Spojeni (s) Matfyzem: Petr Zinburg

Spojeni (s) Matfyzem: Petr Zinburg

Fakulta / rozhovor

Další díl seriálu věnovaného osobnostem, které spojily život s Matfyzem, představuje vystudovaného chemika a fyzika, dlouholetého člena Kabinetu výuky obecné fyziky a celoživotního experimentátora doktora Petra Zinburga.

RNDr. Petr Zinburg (foto: Tomáš Rubín)
RNDr. Petr Zinburg (foto: Tomáš Rubín)

Jaké jste měl dětství?

Narodil jsem se v Hradci Králové během války v roce 1941. Tam jsem absolvoval mateřskou i základní školu a část studií na gymnáziu J. K. Tyla. Tehdy to byla jedenáctiletka a šlo údajně o věhlasnou školu. V půlce druhého ročníku jsem se s rodiči přestěhoval do Prahy a pokračoval ve studiu na gymnáziu v Kubelíkově ulici.

Kde jste studoval pak?

Potom jsem se hlásil na Matematicko-fyzikální fakultu, na obor chemie. Ten byl ale po prvním ročníku převeden na Přírodovědeckou fakultu, kde jsem poté absolvoval. Následovala vojna a umístěnka na školu mimo Prahu. Můj školitel docent Staněk mi ale dojednal nástup na katedru obecné fyziky, kde jsem začal pracovat jako asistent.

Co to byla „umístěnka“?

Když člověk skončil vysokou školu, tak automaticky musel nastoupit do práce tam, kam ho přiřadili. Dostal tedy umístěnku. Díky docentu Staňkovi a docentu Bakulemu jsem se ale tehdy, společně s třemi dalšími kolegy z ročníku, dostal na Matematicko-fyzikální fakultu, kde jsem se začal zabývat studiem kaučuků.

Jací byli vaši rodiče? Jak vás ovlivnili?

S rodiči jsem měl dobrý vztah. Otec byl strojní inženýr, zabýval se konstrukcí generátorů na výrobu plynu, hlavně pro sklářský průmysl. Díky němu jsem přičuchl k chemii. Navíc jsme měli na gymnáziu výbornou profesorku. To mě směřovalo do budoucna. Rodiče mě podporovali ve všem. Nedělal jsem průšvihy a neměli jsme spolu nikdy žádné konflikty.

Podařilo se vám skloubit práci a rodinný život?

To šlo bez problémů. Nikdy jsem nebyl tak tvrdý pracant, abych rodinu vynechal úplně. S dětmi jsem více méně vycházel. První manželství ale nevyšlo, se ženou jsme se rozvedli a já se poté znovu oženil. Dnes už mám pět vnuků.

Jak pokračovala vaše kariéra po nástupu na katedru obecné fyziky?

Na katedře obecné fyziky jsem pracoval ve skupině, která se zabývala fyzikálními a chemickými vlastnostmi kaučuků. Spolu se mnou tam byli docenti Antonín Havránek, Roman Bakule, Jan Nedbal a inženýr Jiří Honskus.

Tak to bylo až do doby, než došlo k rozkulačení katedry, kdy jsem byl spolu s dalšími pracovníky převeden na katedru polymerů. Tam jsem se musel věnovat vývoji a výzkumu vlastností vývojek, tedy tonerů, pro xerografický stroj. Výzkum vedl vedoucí katedry docent Ivo Chudáček a nám všem, kteří jsme na tom pracovali, bylo jasné, že to nemůže mít úspěch.

V době normalizace mi komise soudruhů řekla, že jsem politicky nepoužitelný a že si musím najít nové místo. Byla to nepříjemná doba. Když se to dozvěděl docent Bedřich Sedlák, nabídl mi, abych šel na oddělení základní výuky fyziky do přípravny pokusů. Říkal jsem si, že to asi bude trochu monotónní práce, ale vzal jsem ji.

V čem ta práce spočívala?

Šlo o provádění experimentů pro přednášky v posluchárnách F1 a F2. Nakonec jsem zjistil, že to není vůbec monotónní práce, naopak mě velmi bavila. Měli jsme výborný kolektiv a také tam byl častý kontakt se studenty, díky kterému se člověk udržoval pořád v duchu mladý. V přípravně jsem nakonec zůstal až do konce května 2020, kdy jsem odešel do důchodu.

Slyšela jsem, že vaše pokusy byly oblíbenou součástí akce pro veřejnost Jeden den s fyzikou…

Pro veřejnost jsme experimenty nejprve prováděli v rámci dne otevřených dveří. To jsme dělali deset až dvanáct pokusů a vždycky jsme končili Teslovým transformátorem s velkým jiskrovým výbojem. Pak vznikla akce Jeden den s fyzikou, která měla u středoškoláků velký ohlas. Někdy se jich v posluchárně sešlo i šest stovek. Po přednášce za námi studenti chodili a ptali se nás na pokusy, proč to tak je. Byly to moc hezké časy a dělal jsem to rád.

Člověk potom dokáže fyzice lépe porozumět, když vidí zajímavý pokus…

S kolegou Jánským jsme drželi zásadu, že nebudeme používat žádné moderní bedýnkové pokusy. Naopak jsme se snažili co nejdéle udržet starší pokusy, které podle nás byly daleko názornější. Občas studentům nebylo něco jasné, ale většinou jsme jim to pak vysvětlili. Posledních deset let jsme prováděli experimenty také pro FJFI ČVUT.

Jaké máte plány, když už nebudete pracovat?

Mám koníčky, přes léto je to chalupa, fotografie a přes zimu modelářství. Nebudu se nudit.

RNDr. Petr Zinburg (* 4. května 1941)

Pochází z Hradce Králové. Po absolvování tamějšího gymnázia J. K. Tyla a pražského gymnázia v Kubelíkově ulici začal studovat obor chemie na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Ten byl posléze převeden na Přírodovědeckou fakultu UK, kde studia dokončil. Na MFF UK získal doktorát a v roce 1963 zde začal působit jako asistent. Po roce 1968 pracoval v Kabinetu výuky obecné fyziky, kde připravoval experimenty. Vyučoval obecnou fyziku a také chemii. S fyzikálními pokusy vystupoval na akcích pro veřejnost, jako je Jeden den s fyzikou.

Další články k tématu