezi severní a jižní Itálií. A je to pravda. S několika erasmáky jsme se vydali na čtyřdenní výlet do Neapole, třetího největšího města Itálie, které nemůže být více odlišné než Trento. Neapol je na první pohled mnohem chudší, mnohem hlučnější a lidé tam pořád za něčím spěchají. Zvuk klaksonu mi pořád zní v hlavě. Nemohli jsme si nechat ujít návštěvu Pompejí, turisty velmi oblíbeného místa, které za návštěvu rozhodně stojí. Pokud mi někdy bude scházet námět na zápisky, tak dopodrobna popíši naši návštěvu jižní Itálie. Tento zážitek by totiž vydal na celý román.

Předchozí díl:

Zápisky z Erasmu: Itálie, Università di Trento I

Autor: Daniel Štumpf
Úvodní foto: Skoro každý týden podnikáme s kamarády výlety do okolí (foto: D. Štumpf)