V minulém příspěvku od Jana Knížka jsme se porozhlédli po norských horách. Dnes navštívíme Bergen a dánskou Kodaň.
Když jsem naposledy odlétal z Prahy, do Bergenu nebyly naplánovány žádné přímé lety, zřejmě z důvodu přestavby bergenského letiště. Jako místo přestupu jsem si vybral Kodaň, a protože jsem neměl těžká zavazadla, využil jsem situace a spojil cestu s prohlídkou města.
Kodaň
Příjemnou změnou oproti jiným metropolím je v Kodani fakt, že ve chvíli, kdy jste v centru, máte všechno v docházkové vzdálenosti. Z letiště se do centra dostanete autobusem. Podle několika domorodců však není možné si koupit jízdenku platební kartou. Peněženku jsem si proto musel naplnit už čtvrtou měnou.
V centru procházím přístav, jdu kolem budovy parlamentu a dalších památek. Cestou mě zastavuje člověk pracující pro charitu a žádá mě o příspěvek. Nejdřív se mě zeptá, jak se mám, odkud jsem a jak se mi líbí Kodaň. Využívám příležitosti a ptám se, kde najdu Højbro Plads – náměstí, kde začíná bezplatná prohlídka města.
Prohlídka města
Ano, prohlídka je opravdu zadarmo a na konci, pokud jste byli spokojeni, můžete přímo průvodci přispět libovolnou částku. Provádí nás Australan, který v Dánsku žije už čtrnáct let.
Cestou se dozvídáme něco o dánské historii, královské rodině a o nekončících válkách se Švédskem. Pak nás průvodce upozorňuje na historické domy, které se kvůli špatnému podloží propadají v základech, a následkem toho mají různě zkosená okna a dveře.
Postupně procházíme centrum a přístav, kde nám průvodce zazpívá několik hitů nejznámějších dánských kapel. Jako bonus nás na závěr čeká městská část Christiánie (z neznámého důvodu je to také původní název Osla), což je čtvrť, ve které se zcela veřejně prodává marihuana. Místní komunita ji v sedmdesátých letech prohlásila za svou autonomní oblast a dokonce si vytvořila vlastní měnu. Přestože autonomie není oficiálně uznaná, Kodaň se po čtyřiceti letech rozhodla, že komunitě celou oblast prodá a dnes jde o úřady tolerovanou zónu. Místní však nejsou na obtíž. Živí se pořádáním koncertů, prodáváním ekologicky vypěstované zeleniny a výrobou zboží různého druhu. Typickým produktem jsou kola se speciální velkou korbou vepředu. Na převoz věcí je používá polovina Kodaně. Bez zajímavosti také není, že když se v Christiánii objevili dealeři s tvrdými drogami, místní je udali na policii, a dali tak jasně najevo, kde jsou hranice.
Návštěvu hlavního města Dánska završuji v bývalém skladišti na Papirøenu (česky papírový ostrov), což je místo, kde se dá koupit levné jídlo z celého světa. Míjím Turecko, Indii a Španělsko. Chvíli postávám kolem dánského stánku, ale protože prodejce nepřichází, koupím si skopové z Orientu.
Autobusem se dostávám na letiště, za poslední dánské koruny kupuji tradiční sušenky a sedám do letadla směr Bergen.
Bergen
Bergen je se svými 300 tisíci obyvateli druhé největší město Norska. Místní jsou však přirozeně přesvědčeni, že by mělo být hlavním městem. Tím ostatně ve třináctém století skutečně bylo.
Podobu mezinárodní a multikulturní metropole město v minulosti získalo především díky obchodu. Dnes jeho významné postavení posiluje třeba výzkum nebo vzdělávání. Na univerzitě v Bergenu studují studenti z více než stovky zemí celého světa a ze zahraničí je také více než třetina doktorandů.
V celém Bergenu jezdí pouze jedna linka tramvaje. Většina města je totiž rozprostřena na příkrých úpatích okolních hor. Autobusy nejsou zrovna spolehlivý a pravidelný dopravní prostředek, a místní se proto raději dopravují po vlastní ose. Naštěstí pro mezinárodní studenty je hned vedle největší studentské koleje tramvajová zastávka. Do většiny univerzitních budov se tak dá dostat do půl hodiny. Informatici mají fakultu nejblíže, a tak si mohu dovolit ráno přispat o čtvrt hodinky déle.
Dalším „nej“ Bergenu je déšť. Prší tady v průměru dvě stě dní v roce. Není ale tak těžké si na zdejší počasí přivyknout, stačí si pořídit kvalitní boty, nepromokavou bundu a využívat slunečných dnů kdykoliv nastanou. Najdou se i tací, kteří pravidelně každý den jezdí do práce či do školy na kole.
Centrum
Při prohlídce centra máme štěstí. Je krásný slunečný den. Zřejmě nejvýznamnější památkou Bergenu je Bryggen (česky přístav), což je čtvrť typických dřevěných domků. Původně se využívaly především k obchodu a dnes jsou na seznamu památek UNESCO. Hned vedle se nachází rybí trh, který však v posledních letech ztratil své kouzlo a přeměnil se na turistické lákadlo s předraženými rybami.
V přístavu je populární se v létě koupat, což není tak bláznivé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Město omývá Golfský proud a ani v zimě teplota vody většinou neklesá pod nulu.
Severně od Bergenu pravidelně vyráží lanovka na vrchol Fløyenu, odkud je na celé město krásný výhled. Na samém vrcholu je také školka pro děti, které si v zimě nejvíce užívají sjezd na bobech dolů do města. U lanovky se v létě tvoří až hodinové fronty, takže je lepší ušetřit a za tři čtvrtě hodinky vrchol vyšlápnout po svých.
Druhým směrem se rozkládá zbytek centra, ve kterém jsou muzea, většina univerzitních budov a typické úzké křivolaké uličky. Ve spoustě z nich jsou dlažební kostky uprostřed položeny jako schody, které původně pomáhaly koním táhnout povozy. Dnes je využívají chodci při náledí. Tato část města také posloužila jako kulisa k několika scénám filmu norské produkce Jeg reiser alene (Táta na týden).
Mohlo by vás zajímat: