Na jedné straně záplavy a sesuvy půdy, na straně druhé sucho a požáry. Jev El Niňo ovlivňuje počasí a ekosystém po celém světě. Podle nejnovější studie vědců z univerzity v Exeteru se s jeho projevy budeme setkávat čím dál častěji.
Za normálního stavu jsou nad indonéskou oblastí pasáty tak silné, že odtlačují teplou vodu Tichého oceánu od západního pobřeží Jižní Ameriky a chladné výstupné proudy sem přinášejí živiny z hlubin. Při příchodu El Niña však tyto silné větry slábnou, prohřátá voda západního Pacifiku se přesouvá k pobřeží Peru a Chile a studený Peruánský proud mizí.
El Niño je součástí takzvaného systému ENSO (El Niño – Jižní oscilace), což je soubor interakcí mezi atmosférickou a oceánickou cirkulací. Tento sytém může nabývat tří fází: El Niño (teplá fáze), neutrální fáze a La Niña (studená fáze).
Na Ježíška málo ryb
Už v 16. století si rybáři v Peru všimli, že vody Tichého oceánu bývají kolem Vánoc čas od času teplejší, než je běžné, což mělo za následek úbytek ryb. Podle doby výskytu se tomuto jevu začalo říkat El Niño Jesus nebo El Niño de Navidad, tedy Ježíšek. Dnes už se používá jen název El Niño – chlapeček.
Zjednodušeně řečeno je El Niño poruchou systému mořských proudů a větrů. Teplejší voda, která se vlivem El Niña dostává zpátky k západnímu pobřeží Ameriky, nezpůsobuje jen špatný rybolov, ale také intenzivní deště, bouřky a sesuvy půdy v místech, kde za normálních okolností bývá celý rok sucho.
Až dlouho po objevu El Niña, ve 20. letech minulého století, popsal fyzik sir Gilbert Walker tzv. Jižní oscilaci, tedy změny tlaku vzduchu nad Indonésií a tropickým Pacifikem. Ani on však nenalezl spojení mezi tímto fenoménem a změnami v Tichém oceánu nebo El Niñem. O to se zasloužil až v 60. letech minulého století norský fyzik a meteorolog Jacob Bjrknes, který poprvé popsal celý systém ENSO.
Zatímco El Niño představuje oceánskou část systému ENSO, Jižní oscilace zastupuje tu atmosférickou. Jde o jeden z příkladů tzv. dálkového spojení, což je trvalá vazba mezi hodnotami tlaku vzduchu na dvou vzájemně odlehlých místech. V případě Jižní oscilace je to vazba mezi indonéskou tlakovou níží a havajskou tlakovou výší. Bylo zjištěno, že tyto dva tlakové útvary navzájem „pulsují“ – pokud tlak v jižním Pacifiku roste, tlak v Indickém oceánu klesá a naopak.
Při poklesu tlakového gradientu, kdy je tlak v indonéské cykloně vyšší a tlak v havajské anticyklóně nižší, pasáty slábnou a může nastat jev El Niño. Naopak, když se gradient zvýší, pasáty a studený Peruánský proud zesilují a nastává jev La Niña.
La Niña ve španělštině znamená holčička a je opakem El Niña. Dochází při ní k zesílení neutrální fáze – pasáty jsou silnější, odtlačují více teplé vody od Jižní Ameriky k Asii a vzestup studené vody u západního pobřeží Severní a Jižní Ameriky je ještě výraznější. Ve vodách u pobřeží Tichého oceánu je tak ještě více živin než obvykle a toto prostředí výrazně podporuje tamější mořský život.
Vliv ENSO na počasí
Teplá fáze (El Niño) a studená fáze (La Niña) se nepravidelně střídají zhruba každých dva až sedm let a tyto epizody trvají průměrně 12 až 18 měsíců. Častěji se vyskytuje El Niño. Obě fáze přitom významně ovlivňují teploty, srážky a vítr, a to i mimo tropické oblasti.
Jak už bylo zmíněno, při epizodě El Niño dojde podél západního pobřeží Jižní Ameriky k zániku studeného Peruánského proudu a jeho nahrazení teplým mořským proudem z rovníkových oblastí. Na území Peru a Ekvádoru se objevují silné deště na pobřeží, které mohou způsobovat záplavy a sesuvy půdy.
ENSO však neovlivňuje jen počasí v Jižní Americe. Protože jde o interakci mezi atmosférickou a oceánskou cirkulací, jeho vliv sahá ještě mnohem dál. Bylo prokázáno, že jeho následkem se častěji tvoří tropické cyklony, které se pohybují po neobvyklých drahách. V povodí řeky Mississippi na jihu USA dochází kvůli vyšší četnosti srážek k záplavám. Naproti tomu v Austrálii, jihovýchodní Africe, v Indonésii a ve vnitrozemí Indie může ENSO způsobovat velké sucho a požáry.
Při epizodě La Niña bývá jih USA sužován suchem, zatímco severozápad Pacifiku a Kanadu trápí silné deště. Při výrazném jevu La Niña jsou často lepší podmínky pro tvorbu hurikánů, a hurikánová sezóna tak bývá nadprůměrně aktivní, a to zejména v oblasti Karibiku a na jihovýchodním a východním pobřeží USA.
Velmi silné epizody El Niña byly zaznamenány například v letech 1982–1983, 1997–1998 a 2015–2016. V posledním zmíněném období se vlivem tohoto jevu vytvořilo v neobvykle teplém centrálním Pacifiku 15 tropických cyklón, to je třikrát více, než byl průměr za období 1981–2010. Na konci srpna se zde udržovaly zároveň čtyři hurikány čtvrté kategorie, což do té doby nebylo nikdy zaznamenáno. El Niño pravděpodobně přispělo i k dosažení nejteplejších let v historii. Například v roce 2015 trápila Karibik a Etiopii extrémní sucha. Naopak Paraguay a Uruguay zasáhly jedny z nejhorších povodní v posledních desetiletích.
Nevyhnutelné změny
Otázka vývoje ENSO v budoucnosti je stále otevřená. Díky tomu, jak komplexní je tento fenomén, je náročné jej vystihnout klimatickými modely. Některé modely předpovídají nárůst počtu epizod El Niño, jiné naopak jeho pokles. S oteplováním atmosféry však pravděpodobně bude docházet k extrémnějším epizodám ENSO a jeho dopady mohou být ve spojitosti s klimatickou změnou mnohem výraznější.
Vědci z univerzity v Exeteru ve své nové studii věnované klimatické změně v tropickém Pacifiku analyzovali čtyři scénáře budoucího vývoje uhlíkových emisí. V každém z těchto scénářů bylo zjištěno zvýšené riziko jevu El Niño. Z toho vyplývá, že El Niño a klimatické extrémy s ním spojené jsou v budoucnosti mnohem pravděpodobnější, a to nezávisle na jakýchkoliv opatření pro zmírnění uhlíkových emisí.
Použitím klimatických modelů byl ve studii zkoumán „čas vzniku“ změn v tropickém Pacifiku. Čas vzniku je definován jako doba, kdy se v obvyklém pozaďovém šumu přirozené klimatické variability objeví signál klimatické změny. Při sledování změn ve struktuře úhrnu srážek El Niña se všechny zkoumané scénáře přibližně shodovaly na odhadovaném času vzniku a častějším výskytu epizod El Niña do roku 2040. To pak autory studie dovedlo k závěru, že tyto změny jsou v podstatě nevyhnutelné.
Zdroje:
https://www.nature.com/articles/s41558-022-01301-z
https://www.sciencedaily.com/releases/2022/03/220307113147.htm
https://www.climate.gov/news-features/blogs/enso/what-el-ni%C3%B1o%E2%80%93southern-oscillation-enso-nutshell
https://www.climate.gov/news-features/understanding-climate/climate-variability-oceanic-ni%C3%B1o-index
https://oceanservice.noaa.gov/facts/ninonina.html
https://www.thegeographeronline.net/uploads/2/6/6/2/26629356/365_el_ni%C3%B1o_2015-16.pdf
https://research.noaa.gov/article/ArtMID/587/ArticleID/2685/New-research-volume-explores-future-of-ENSO-under-influence-of-climate-change
https://www.climate.gov/news-features/blogs/enso/enso-and-climate-change-what-does-new-ipcc-report-say
Mohlo by vás také zajímat:
Polární
záře jsou nejvýraznější za posledních několik let
Obří
požáry ovládají počasí
Letní
oblohu ozařují noční svítící oblaky